(Ne)šokující příručka Německé lutherské konference

Německá biskupská konference ve své nedávno vydané příručce „Reformace z ekumenické perspektivy“ označila Martina Luthera za „učitele víry“, „svědka evangelia“ a „svědka Ježíše Krista“.

„Luther zejména naléhal na obnovu v pokání a obrácení, přičemž církevní a teologické autority v Německu a Římě mu nedopřávaly žádného patřičného sluchu,“ tvrdí příručka.

Jak se dozvídáme dále, „Luther byl svými spisy a ve svém kázání a učení svědkem této osvobozující zprávy [života z víry]. […] Lidé, jejichž svědomí trpělo pod nadvládou zákona a lidských přikázání a kteří propadali obavám s ohledem na svá selhání a strachovali se o svou věčnou spásu, si mohli být vírou v evangelijní příslib osvobození jisti Božím milosrdenstvím.“

Pravda, po zákroku doktora Martina již svědomí nikoho znepokojovat nemusí. Jeho „lék“ zní: „Svého svědomí se na nic nedotazuj; a pokud promlouvá, neposlouchej ho; když naléhá, vzdoruj mu, zadus ho, zabav se. Je-li to nutné, spáchej nějaký dobrý velký hřích, abys ho odehnal. Svědomí je hlas ďáblův, a vždy se má dělat opak toho, co si ďábel přeje.“

Podle německých biskupů ačkoli papež Lev X. ve své bule Exsurge Domine odsoudil věty Martina Luthera, a „i když se všechny nacházejí v Lutherových dílech a jsou správně citovány“, tak jsou „vytrženy ze souvislosti“.

Kardinál Kajetán, který proti Lutherovi vystupoval a podílel se na vydání zmíněné buly, sice „velmi důkladně prostudoval dva spisy wittenberského profesora [Luthera] a napsal o nich dokonce pojednání. Ale chápal Luthera v rámci svého pojmového systému, a proto ho nepochopil v otázce ohledně jistoty víry, třebaže správně a podrobně představil Lutherovy postoje“.

Třebaže se v lutherské příručce Německé biskupské konference hovoří také o Lutherových „omylech“, je toto slovo dáváno do uvozovek.

Tridentský koncil pak „prohloubil polemický vztah mezi evangelíky a protestanty, jelikož jeho věroučné dekrety odpovídaly na to, co bylo chápáno jako protestantské omyly“. Tím poznamenal vztahy s luterány v následujících staletích.

Teprve II. vatikánský koncil „umožnil katolické církvi vstoupit do ekumenického hnutí a nechat za sebou polemikou nabité ovzduší porefromační doby“.

Příručka se II. vatikánského koncilu dovolává na mnoha místech a zdůrazňuje zejména jeho nauku o tom, že Kristova Církev „subsistuje v katolické církvi“, přičemž mimo ni se nachází „mnoho prvků posvěcení a pravdy“, a tak jsou „katolíci v určitém společenství, i když ne dokonalém, se všemi, kteří věří v Ježíše Krista a jsou pokřtěni“.

Němečtí biskupové proto hovoří o „katolících a luteránech jakožto navzájem spojených údech Kristova těla“.

Podle nich tzv. reformátoři „nechtěli založit novou Církev […], nýbrž Církev přeměnit, což se jim v rámci jejich možností také podařilo, byť se to neobešlo bez chyb a špatných rozhodnutí“.

„Luteráni jsou ze srdce vděčni za to, co jim Luther a další reformátoři otevřeli: pochopení evangelia Ježíše Krista a víru v něho…,“ uvádí příručka, jako kdyby evangelium a víra byly lidem před příchodem Luthera uzavřeny.

Němečtí biskupové vysvětlují, proč se mají katolíci připojit k oslavám výročí reformace, následovně: „Luteráni si také uvědomují, že si žádný dar, za který jsou Bohu vděčni, nemohou ponechat pro sebe. Chtějí se tímto darem podělit také s ostatními oddělenými křesťany. Proto zvou všechny křesťany, aby spolu s nimi oslavovali. […] katolíci a luteráni mají ve víře tolik společného, že mohou být společně vděčni, a také mají, zejména ve výročí reformace.“

A jdou dokonce dál: „Katolíci a luteráni si jakožto údy jednoho Těla připomínají společně událost reformace, která ve výsledku vedla k tomu, že od té doby žijí v oddělených společenstvích, byť stále patří k jednomu Tělu. Je to nemožná možnost [unmögliche Möglichkeit] a důvod velké bolesti. Jelikož katolíci a luteráni patří k jednomu Tělu, bojují vzhledem ke svému rozštěpení o plnou katolicitu Církve.“

„Ekumenická cesta umožňuje luteránům a katolíkům sdílet pohled Martina Luthera a jeho duchovní zkušenost s evangelijní Boží spravedlností, a zároveň pochopit a přijmout Boží milosrdenství,“ míní němečtí biskupové.

Ty, kterým by se mohlo zdát, že pro katolíka jsou tvrzení německých biskupů „unmögliche Möglichkeit“, příručka osvěcuje: „Ve světle obnovy, kterou v životě celé Církve vykonal II. vatikánský koncil, může být Lutherovo úsilí dnes nově oceněno a patřičněji zohledněno, než to bylo dříve myslitelné. Katolická církev dnes může uznat významné jevy reformace, zejména Písmo svaté jako střed a normu celého našeho křesťanského života.“

Němečtí biskupové i na jiných místech několikrát opakují mýtus o údajné Lutherově úctě k Písmu svatém, která si zaslouží uznání katolíků, není-li přímo důvodem k jejich zhanbení. Jedná se ale o zastírání pravdy a pravé tváře Martina Luthera, který se ve skutečnosti o řadě pasáží či dokonce celých knihách Písma svatého vyjadřoval hanlivě a při jeho překladu se dopouštěl záměrných překroucení.

Doktor Martin v dopise „ctihodnému a váženému N., nejdražšímu pánu a příteli“ z 8. září 1530 v souvislosti s námitkami předkoncilních katolíků, že ve svém překladu svévolně zasahuje do Písma svatého, psal:

„Pokud tvůj papeženec dělá velký povyk kolem slova sola [‚samou‘, v souvislosti ‚samou vírou‘], řekni mu toto: ‚Doktor Martin Luther to tak bude mít, a on říká, že papeženec a osel jsou totéž.‘ Hoc volo, sic iubeo, sit pro ratione voluntas. [‚To chci, tak poroučím, důvodem má ať je vůle.‘] Neboť nebudeme žáky ani učedníky papeženců, ale spíše se staneme jejich učiteli a soudci. […] Velmi dobře vím, že v řeckém či latinském textu není v Řím. 3 slovo solum; papeženci mě to nemusejí učit. Je pravdou, že ta čtyři písmena s-o-l-a tam nejsou. A ty oslí hlavy na ně zírají jako kráva na nová vrata, přičemž si neuvědomují, že to je ve smyslu textu. Pokud má být překlad jasný a úderný, tak to tam zaznívá. Chtěl jsem mluvit německy, ne latinsky nebo řecky…“

Patrně se jednalo o stejnou němčinu, kterou mluví i dnešní němečtí biskupové.

 

Martin R. Čejka

11 Komentářů k "(Ne)šokující příručka Německé lutherské konference"

  1. Pokud něco Benediktovi vyčítám, pak to, že se ani minimálním způsobem nepokusil udělat v germanofonních církvích pořádek. Dalo by se to odpustit papeži z Burkiny Faso, ale ne někomu, kdo německé poměry dokonale znal, sám byl v určitém smyslu exulant, moc dobře věděl, jak to v Německu vypadá – a nepokusil se nejenom o kontrarevoluci, ale ani o postupné zlepšování stávajícího stavu jmenováním alespoň krapet pravověrných biskupů. To [odstraněno admin.] na obrázku jmenoval arcibiskupem i kardinálem.

  2. S článkem plně souhlasím. Celou tu „fascinaci Lutherem“ u příležitosti jubilea satanské reformace zahájil kard. Kasper svojí novou knihou „Luther“, kde dokonce píše, že Katolická církev by se měla omluvit veřejně za to, že Lutherovy podněty tenkrát odmítla a prohlásile jej za kacíře. Papež František na zpáteční cestě z Krakova v letadle na tisk. konferenci tutu Kasperovu knihu pochválil. Již před lety kard. Lehmann se vyjádřil, že Luther by měl být prohlášen církevním učitelem na stejné úrovni se sv. Augustinem a sv. Tomášem Akvinským. Ještě jenom schází, aby byl v Římě oficiálně zahájen Lutherův beatifikační proces, i toho se můžeme klidně dočkat. To, že Luther byl smilník a notor. alkoholik, z čehož se nikdy nekál, ale naopak se tím chlubil, se patrně z jeho životopisu vytěsní a nebude se smět o tom v Církvi mluvit.

  3. Ad dr. Radomír Malý: Jen opravím, že se papež k Lutherovi vyjádřil na zpáteční cestě z Arménie nikoliv z Krakova.

    Martin R. Čejka

  4. Renda | 20.8.2016 z 15:11 |

    Dnes už to nemůže překvapit .

  5. Ale tak samozřejmě – víra německé biskupské konference je stejná, jako víra lutheránů. Ti jsou dnes de facto ateisty, takže..

  6. Ad Hodie: Pardon, s tím Krakovem to byl překlep.

    „Bůh je jistě velký a mocný, dobrý a milosrdný, ale je také hloupý. Je strašný tyran…Kristus se dopustil poprvé cizoložství s ženou u studnice. Pak měl sexuální styky s Marií Magdalenou, tedy s cizoložnou ženou. A tak Kristus, tak zbožný, musel také před smrtí smilnit.“
    Kdopak to napsal? Nějaký současný genderista nebo propagátor pornostránek? Nikoli, byl to „Boží muž“ Martin Luther (korespondence se Spalatinem, Tischreden). Toto sprosté rouhání Spasiteli dokládá, že se nacházel nejen mimo Katolickou církev, ale už i za hranicemi křesťanství.

  7. Lubomír Řeháček | 20.8.2016 z 22:52 |

    Přední protestanští vzdělanci se odklánějí od Luthera a katolíci z něj snad udělají svatého. Před nedávnem bych možná řekl „neuvěřitelné!“, dnes to naprosto chladně hodnotím jako předem naplánovanou cestu, logika mi neumožňuje dívat se na to jinak. Více polský kněz prof. Tadeusz Guz(viz odkaz na video).
    https://www.youtube.com/watch?v=uMHveojbAyc

  8. LaFemme | 21.8.2016 z 18:12 |

    Pán Čejka, prosím, odkiaľ konkrétne je text, z ktorého citujete (Doktor Martin v dopise „ctihodnému a váženému N., nejdražšímu pánu a příteli“ z 8. září 1530 v souvislosti s námitkami předkoncilních katolíků, že ve svém překladu svévolně zasahuje do Písma svatého, psal: …).
    Ďakujem.
    LaFemme

  9. Libor Rösner | 22.8.2016 z 9:35 |

    Jakub Deml, Svědectví o Otokaru Březinovi:
    “ ,Cínové Hubatky, džbány medoviny, vína, piva; vez nich by byl nevznikl protestantismus,‘ doslova tak pravil Otokar Březina 29. IX. 1927 a dodal: ,Luther musel takových džbánů na posezení vypít patnáct, potom na něj přišlo prorokování o „římské nevěstce“, delirium potatorum. A při těch řečích „reformátora“ kurfistům vstávaly vlasy hrůzou. Ale i to muselo být, neboť Bůh potřebuje ve svém Obraze (díla) i stínů, aby více světla vystoupilo.‘ „

  10. marek selko | 24.8.2016 z 9:05 |

    cast komentaru sv.Frantiska Saleského na Lutherove bludy..(z Lumen de Lumine prevzate)

    To je výstižné, opravdu výstižné, vy mužové, kteří máte srdce, slyšeli jsme to na vlastní uši a viděli na vlastní oči. Hle, to je ona slavná protestantská svoboda, kterou Luther převedl svým příkladem na ostatní heretiky naší doby. Luther říká: „Jsme osvobozeni,“ ale nikoliv skrze svobodu Ježíše Krista, kterou získal svou drahocennou krví (Gal 5,1;Sk 20,28), nýbrž svobodou, kterou Lutherovi přinesl Satan z pekla. Dobrý Bože, kdo to kdy slyšel? Kdo to může vyslechnout bez hrůzy? Kdo může být svědkem toho, co prohlašuje, a nedát se do pláče? A přesto je tolik lidí, kteří se chlubí tak strašnými, odpornými a protikladnými výroky, které pocházejí z pekla a jejichž původcem je ďábel.

    My katolíci se držíme Krista a odporujeme Satanu a jeho nauce. Ať se tedy Luther se svými přívrženci chlubí, jak chce, že přijal svou nauku proti mši od Satana; my budeme vždy poslouchat Apoštola, který mluví o stejném tajemství, ale zcela jinak než Luther: Co jsem přijal od Pána, to vám i předávám (1 Kor 11,23). A tak na závěr vypálíme všem, kteří následují Luthera, ono pravdivé a potupné znamení, které pochází od Luthera a které nikdo nesmí zesměšňovat: Máte za otce ďábla (Jan 8,44).

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*