Ponořme se do latiny 49 – perfektum: přehled

Před perfektem jsme poznali několik druhů slovesných koncovek, které se přidávají za kmen, který se nazývá kmenem présentním (jde o koncovky indikativu a konjunktivu présentu a imperfekta a koncovky infinitivu a imperativu, a to v aktivu a pasivu – časem se dozvíme ještě o dalších tvarech). Koncovky perfekta, které jsme dosud poznali, se kladou za jiný kmen, který z presentního kmene nelze s jistotou odvodit. Nazývá se perfektním kmenem. Později poznáme, že se za něj připojují i jiné koncovky než koncovky perfekta.

Koncovky perfekta jsou v přiložené tabulce o dvou řádcích. V prvním řádku jsou jejich přízvuky i délky zachyceny jako v tabulkách k lekcím 35 a 40, tj. přízvuk je značen „naší“ čárkou, slabika s krátkou samohláskou je vytištěna kursivou a ve formátu Time New Roman (tj. s patkami). Slabika s dlouhopu damohláskou je znázorněna tučně a ve stojatém formátu Arial (tj. bez patek). V druhém řádku jsou tvary perfekta slovesa esse.

lek49a

Situace v latině je taková, že ke každému slovesu se musíme kromě présentního kmene učit ještě onen perfektní kmen. To však není vše. Pro perfektum v pasivu a pro ještě jiné tvary je třeba znát dokonce třetí kmen, tzv. supinový, ale s tím si zatím nedělejme starosti.

Ukázali jsme si ovšem, že jisté berličky pro odvozování perfektního kmene od présentního existují, nejspolehlivější (i když ne úplně spolehlivé) pro a-časování a méně spolehlivé pro e-časování, i-časování a časování hybridní. Naprosto nespolehlivé jsou jakékoliv pomůcky pro případ ei-časování; pro něj totiž existuje berliček několik a není jasné, kterou z nich vybrat. Ilustrace tvoření perfekta, s kterým jsme se už probrali, jsou v přiložené tabulce s šesti řádky. Jsou v ní tvary první osoby jednotného čísla, kde koncovku –i je třeba číst dlouze. Další dvě osoby singuláru a první a druhou osobu plurálu dostaneme tak, že koncovku –i zkrátíme a přidáme po řadě –sti, –t, –mus a –stis. Výjimku zde představuje pro druhou osobu obou čísel druhý sloupec („vložit v“), v němž je třeba vložit uvedené konce –sti a –stis po odstranění celého koncového –vi. Třetí osobu plurálu dostaneme tak, že zmíněné –i nahradíme koncovkou –érunt s dlouhým a přízvučným  –é–. Základní berličky jsou vyznačeny tučným písmem a stojatě, zatím co více méně náhodné jevy jsou uvedeny v kursivě a nikoliv tučně. Položkám s hvězdičkou může čtenář rozumět tak, že se s nimi v liturgickém prostředí nesetká. Podle týchž berliček lze ovšem i zkoušet opačný proces: odhadovat z perfektního kmene ten présentní – právě takový proces nás může očekávat, když budeme chtít porozumět nějakému latinskému textu.

lek49b

Evžen Kindler

 

Přidej komentář jako první k "Ponořme se do latiny 49 – perfektum: přehled"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*