Ponořme se do latiny 46 – Perfektum: 2. osoba plurálu, zdvojka

Druhou osobu plurálu perfekta dostaneme tak, že k druhé osobě singuláru připojíme –s. Vznikne tak koncovka –istis. Její první –i– je přízvučné a krátké (tedy stejně jako u singuláru), avšak upozorňujeme: na rozdíl od koncovky singuláru je druhé –i– také krátké. Na příklad v epištole pro 7. neděli po sv. Duchu připomíná sv. Pavel Římanům, co kdysi prováděli: exhibuistis (vydali jste, od exhibeo, e-časování, hned kousek dál je exhibéte, tj. vydávejte), habuistis (měli jste, kousek dál je présens habétis, tj. máte) a – ještě si zopakujme – v přítomném čase je erubescitis (rdíte se, stydíte se – známe z lekce 33). Doporučujeme čtenáři, aby si procvičil tento tvar na slovesech, jejichž tvary perfekta v singuláru už zná. Konkrétní příklady z liturgických textů podáme v následujících lekcích.

Pro česky mluvící čtenáře vypadá poněkud kuriózně další způsob tvoření perfekta, tak zvanou zdvojkou (která ovšem vůbec nepřipadá kuriózní těm, kdo znají řecky). Spočívá ve zdvojení souhlásky z počátku kmene tak, že mezi oběma jejími exempláři je vložena samohláska, nejčastěji –e–.

Tak v Evangeliu pro 1. neděli po Devítníku je pětkrát cecidit, česky padlo (totiž zrní). Je to perfektum od cadere (ei-časování). Stejný tvar se vyskytuje v podobenství o marnotratném synu, které se čte o sobotě po druhé postní neděli: navracejícímu se synovi otec „padl kolem krku“, doslova „na jeho krk“, tedy cecidit super collum ejus. Na Velký Pátek při odhalování svatého Kříže zpívá celebrant In quo salus mundi pependit, česky Na kterém spása světa visela[1]; pependit je perfektum od pendere (e-časování). Na začátku Evangelia pro svátek narození sv. Jana Křtitele je zpráva o sv. Alžbětě peperit filium, tedy porodila syna; peperit je perfektum od parere (hybridní ei-časování – viz 42. lekci). Offertorium pro svátky sv. archandělů (24. března, 8. května, 29. září a 24. října) začíná slovy Stetit angelus juxta aram templi, česky Postavil se anděl k oltáři chrámu; perfektum stetit je od slovesa stáre (stát, a-časování, v češtině přeloženo ne jako stál ale jako postavil se, což lépe odpovídá perfektu). Zcela podobný výraz, totiž Jesus … stetit in medio (podobně přeloženo Ježíš … se postavil uprostřed) je dvakrát v Evangeliu pro první neděli po velikonocích a pak ještě v Communiu. V závěrečné větě Evangelia pro Zelený Čtvrtek čteme Exemplum dedi vobis, tj. Příklad dal jsem vám, kde dedi je perfektum od dare; stejný úryvek je i v Communiu, 3. osobu poznáváme např. v závěru Evangelia pro druhou neděli po Devítníku: omnis plebs…dedit laudem Deo, doslova všechen lid dal (v češtině říkáme vzdal) chválu Bohu. A s 2. osobou se setkáváme v Sekvenci Dies irae, jejíž 13. strofa končí mihi quoque spem dedísti, doslova mně také naděli jsi dal (spes viz 34. lekci, mihi viz 16. lekci). Nyní už bychom měli rozumět tvoření perfekta condidisti, které se vyskytovalo v minulé lekci.

V 2. osobě singuláru je též credidisti (uvěřil jsi, od credere), a to ke konci Evangelia 1. neděle po velikonocích ve větě Quia vidisti me, Thoma, credidisti (slovo za slovem[2] protože uviděl jsi mě, Tomáši, uvěřil jsi). Den před tím je – rovněž na konci Evangelia – třetí osoba credidit. V tomtéž Evangeliu se popisuje děj, že Petr a Jan běželi ke hrobu, s použitím imperfekta currébant (podléhá ei-časování: curro, curris,…), ale hned se dodá, že Jan předběhl Petra, a to s pomocí perfekta složeniny praecuccurrit; příklad bez té předpony prae– je v druhém verši páté strofy populárního velikonočního zpěvu O filii et filiae: cucurrit Petro citius (doslova běžel Petru rychleji, čili rychleji než Petr).

Poněkud složitější zdvojku má sloveso tangere (dotýkat se), které známe už z 26. lekce: čteme v Evangeliu pro 2. postní neděli, že se Ježíš dotkl apoštolů vyděšených jeho proměněním:  Jesus…tetigit eos, doslova Ježíš dotkl je (že eos je akusativ, víme z 41. lekce, a že tangere se pojí s akusativem, víme už z příkladů v 26. lekci).

Jako další příklady na zdvojku uvádíme fefellit (klamal, od fallere, ei-časování) a constitit (trval, od složeniny constáre předložky con–  a slovesa stáre, kde se stetit mění na –stitit, podobně jako u condidi z 45. lekce).

Další příklad na zdvojku je tradidi (předal jsem, od trado), slovo, které mnozí znají z životního hesla arcibiskupa Mons. Lefèbvra Tradidi quod accepi, česky Předal jsem, co jsem přijal. Sloveso accepi je také perfektum, avšak tím už se dostáváme k dalšímu typu tvoření perfekta.

Evžen Kindler

[1] Obvykle se místo slova visela používá starší pněla, což sice zní uctivěji vůči Kristu, ale poněkud to zamlžuje hrůznost popravy křižováním.

[2] Slovu vidisti porozumíme v následující lekci.

1 Komentář k "Ponořme se do latiny 46 – Perfektum: 2. osoba plurálu, zdvojka"

  1. Dobrý den, snažím se už delší dobu najít namluvenou verzi Vulgáty nebo aspoň Evangelií v latině.
    Není problém najít dobré nahrávky nejméně ve 20 jazycích včetně japonštiny a čínštiny (i když u čínštiny se většinou jedná o protestantský překlad s trochu jinou terminologií). Latinu mám na MP3 pouze čtenou příšerným americkým dialektem z Texasu. Nevíte někdo o nějaké kvalitní nahrávce?

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*