Přednáška Michala Semína o apoštolské exhortaci papeže Františka Amoris laetitia
Zvukový záznam si lze poslechnout v přehrávači přímo na našich stránkách nebo si jej stáhnout do svého počítače.
Audio: Přednáška Michala Semína o apoštolské exhortaci Amoris laetitia
Výtečné, díky!
Dle množství dostupných a fundovaných komentářů to vypadá, že AL bude jednou na indexu – roztomilá to představa…
Zajímalo by mě, proč se pan Semín odvolává (i na jiných přednáškách ) na koncil, že přehodil účely manželství. Vždyť GS 50 hierarchii zachovává. (První plození a výchova) Myslí tím ducha koncilu? Evidentní rozpor je v CIC 1917/1983. Ale např. Trident. Katechismus v otázce 13 uvádí účel rozmnožování jako vysloveně druhý, po ‚vzájemném společenství a pomoci‘.
VáclavS: To je zajímavý postřeh, to by skoro stálo za článek, nejen za komentář. 🙂
Ad VáclavS: Opravdu zachovává GS hierarchii cílů manželství? Můžete mi, prosím, toto vaše tvrzení doložit přesnou citací? GS 50 rozlišení prvotní/sekundární neužívá, pouze hovoří o tom, že cílů je více. Při hodnocení moderních církevních dokumentů nelze přihlížet jen k tomu, co se v nich pozitivně tvrdí, ale i k tomu, co z toho, co bylo traktováno dříve, zamlčují. Tradiční učení o manželství staví manželskou věrnost a lásku do služby plození a výchovy dětí, zatímco koncil tuto podřízenost cílů v důsledku rozbujelého antifinalistického personalismu záměrně neuvádí.
Pokud jde o Tridentský katechismus: z celé Hlavy VIII. je zřejmé, jak je třeba chápat slova v otázce XIII. Jde v ní o numerické vyjmenování příčin vzniku manželství, nikoli o jejich uspořádání. A dokonce by se dalo tvrdit, že i z otázky XIII. lze tradiční učení přímo doložit, když o „druhé příčině“ tvrdí: „A tato byla také jediná příčina, proč Bůh na počátku manželství ustanovil“.
Děkuji za reakci. Rozhodně tu nechci vyvolávat flame, natož hájit GS! Jen mě upřímně zajímalo, na co se odvoláváte. Tak tedy citace 🙂
„Svou přirozenou povahou jsou manželství a manželská láska zaměřeny k plození a výchově dětí, což je vrchol a koruna manželské lásky.“
„Manželství a manželská láska jsou zaměřeny svou povahou k plození a výchově potomstva.“,
„Manželé vědí, že plněním úkolu dávat život a vychovávat – což je třeba považovat za jejich vlastní poslání …“,
Z uvedených vět jde myslím dobře pozorovat akcent pro cíl plození a výchovy dětí.
Ad. Tradiční učení o manželství staví manželskou věrnost a lásku do služby plození a výchovy dětí, zatímco koncil tuto podřízenost cílů v důsledku rozbujelého antifinalistického personalismu záměrně neuvádí.
Opravdu?
„Toto důvěrné sjednocení, jakožto vzájemné darování dvou osob, a také dobro dětí vyžaduje úplnou manželskou věrnost a důrazně požaduje jejich nerozlučnou jednotu.“
Ad. tr. katechismus.
Numerické vyjmenovávání u takového dokumentu obhájíte jen těžko, sám se často odvoláváte na to, v jakém pořadí jsou cíle/požadavky uvedeny. Nejsou to přeci pokoncilní texty, kdy je čtenář zmaten – autor chtěl, aby už jen čtením byla vštípena do mysli hierarchie. Takto se dříve přeci texty psaly!
Např. sv. Alfons v Theologia moralis 6,882 píše o cílech toto:
“ 1 – vnitřní a esenciální, 2 – vnitřní a akcidentální, 3 – vnější a akcidentální. Do první kategorie zařazoval poskytování povinnosti /debitum matrimoniale/ a nerozlučitelné pouto /vinculum matrimoniale/, do druhé kategorie plození potomstva a ochranu před žádostivostí, do třetí různé skutečnosti, např. vyřešení sporů, dosažení rozkoše apod.“
I zde se to budeme se vší vervou snažit číst jako jen numerický výčet?
Ad. i z otázky XIII. lze tradiční učení přímo doložit, když o „druhé příčině“ tvrdí: „A tato byla také jediná příčina, proč Bůh na počátku manželství ustanovil“
Naproti tomu je dále řečeno: „Tyto jsou tedy příčiny, z nichž některou má sobě každý za účel položiti, kdo chce svatě a nábožně vstoupiti s sňatek manželský…
https://drive.google.com/file/d/0B8e0y0Lg7OqdSjg4dl9LZzhHbFE/view?usp=sharing
Co chci říct: lze jednoznačně říct, že došlo k prohození cílů manželství v CIC. To má jistě neblahé důsledky už při přípravě snoubenců, ale také při diecézních soudech řešící manželské krize. GS ačkoliv nemluví tradičním jazykem, dává důraz na plození a výchovu. V historii tyto účely nebyly pevně stanoveny a vzhledem k názorům moralistů se lze domnívat, že v tom byla jistá míra tolerance. Jednoznačným učením Církve a to i té pokoncilní je, že manželské spojení musí být provedeno tak, aby nebyla vyloučena možnost početí, i kdyby bylo nepravděpodobné.
V dalších pokoncilních dokumentech (které se promítli do nového CIC) je vše zahaleno do čím dál hustšího hávu nejasnosti. Třebaže se dnes díky AL FC může zdát jako konzervativní, je to těžké čtení, např v těch cílech je jednou zmíněno jako prioritní ono, podruhé zase druhé. Nejsem zastáncem hermeneutiky, ale myslím, že zrovna pasáž GS o manželství se jako poslední ve světle tradice vyložit dá.
Ad VáclavS: Lze jednoznačně říct, že došlo k prohození cílů manželství v CIC. To má jistě neblahé důsledky už při přípravě snoubenců, ale také při diecézních soudech řešící manželské krize.
Opravdu? Byl jste někdy osobně přítomen v poslední době u diecézního soudu řešící manželskou krizi? Prožitá zkušenost vám otevře oči. Je velmi znepokojující pro bezradné katolíky, jak tyto úřady horlivě konají ne/obhajobu nerozlučitelnosti svátostného manželství. kdeže nerozlučitelnost, vyrobí Vám záminku pro neplatnost svátosti od počátku, např. podplaceným psychologem. Je jim úplně jedno zda jste pokřtěný, i se vší vážností stojíte za zásadou věrnosti nerozlučitelnosti svátostného slibu. A to bez ohledu na Bohem požehnané manželství nemalým počtem dětí.
Věrnost svátostnému manželství a věrnost svátostnému kněžství stojí na stejné úrovni.