Institut Dcer Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Tridentu na severu Itálie musel nejmenované učitelce zaplatit odškodné za hmotnou újmu ve výši 25 000 euro, 1 500 euro italské prohomosexuální aktivistické organizaci jménem Radikální sdružení za jasná práva a dalších 1 500 euro místním odborům.
Případ začal v roce 2014 rozhovorem mezi učitelkou a tehdejší ředitelkou vzdělávacího zařízení, sestrou Eugenií Libratoreovou, která se doslechla, že učitelka žije v milostném vztahu s jinou ženou. Sestra, která byla do září 2015 představenou, se jí na tuto skutečnost zeptala s tím, že je její povinností chránit nezletilé žáky školy. Učitelka odmítla odpovědět, ačkoli jí sestra Libratoreová řekla, že k vyřešení problému postačí, když tyto zvěsti potvrdí, nebo vyvrátí, a za tohoto předpokladu by ve škole mohla zůstat. Přes tento slib zaměstnankyně nebyla ochotna řeholnici se svou osobní situací seznámit, což matku představenou vedlo k závěru, že neochota odpovědět „se rovná potvrzení, že je lesba“.
Pracovněprávní soud v Roveretu prohlásil, že „předpokládaná homosexualita učitelky nesouvisí s dodržováním vzdělávacího plánu školy“. Soud dále vytkl škole „kolektivní diskriminaci“, neboť rozhodnutí vedení školy údajně „postihuje každého, kdo se potenciálně zajímá o zaměstnání v institutu“.
Alexander Schuster, právní zástupce učitelky, která raději zůstala v anonymitě, dodal: „Tento rozsudek jasně říká jednu věc, a to, že zaměstnavatelé se nesmějí svých zaměstnanců dotazovat na jejich soukromý život, ani je diskriminovat za jejich životní volby, a to ani z náboženských nebo filosofických důvodů. Užívání antikoncepce, soužití beze sňatku, rozvod nebo potrat jsou soukromá rozhodnutí člověka a zaměstnavatele se netýkají.“
I přes katolický ráz školy a své osobní výhrady řekla sestra Libratoreová učitelce, že by „mohla přimhouřit oko, kdyby [učitelka] souhlasila s tím, že problém vyřeší“. Toto „vyřešení problému“ učitelka pochopila jako výzvu ke změně životního stylu. V důsledku toho se cítila uražena narážkou, že homosexualita je „problém, nemoc nebo něco, co je třeba léčit,“ jak vypověděla.
Katolické zařízení obvinění z diskriminace od počátku odmítalo a tvrdilo, že především nebyl důvod obnovit pracovní smlouvu, která přirozeně vypršela.
Soudce se přesto přiklonil na stranu učitelky a ocitoval zákon o zákazu diskriminace na pracovišti (v Itálii platný od roku 2003), který zakazuje „diskriminaci, ať přímou, či nepřímou, na základě náboženství, osobního přesvědčení, postižení, věku nebo sexuální orientace“.
Italské zákony obsahují ustanovení o náboženské svobodě, které uvádí, že rozdíly v zacházení na základě náboženského přesvědčení v rámci náboženských organizací se nepovažují za diskriminaci, jestliže povaha náboženského přesvědčení v dané souvislosti nebrání výkonu povolání. Soudce však rozhodl, že „v tomto případě se prokázala diskriminace na základě sexuální orientace, nikoli diskriminace kvůli náboženskému přesvědčení“.
Jan Bentz
Převzato z lifesitenews.com.
Přeložila Lucie Cekotová.
Gender diktatúra v praxi.
„Centrum pro šíření homosexuálního a lesbického stylu života propustilo administrativní pracovnici, poněvadž k ředitelce se donesla zpráva, že tato žena nežije jako lesba, nýbrž v řádném a věrném heterosexuálním manželství a odmítá jakýkoliv lesbický poměr….“
Samozřejmě jde o nepravdivou fikci, která má vést k otázce: Postupoval by soud v tomto případě s opačnými znaménky stejně jako u toho řeholního insitutu, postavil by se na stranu té propuštěné ženy?
A ještě něco: Ani ty sestry nepostupovaly důsledně. Ředitelka měla kantorce dát lhůtu, aby svůj život, pokud je pravdou, že žije v lesbickém vztahu, napravila, když by to neučinila nebo odmítla tak učinit, tak okamžitě výpověď, tady jde přece o mravní dobro svěřených žáků. Sestru ředitelku omlouvá částečně pouze to, že homosexuální lobby na Západě vytváří atmosféru psychického (a někdy i fyzického) a administrativního teroru a nátlaku. Jestliže ani kompromisnický postoj ředitelky vůči té kantorce (nabídla jí přece, že může na škole zůstat, když otevřeně přizná svůj sodomitský poměr) nebyl pro úřady dostatečně „politicky korektní“, tak potom je tady jednoznačný doklad o satanově vládě nad tzv. demokratickou společností.
Já jsem to pochopil tak, že jí ředitelka dala lhůtu, aby věc napravila, tj. ukončila zmíněný poměr:
I přes katolický ráz školy a své osobní výhrady řekla sestra Libratoreová učitelce, že by „mohla přimhouřit oko, kdyby [učitelka] souhlasila s tím, že problém vyřeší“.
„Učitelka odmítla odpovědět, ačkoli jí sestra Libratoreová řekla, že k vyřešení problému postačí, když tyto zvěsti potvrdí, nebo vyvrátí, a i za tohoto předpokladu by ve škole mohla zůstat.“
Právě toto mi připadá příliš kompromisnické, já na místě ředitelky bych postupoval tak, že bych jí dal lhůtu, do kdy musí tyto pověsti vyvrátit, když tak neučiní, tak další lhůtu, aby hříšný život přerušila, když to neudělá nebo odmítne, tak propuštění. Myslím, že takový postup by byl plně a legitimně katolický.
Já jsem originál pochopila stejně: ředitelka jí řekla, aby to potvrdila nebo popřela, přičemž kdyby to popřela, sestra by jí věřila a dál to neřešila. Právě skutečnost, že to výslovně nepopřela, ředitelka pochopila jako potvrzení a následovala výpověď.
A ještě dodatek:
„I přes katolický ráz školy a své osobní výhrady řekla sestra Libratoreová učitelce, že by „mohla přimhouřit oko, kdyby [učitelka] souhlasila s tím, že problém vyřeší“. Toto „vyřešení problému“ učitelka pochopila jako výzvu ke změně životního stylu. V důsledku toho se cítila uražena narážkou, že homosexualita je „problém, nemoc nebo něco, co je třeba léčit,“ jak vypověděla.“ To je přesný citát z článku.
Víte, já nemám rád mluvení v hádankách. Podle mne ta ředitelka měla lesbické kantorce říct jasně, že „vyřešení problému“ znamená jednoznačně opuštění života ve hříchu, taková nejasná dvojznačnost je na houby. Ale nebyl jsem u toho, neznám detaily, nepřísluší mi soudit. Jen je pro mne signifikantní, že současné genderistické mafii už nestačí ani „diplomatická“ mluva, chce jasný a jednoznačný souhlas s hříchem. Kdo se tedy domnívá, že uhlazenou dvojznačnou řečí dosáhne nějaký „důstojný kompromis“ s nynějším establishmentem a změnu k lepšímu, je naivní.
Prosím nezapomínejme ještě, že to je článek, ne doslovný přepis rozhovorů, které se vedly v některých případech před několika lety a v úplně jiném jazyce. Vždycky jde i o novinářské zpracování, a jakkoli je LifeSiteNews velice seriózní zdroj, ke zkratkám v podobných případech nutně dochází. Podle reakce té učitelky, která se následně obrátila na soud, bych soudila, že jí to dotyčná řeholnice asi řekla dostatečně jasně – natolik jasně, aby to stačilo k prokázání před soudem.
Já zírám nad hloupostí těch řeholnic. Pokud by takto třeba měl postupovat biskup v diecézi, asi by s hanbou skončil. S lidmi se musí za tohoto režimu jednat úplně jinak. Především nelze nikomu říkat, že je lotr. Je třeba např. kontrolovat dodržování pracovní doby. Je třeba provádět visitace (všech stejně!) při výuce. Napomenutí písemně. Šikovný člověk by mohl dokonce zjistit, že učitelka diskriminuje děti podle sexuální orientace. Když tu byl komunismus, byli katolíci velmi vynalézaví. Teď jsou to ovce. I v Itálii. A proč jsou to ovce? Protože komunismu rozuměli (dokonce ho chápali jako horší, než ve skutečnosti byl), tento režim nechápou vůbec. A platí to i o straně tzv. lidové. Tehdy byla proti režimu, teď ho tvoří.
Nedivte se. Církev po DVK opustila všechny posice které mohla a ty teď obsadili jiní. Inu, revoluce pokračuje…
pane Felix čestných cílů se nedosahuje nečestnými prostředky.
Souhlasím s Felixem. Máme být chytří jako hadi a ne jít hlavou proti zdi a zbytečně nabíhat nepříteli na vidle. Je sice pravda nečestné lhát, ale kdo mlčí nutně nelže.
Ad O. Karták: Absolutně s Vámi nesouhlasím. Pokud dobře rozumím Vašemu příspěvku, tak ta sestra ředitelka měla podle Vás vyhodit tu lesbickou kantorku z jiných, zástupných důvodů a ne kvůli sodomii. To se mi eticky příčí, je to stejné schovávání se jako nedělat vůbec nic. Právě toto dělali v 70. letech bolševici u nás, když byl např. kantor nábožensky založen, tak většinou si vzali za záminku jiný důvod, samozřejmě vylhaný, aby ho mohli vyhodit. Fuj! Fuj! Fuj! Když nebudeme my katolíci veřejně mluvit o tom, že sodomie je těžký hřích a společensky závažný prohřešek, jenž znemožňuje dotyčnému vychovávat ve škole, nadto katolické, mládež, tak „bude křičet kamení“. Kdo jiný to bude za nás hlásat? Od koho jiného se to má zejména mladá generace dozvědět?
Z článku vyplývá, že dotyčné skončila termínovaná smlouva. Její soukromý život tedy pravděpodobně nebyl důvodem k ukončení pracovního poměru, který by byl někde uveden černé na bílém – to by patrně nemělo šanci projít nikde v Evropě, vzhledem k antidiskriminačním zákonům. Kdyby ale ta učitelka byla ochotna své soukromé poměry upravit, smlouva by jí pravděpodobně byla prodloužena. Právě toto bylo asi předmětem žaloby a v tom měla zřejmě spočívat údajná diskriminace.-Církevní i jiné soukromé organizace, vedeny špatnými zkušenostmi (zaměstnanců s časově neomezenou smlouvou je prakticky nemožné se zbavit, ať je s nimi zaměstnavatel jakkoli nespokojen), se často uchylují právě ke smlouvám na dobu určitou, které řešení těchto situací umožňují, jako právě v tomto případě. Ovšem ani tento postup jim zřejmě napříště nebude nic platný. Stačí, aby soud uznal, že jste byl diskriminován, a domůžete se odškodnění, i když vám normálně skončil smluvní poměr, na němž jste se se zaměstnavatelem svobodně dohodl. Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější.
Pro vyhazov musí být důvod, který obstojí u soudu, jinak vyhrají oni.
Jsou různé způsoby přežití – na koních proti tankům, nebo sabotáže ve zbrojovkách. Já jsem Česká smějící se bestie a nesdílím nadšení těch, kdo zbytečně vyhledávají mučednictví tam, kde to není nutné.
Netvrdím, že se nemá říkat, že sodomie je těžkých hřích, ale tu lesbu měli vyrazit tak, aby to nebylo průstřelné u soudu, nebo jí jen neprodloužit smlouvu, jako svého času Štampachovi.
Když někdo chce lézt ďáblovi do tlamy, aspoň v rodině bych ho před tím varoval – ďábel, jak pozoruji, se bohatě nažere jinde. Ale mám ještě jednu připomínku. K tomu zpozdilému obrázku. Já bych tam nenamaloval pana ďábla, ale švarného myslivce. A dětem bych dal číst třeba Kuldovy pohádky.
Ještě koukám k té diskusi: Pan theolog Michal odešel a zůstali aktivisté a propagandisté. Jak by řešil namítnutou (a jen zdánlivou) analogii za komunismu a dnes např. Msgre. Vřešťál? Srovnal by mravnost předmětu (tehdy -, dnes +)a okolností zvl. účelu (tehdy -, dnes +). Překřikováním se nic nevyřeší. A z nových morálek se tak nanejvýš hloupne …
Ad Felix: Znám Vřešťálovu morálku, dokonce jsem z ní v podzemí za komunismu studoval, myslím, že v morální klasifikaci rozdíl mezi komunismem a dnešní dobou tady není.
Ješta ad mgr. Cekotová: Pokud je smlouva na dobu určitou, tak samozřejmě není nic neetického neprodloužit smlouvu oficiálně bez udání důvodů, v zájmu slušnosti je ovšem vhodné důvody dotyčnému soukromě sdělit, pokud mu nejsou jasné ze vzniklé situace (jako v případě Štampacha, jemuž děkan Wolf neprodloužil smlouvu). Mně šlo ale o jinou stránku věci, o to, co vyplývalo z příspěvků pánů Kartáka a Felixe: o hledání zástupných důvodů, často nepravdivých nebo zcela malicherných, aby se nemusel říci ten pravý důvod, toto není v souladu s autentickou morálkou, jak nota bene vyplývá i z Vřešťálovy publikace a z Noldinova Compendia, kde na otázku, kdy je dovoleno lhát, je uvedeno jasně: Numquam, tj. nikdy.
Pan dr. malý tady vytáhl téma, na které jsem neschtěl poukazovat, a které jsem nenašel řešené ani u sv. Alfonsa z jednoho prostého důvodu: existují u věrohodných autorit 2 definicice lži:
Sv. Augustin – lež (mendacium) je mluvení nepravdy s úmyslem oklamat.
Sv. Tomáš Aq. – lež je locutio contra mentem. Sv. Tomáš pak tvrdí, že Hebrejské porodní báby zachraňující chlapečky hebrejské před faraonem lhaly, protože úmysl oklamat považuje toliko za podmínku dokonalosti lži a ne podmínku konstitutivní. (Za článek by stálo jak sloučit mínění sv. Tomáše s poststředověkou válkou a vojenskou taktikou).
Pan doktor zde ale řeší případ třetí, totiž nevyjádření se. Kdo mlčí, nelže. Ke lži je třeba podle obou ze shora uvedených definic jako materie nepravdivá informace ne mlčení. A když už doktore vytahujete toho Noldina, ten sám přípouští, že ačkoliv nikdy není dovoleno zapřít víru přímo, je toto z proporcionálně vážných důvodů nepřímo dovoleno: Ex iusta causa licet indirecte negare fidem, modo actio, quae ponitur, sit indifferens et intentio eam actionem ponendi sit honesta. (H. Noldin, De praeceptis, §24 s. 28, Pustet 1913).
Takže jste mně svým moráním rigorismem nepřesvdčil, a zůstávám smějící se bestií, která až budou machometi shánět katolíky k podříznutí, se jim nepůjde rozhodně dobrovolně a s fanglí přihlásit.
Ad O. Karták: Odbíháte úplně od tématu, ty citace o lži jste si mohl ušetřit, znám je. Mně šlo o jeden a konkrétní případ, totiž jestli je dovoleno na katolické škole propustit kantora, který je praktikujícím sodomitou, ale nesdělit mu tento důvod, nýbrž hledat nějaký zástupný, byť vylhaný nebo malicherný. K tomu říkám kategorické „ne“, opíraje se o katolickou morálku, jako důvod musí být uvedena jednoznačně kantorova sodomie, i kdyby sodomitská média řvala jako paviáni. Na tom si stojím.
A propos toho Noldina: Sloveso „negare“ neznamená pouze „zapřít, popřít“, ale i „zamlčet“ (zejména ve spojení s „indirecto“) – a o to se v daném citátu, jenž uvádíte, jedná. Tomu odpovídá, když za bolševika jsme do dotazníků na otázku, jestli jsme s náboženskou otázkou vyrovnáni, odpovídali, že ano. Byla to pravda, jenže komunisté jí rozuměli jinak, totiž že respondent je „vyrovnán“ s tzv. náboženskými předsudky. My katolíci jsme tomu ovšem rozuměli tak, že jsme vyrovnání jako věřící a nekolísáme v tom, koneckonců se to stejně neutajilo kvůli povinnosti účasti na nedělní a sváteční mši sv., kterou agenti režimu sledovali.
Kdo mluví o důvodu vylhaném?, ten by u soudu neprošel. Prosím nepodsouvat.
Neprodloužení smlouvy netřeba zdůvodňovat, stejně tak jsou jasné výpovědní důvody dané zákonem, mezi ty sodomie nepatří. Jistže by měla patřit, ale prostě tam není, anžto nežijeme v katolických státech. Mrzí mně to, ale to na věci nic nezmění.
Sodomitovi netřeba říci že je vyhozen pro sodomii, je možno mu samozřejmě dát najevo nesouhlas s jeho životem a vyrazit jej z nějakého jiného důvodu, který obstojí před soudem není tedy vylhaný a je výpovědním důvodem. U nás je v tomto smyslu dobře užitelný zejména §52 pásm. g) ZP
Tzv. bratrské napomenutí je povinné jen za určitých přesně definovaných podmínek, abych se Vás nedotkl, nebudu je uvádět a za určitých okolností (perly sviním) může být dokonce nedovolené a to v případ, že je to na kočku a nikomu to nepomůže a přinese akorát vážné problémy.
Stále jsem ovšem nepochopil, proč ten postup považujete za nemravný, jde-li o ochranu zaměstnavatele před demoliberální despocií.
Ad O. Karták: Promiňte, ale motáte několik věcí dohromady a mluvíte v pro mne nesrozumitelných hádánkách (nediskutovali jsme přece o nějakém „bratrském napomehnutí“), bude lepší, když ukončíme tuto debatu.