Úplněk krásy

Když někdo oslovuje toho, koho miluje, používá obyčejně těch nejněžnějších výrazů a vkládá do nich celé své srdce. Jak musel neznámý irský mnich žijící v 8. století milovat Pannu Marii, když ji nazývá mimo jiné těmito nádhernými přídomky – „Měsíci hojnosti“, „Melodie harfy“, „Úplňku krásy“. Kolik něhy, kolik lásky vložil onen autor do těchto slov! „Slunce všech panen“, „Raný rozbřesku“, „Moře v čase přílivu“… Jakou zbožností musel být nadán, jakou úctu musel k Nejsvětější Panně chovat!

Nemyslím, že by stál za psacím pultem a trápil se vymýšlením co možná nejoriginálnějších výrazů, jimiž by Matku Boží počastoval. Jeho ústa prostě mluvila, čím jeho srdce přetékalo. Tak jako každý milující, jenž možná kolikrát ani není schopen vyjádřit hloubku své lásky. Nicméně láska je v jeho srdci – a to je to hlavní. A čiší z něj. Do daleka.

Kéž by i naše mariánské modlitby byly plné vroucího citu k té, která nás přijala pod křížem za vlastní. Nás, kteří jsme přispěli k ukřižování jejího Jednorozeného. Možná nebudeme s to najít oslovení adekvátní našemu citu. Nevadí, opakujme právě teď, v květnu, s celou Církví invokace Loretánských litanií a vložme do nich své nevyřčené vyznání. Možná nebudeme s to vypravit ze sebe vůbec nic. Nevadí, nechme hovořit jen své srdce a mlčky se dívejme do očí té, jež nám bude naše láskyplné pohledy oplácet stonásobně. Ostatně, je to naše Matka a jako každá matka i ona – a určitě ještě lépe – pozná na očích svého dítěte, co potřebuje, co je trápí, po čem touží. Stačí jen milovat tu, kterou si sám Bůh vyvolil za Matku svého Syna. Syna, jenž třicet let setrvával v její škole.

Na Něj ona vždy ukazuje. „Nebesa vypravují o Boží slávě a dílo Jeho rukou zvěstuje obloha,“ zpívá žalmista. Oč víc o té slávě vypráví nejjasnější těleso na noční obloze tohoto slzavého údolí – „Úplněk krásy“, jenž v sobě pro plnost krásy nemá kousíček místa pro ošklivost. Měsíc přejímá své světlo od slunce a i „Úplněk krásy“ přejímá své světlo od Boha. Je odleskem Boží slávy, avšak odleskem zářivým tak, že až oči přecházejí, je „Královnou Sluncem oslněných“, jak praví básník Klement Bochořák. Buďme nablízku trůnu této Královny, Královny andělů, Královny míru, Královny počaté bez poskvrny hříchu prvotního, vrhněme se do její náruče, aby nás mohla nést do náruče Nebeského Otce, Krále králů.

Libor Rösner

1 Komentář k "Úplněk krásy"

  1. Dovoluji si doplnit, že v byzantském hymnu Akathistos, který má 24 strof, je každá lichá zakončena dvanácti tak zvanými chairetismy, z nichž každý začíná slovem Chere (raduj se) následovaným metaforickým oslovením Matky Boží. Žádné oslovení se neopakuje, takže jich je v celém Akathistu 144; a ještě jeden, který se dodává úplně na konec v každé liché strofě a představuje v řeckém originále slovní hříčku – Chere nymfi anymfefti, v češtině cosi jako Raduj se nevěsto neznevěstěná. Pro ilustraci uvádím chairetismy první strofy: „Raduj se, pro kterou se rozzářila milost, raduj se, pro kterou ustala kletba, raduj se, povstání padlého Adama, raduj se, vykoupení slz Evy, raduj se, výšino nedosažitelná pro lidské myšlení, raduj se, hlubino neproniknutelná i pro andělské oči, raduj se, neboť jsi královským trůnem, raduj se, neboť neseš toho, který nese všechno, raduj se, hvězdo dávající světlo slunci, raduj se, lůno dávající tělo Bohu, raduj se, pro kterou bylo obnoveno stvoření, raduj se, pro kterou bylo poctěno vytvořené, raduj se, nezadaná nevěsto!“. Každá dvojice těchto veršů má v řeckém originále přesně danou jak gramatickou tak i rytmickou (přízvučnou) strukturu, která se opakuje ve stejnolehlých verších všech lichých strof. První polovinu Akathistu napsal patrně sv. Romanos Melodos (6. století, Konstantinopol), druhou zřejmě napsal patriarcha Fotios (9. století, Konstantinopol), mj. učitel našeho věrozvěsta sv. Cyrila, původce myšlenky poslat ho a sv. Metoděje na Moravu, a teolog v církevních dějinách donedávna představovaný jako původce herese, že Duch Svatý pochází jen z Boha Otce, což však vyvrátil Prof. Dvorník: i když heresi samu přijala řecká orthodoxní církev a na jejím základě se odtrhla od církve katolické, Fotios tuto heresi nezastával.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*