Níže uvádíme odpověď Mons. Athanasia Schneidera na otevřený dopis amerického právníka a novináře Christophera A. Ferrary. Mj. stojí za pozornost skutečnost, že Mons. Schneider v souvislosti s apoštolkou exhortací papeže Františka Amoris laetitia píše o „objektivně mylných vyjádřeních“.
Vážený pane Christophere A. Ferraro,
dne 9. května 2016 jste zveřejnil na internetové stránce „The Remnant“ otevřený dopis, v němž jste se na mě obrátil ve věci apoštolské exhortace Amoris laetitia (AL).
Jakožto biskup jsem vděčný a zároveň cítím povzbuzení, dostanu-li od katolického laika takové jasné a krásné svědectví sensus fidei, pokud jde o božskou pravdu ohledně manželství a mravního zákona.
Souhlasím s Vašimi postřehy, co se týče oněch vyjádření AL, a to zejména v její osmé kapitole, která jsou nanejvýš nejednoznačná a zavádějící. Při použití rozumu a se zřetelem na správný smysl slov lze těžko některá vyjádření AL vykládat ve shodě s posvátnou, neměnnou tradicí Církve.
V AL se samozřejmě nacházejí vyjádření, která jsou zjevně v souladu s tradicí. Ale o tom nyní nehovoříme. Jde nám o přirozené a logické následky nejednoznačných vyjádření AL. Ta obsahují skutečné duchovní nebezpečí, což povede k věroučnému zmatení, rychlému a snadnému šíření heterodoxních nauk ohledně manželství a mravního zákona, jakož i přijetí a upevnění praxe připouštění rozvedených a znovu sezdaných ke svatému přijímání, praxe, která tak říkajíc jednou ranou zneváží a znesvětí tři svátosti: svátost manželství, pokání a nejsvětější eucharistii.
V této temné době, kdy by se mohlo zdát, že náš nejdražší Pán spí v loďce své svaté Církve, by měli všichni katolíci, od biskupů po nejprostšího věřícího, kteří stále berou vážně své křestní sliby, učinit jedním hlasem (una voce) vyznání věrnosti a jasně vyslovit všechny katolické pravdy, jež některá vyjádření AL podkopávají nebo znetvořují svou nejasností. Mělo by to být svého druhu „Credo“ Božího lidu. V případě AL se zcela zřejmě jedná o pastorační dokument (tj. s ohledem na jeho časnou povahu), který si nenárokuje definitivní platnost. Měli bychom se vyvarovat toho, abychom každé slovo a gesto nynějšího papeže „dělali neomylným“. To odporuje Ježíšovu učení a tradici Církve. Takové totalitní pojetí a uplatňování papežské neomylnosti není katolické, nýbrž v posledku světské jako v případě nějaké diktatury; odporuje duchu evangelia a církevních Otců.
Kromě výše zmíněného případného společného vyznání věrnosti by podle mého mělo dojít k tomu, aby povolaní odborníci z oblasti dogmatiky a morální teologie vytvořili kvalitní analýzu všech nejednoznačných a objektivně chybných vyjádření v AL. Takovou vědeckou analýzu lze napsat bez hněvu a zaujatosti (sine ira et studio) a ze synovské úcty ke Kristovu náměstku.
Jsem přesvědčen, že později budou papežové vděčni, že v době velikého zmatení takové hlasy znepokojení některých biskupů, teologů a laiků zaznívaly. Žijme pro pravdu a pro věčnost, pro veritate et aeternitate!
+ Athanasius Schneider,
světící biskup arcidiecéze Nejsvětější Panny Marie v Astaně
Zdroj: remnantnewspaper.com
Přeložil ACS.
Mno jo, tak až na „objektivně chybna“ vyjádření (roztomilý eufemismus pro herezi) upozorní biskupové a kardinalove, kteří nejsou v hierarchii vyznamni zhruba stejně, jako +Kajnek, možná mne to začne zajímat. Prozatím však nula bodů.
Ad JAV: Vy víte o nějakém vyjádření biskupa Kajneka?
Buďme rádi za každého, kdo má odvahu! I za obyčejného venkovského faráře! Kolik kněží žbrblá za zády, a jistě i biskupů, ale říct to otevřeně se bojí. Mimochodem, dle mých informací, biskup Kajnek patří k těm, na které měl současný pontifikát veskrze pozitivní vliv – za řešením kauzy Litomyšl stojí on.
Souhlasím s Beppem. Napsal to hezky.
Martin R. Čejka
Připojuji se k vyjádření Beppa i Martina Čejky. Děkujme Bohu za každý hlas ve prospěch pravé nauky Kristovy! Biskup Schneider již mnohokrát prokázal nevšední odvahu v tomto směru. Pokud biskup Kajnek stojí za řešením litomyšlské kauzy, slouží mu to ke cti. Mimochodem – JAV svojí poznámkou sugeruje, že ví snad o nějakém jeho vyjádření v duchu mons. Schneidera. Nebo je to jen řečnický obrat?
Asi jsme se zcela nepochopili – +Schneider je pomocný biskup kdesi v Tramtarii, dávno v liberálních kruzích zapsaný jako „problemovy“. Jeho vyjádření má stejnou váhu, jako by ho pronesl +Kajnek.
Ad JAV: Díky za vysvětlení, nicméně ať už je to jakkoliv, mons. Schneider je biskupem, čili nástupcem apoštolů – a to má svoji váhu, krom toho je v katolickém světě známý svými častými veřejnými vyjádřeními a publikační činností.
A mně by zase neschválili komentář, takže k tomu nic nenapíšu.
Může někdo v krátkosti zde osvětlit, co byla litomyšlská kauza? Děkuji.
http://www.catholicnewsagency.com/news/most-marriages-today-are-invalid-pope-francis-suggests-51752/
A tak tomu je s velkou většinou (oprava: s některými), papežovými freudovskými přebrepty (oprava: pastoračními výroky)
A ta objektivita, že se jedná o „mylná vyjádření““ má spočívat v tom, že to si to myslí jeden pomocný biskup z Tramtárie, který si večer pod lampičkou špatně přečetl katechismus?
Ne, to objektivita vskutku není. Podívejte se do slovníku cizích slov, co tento pojem znamená. Jinak mne zaráží Váš povýšenecký až rasistický duch, kdy Kazachstán nazýváte Tramtárií, čímž naznačujete jeho méněcennost, případně dokonce podřadnost tamějšího obyvatelstva. Nevěříte snad v populární „dogma“, že všichni jsou si rovni? Ale Vám určitě připadají nadřazenější biskupové z Říše, že?
Martin R. Čejka
Martine,
s tou Tramtárií musím říci, že argumentu rozumím. Žijeme v době všeobecné apostaze, kdy papež je v nejlepším podezřelý z hereze (a osobitý název jeho exhortace jenž jsem vymyslel, bys jako cenzor nepustil), a biskupové buď vyloženě podporují jeho kurs rozvratu, nebo jí aspoň nebrání a vezou se. Biskup Schneider je jeden z mála hlasů, který se ozývá, ale je to osoba dosti na okraji a navíc mu taky úplně vše nedochází. Biskup Schneider je součástí oficielní struktury a kdo je ve struktuře a navíc v asijských stepích, v Antarktidě, či je kaplanem v Horní Dolní, u toho je pravděpodobné že mnohé neovlivní. Jsem prost iluzí o koncilních konservativcích Burkem (dostal co vím komisi pro válečné hroby), Schneiderovi a spol. …
Schneider, Turkson, Burke – o těch se ví. A co Ranjith, nemá o něm někdo nějaké zprávy? Ten se přece za Ratzingerovy éry také docela otevřeně hlásil ke katolické víře. Od té doby však, co KHS vládne Buonasera, jsem od něho ani o něm nic neslyšel.
Dobrý den, jsem ateista a ptám se jen že zvědavosti, kdo nechce, nemusí odpovídat.
1) Může dle dogmat katolické víry němý katolík křtít a němý kněz proměňovat nebo rozhřešit, třeba když to se správnou intencí napíše?
2) Kdyby se papež rozhodl buď ověřit vlastní neomylností, jestli je něco blud, tím, že to vyhlásí se všemi náležitostmi ex cathedra, nebo ověřit si vlastní neomylnost tím, že se pokusí vyhlásit blud, co by se stalo? Dostal by třeba mrtvici? Pokud je potřeba intence, jak můžete vědět, kdo z papežů ji měl? Soudí se tedy podle vnějších známek, formy, okolností prohlášení? Co by se tedy stalo?
3) Církev učí, že spása i zavržení jsou nezvratné a že jedno z toho nastane ihned u každého zemřelého. Kde podle Vaší víry byla duše Lazara z Betánie, než ho Ježíš vzkřísil?
To nemyslím jako výsměch ani provokaci. Jen chci vědět, jak se takové věci řeší. Katolická víra je složitý systém, vzbuzuje tedy zájem tak, jako mimořádně složité švýcarské hodinky, veliké jako dospělý bernardýn, které ukazují i přechod Venuše přes Slunce a čas na Marsu. Kolem nich byste taky neprošel bez otázek.
Dotaz ve smyslu bodů č. 1 jsem podal kdysi na vira.cz, kde mi ovšem odpověděli, že i ten buddhista (umírá v bezvědomí) na pustém ostrově s čistou vodou může být spasen, i když katolík, jediný živáček s ním, je němý. Vyplynulo z toho, že ten křest není nezbytný. Osobně, když mi toto křesťané odepsali, jsem byl ohromen tak, jako kdyby mi některý jiný ateista řekl, že věří v možnost měnit cihly v živé leguány modlitbou.
Ad Blabža: Napište mi případně na redakční mail, můžeme některé věci probrat, nakolik budu mít čas, tímto způsobem. Diskuse pod články přeci jen k tomuto účelu neslouží. Nicméně rychle odpovím na první otázku:
Jelikož jsou svátosti rovněž vnějšími znameními, tak němý, který ze sebe nemůže vydat ani hlásku, není takového úkonu schopen (jednoduše nedokáže vyslovit daná slova). Také v přirozeném řádu němý nedokáže zazpívat např. píseň Skákal pes přes oves, i kdyby měl nejlepší úmysl, přičemž se asi shodneme, že napsání písně slov není to samé jako její zazpívání. Nicméně někteří němí mohou za pomocí různých přístrojů slova vyjádřit nebo alespoň ze sebe vydat nějaké slyšitelné zvuky, v takových výjimečných případech a ve stavu nouze mohou křest udělit. Nakolik by pak bylo nutné, pokud by stav nouze pominul, provést ještě křest „pod podmínkou“, asi záleží případ od případu.
MRČ
P. S.
Ačkoliv takové krajní „špeky“ mohou být zajímavé a baví nejen ateisty, ale i některé teology, tak bych přeci jen doporučoval začít od začátku (např. důkazů Boží existence, otázky principu víry atp.), než od konce.
Ad Blabža: Odpověď na otázku č. 3 mi připadá celkem jednoduchá – v předpeklí neboli limbu, kde jinde? Tam se nacházely i duše spravedlivých zemřelých mezi pádem člověka a Kristovým ukřižováním, než je Pán Ježíš vysvobodil, když sestoupil do pekel, jak se modlíme v Apoštolském vyznání víry.
Křest v pravidelném řádu věcí ke spáse nezbytný je. I němý katolík ve Vámi uváděném teoretickém případě (buddhista na pustém ostrově) by například mohl – třeba písemně – dotyčného seznámit se základními pravdami víry. Pokud by takový člověk uvěřil, toužil po křtu, nemohl ho z objektivních důvodů přijmout a v tomto stavu zemřel, křest touhy by nahradil křest skutečný. To ale není nic nového – je to normální nauka Církve, kterou najdete v každém katechismu, například v tom Tomáškově.