Sv. Alfons Maria z Liguori: Kázání na první neděli adventní

Et videbunt Filium hominis venientem in nubibus coeli cum virtute multa et maiestate.
„A uzří Syna člověka přicházeti v nebeských oblacích s velkou mocí a slávou“ [Mt 24, 30].

V současné době nepanuje o Bohu povědomí, a proto je hříšníky tak pohrdán, jako by nemohl odplatit podle své vůle urážky, jež jsou proti němu činěny: „Nic nám nemůže učinit všemohoucí.“[1] Ale Pán ustanovil den, nazývaný v Písmu „dnem Hospodinovým“[2], kdy se věčný Soudce nechá poznat, že je Pánem. „Dal se poznat Hospodin, jenž soudil.“[3] Na tento verš sv. Bernard píše: „Pán, který je nyní neznámým, žádá-li milosrdenství, bude poznán, když vykoná spravedlnost.“[4] Proto je onen den označován za „den hněvu, den soužení a úzkosti, den psoty a bídy“[5].

Rozvažme nyní za prvé různé zobrazení spravedlivých a hříšníků; za druhé zkoumání svědomí; a za třetí rozsudek nad vyvolenými a zavrženými.

Různé vyobrazení spravedlivých a hříšníků v údolí Josafat

Onoho dne sestoupí z nebe oheň a spálí zemi se všemi tehdy žijícími lidi a věcmi na zemi: „A země i se vším, co je na ní, shoří.“[6] Vše se obrátí v hromadu popela.

Po smrti všech lidí zazní trouba a všichni opět vstanou, jak píše apoštol: „Trouba zazní, a mrtví vstanou.“[7] Sv. Jeroným praví: „Chvěji se pokaždé, kdy rozvažuji o soudném dni. Ať už jím nebo piji nebo dělám cokoliv jiného, zní mi v uších onen hrozný zvuk trouby: Vstaňte mrtví a předstupte před soud.“[8] A sv. Augustin vyznává, že jej nic tak neodvádí od světských myšlenek jako strach ze soudu.

Na zvuk oné trouby sestoupí duše blažených z nebes, aby se sjednotily s těly, s kterými sloužily Bohu na zemi; a nešťastné duše zavržených vystoupí z pekla, aby se znovu ujaly prokletých těl, s kterými urážely Boha. Ach, jak rozdílný je vzhled prvních ve srovnání s druhými! Zavržení se zjeví pokřivení a černí jako mnoho oharků pekelných; ale blažení zazáří jako mnoho sluncí: „Spravedliví se budou skvíti jako slunce.“[9] Jak šťastní budou ti, kteří umrtvovali svá těla kajícími skutky! Jejich štěstí nám odhalují slova sv. Petra z Alkantary, jež po smrti pronesl k sv. Terezii: „Ó šťastné pokání, které mi získalo takovou slávu!“[10]

Po vzkříšení je andělé svolají, aby se dostavili do údolí Josafat: „Národové, národové v údolí soudu; neboť blízký je den Hospodinův.“[11] Pak andělé přijdou a oddělí zavržené od vyvolených, stavějíce druhé napravo a první nalevo: „Vyjdou andělé a oddělí zlé od spravedlivých.“[12] Ach, jak velké bude zmatení, které stihne nešťastné zavržence! Autor Nedokonalého díla praví: „Jaké musí být zmatení bezbožných, když, byvše odděleni od spravedlivých, budou opuštěni.“[13] „Sám tento trest,“ praví Zlatoústý, „by byl dostačujícím učinit jim peklo.“[14] Bratr bude oddělen od bratra, manžel od manželky, syn od otce atd.

Ale, hle, tu se otevírají nebesa, andělé přicházejí, aby se zúčastnili soudu nesouce znamení kříže a další nástroje Spasitelova umučení. Jak píše andělský sv. Tomáš: „Přijďte k soudu Páně a předložte znamení kříže a další důkazy umučení.“[15] To samé lze vyvodit z toho, co píše sv. Matouš: „Tu se ukáže na nebi znamení Syna člověka; i rozkvílí se tehdy všichni národové na zemi.“[16] Hříšníci budou kvílet při pohledu na kříž; proto, jak praví Zlatoústý, hřeby na ně budou žalovat, rány a kříž Ježíše Krista budou proti nim svědčit: „Hřeby tě obžalují, jizvy budou proti tobě hovořit, kříž Kristův bude proti tobě svědčit.“[17]

Nejsvětější Maria, královna svatých a andělů, přijde, aby se zúčastnila posledního soudu, a nakonec se v oblacích objeví věčný Soudce v plné nádheře a slávě. „A uzří Syna člověka přicházeti v nebeských oblacích s velikou mocí a slávou.“[18]

Ach, jak velké utrpení způsobí zavrženým pohled na Soudce! „Před ním trnouti budou národové.“[19] Podle sv. Jeronýma přinese přítomnost Ježíše Krista zavrženým více bolesti než samo peklo: „Pro zavržené by bylo lehčí snášet muka pekelná nežli přítomnost Páně.“[20] Proto onoho dne, jak předpověděl sv. Jan, budou prosit hory, aby na ně padly a skryly je před zrakem rozhněvaného Soudce: „Pravili k horám a skalám: ‚Padněte na nás a ukryjte nás před Tím, jenž sedí na trůně, a před hněvem Beránkovým!“[21]

Zkoumání svědomí

„Soud zasedl, a knihy byly otevřeny.“[22] Knihy svědomí jsou otevřeny a nadchází soud. Apoštol říká, že nic nezůstane skryto; Pán „osvítí věci skryté v temnotě“[23]. A sám Bůh skrze Sofonjáše praví: „Budu prohledávati Jerusalem se svítilnami.“[24] Jas svítilny odhalí vše skryté.

Sv. Jan Zlatoústý píše: „Hrozný soud, ale hříšníkům, avšak vytoužený a sladký spravedlivým.“[25] Poslední soud naplní hříšníky hrůzou, ale bude zdrojem radosti a sladkosti vyvoleným; neboť pak Bůh dá chválu každému podle jeho skutků.[26] Apoštol praví, že onoho dne budou spravedliví vyneseni nad oblaka, aby se připojili k andělům a rozmnožili dvorstvo oslavující Pána: „Budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Kristu.“[27]

Světáci nyní považují světce, kteří vedou ponížený a pokorný život, za blázny, tehdy vyznají svou hloupost a řeknou: „My nemoudří mínili jsme, že jejich život je šílenství, a jejich konec že jest bezectný. Aj, kterak připočteni jsou k synům Božím, a mezi svatými je jejich úděl.“[28] V tomto světě jsou bohatí a vážení nazýváni šťastnými, ale pravé štěstí spočívá v životě ve svatosti. Radujte se, duše, jež zažíváte na této zemi soužení, „váš zármutek se obrátí v radost“[29]. V údolí Josafat usednete na trůny slávy.

Ale zavržení budou jako kozlové určení na porážku postaveni nalevo, aby čekali na své odsouzení. „V čase soudu se jim nedostane milosrdenství,“ praví Zlatoústý.[30] V den soudu nebude pro ubohé hříšníky žádné naděje na milosrdenství. Sv. Augustin píše: „Velikým trestem hříšníků už je naprostá ztráta bázně a povědomí o Božím soudu.“[31] Největším trestem za hřích těch, kteří žijí v nepřátelství s Bohem, je ztráta bázně a vzpomínky na Boží soud. Jen si žijte dál zatvrzele v hříchu, dí apoštol, ale podle své zatvrzelosti si střádáte na den soudu poklad Božího hněvu: „Svou zatvrzelostí však a svým nekajícím srdcem si hromadíš hněv pro den hněvu.“[32]

Proto sv. Anselm říká, že se hříšníci nebudou moci nikam skrýt, ale budou nuceni dostavit se s nesnesitelnou bolestí na soud: „Skrýt se nemožné, objevit se nesnesitelné.“[33] Ďáblové se ujmou role žalobců a, jak píše sv. Augustin, praví Soudci: „Soudce, nechť je můj ten, kdo nechtěl být tvůj.“[34] Svědčit proti nim bude za prvé jejich vlastní svědomí. „O tom vydává svědectví svědomí jejich.“[35] Za druhé proti nim promluví tvorové a stěny domu, v němž páchali svoje hříchy: „Neboť kámen na zdi křičí.“[36] A za třetí vystoupí sám Soudce: „Já jsem soudce i svědek, dí Hospodin.“[37] Proto sv. Augustin píše: „Ten, kdo je nyní svědkem tvého života, bude soudcem v tvém případě.“[38] Zejména zavrženým křesťanům pak podle slov sv. Matouše řekne: „Běda tobě, Korozain! Běda tobě, Bethsaido! Neboť kdyby se byly udály v Tyru a Sidonu ty zázraky, které se děly u vás, byly by se již dávno daly v žínici a popelu na pokání!“[39] Křesťané, řekne, kdyby milosti, kterými jsem vás zahrnoval, byly dány Turkům nebo modlářům, činili by pokání za své viny; ale vy jste přestali hřešit až v okamžiku své smrti. Pak vyjeví všem lidem jejich nejskrytější zločiny: „Odkryji ti ohanbí napřed.“[40] Odhalí zraku ostatních všechny jejich tajné nečistoty, nespravedlnosti a krutosti: „Postavím proti tobě všecky ohavnosti tvé.“[41] Každý ze zavržených ponese své hříchy vepsané na svém čele.

Jaká zákonná omluva by je mohla v onen den zachránit? Nemají žádnou výmluvu? „Všecka bezbožnost zavírá svá ústa.“[42] Vlastní hříchy zavřou ústa zavrženým tak, že nebudou mít odvahu se ani hájit, a sami sebe odsoudí.

Rozsudek nad vyvolenými a zavrženými

Sv. Bernard říká, že „nejprve bude vynesen rozsudek nad vyvolenými“, kterým jim bude přidělena rajská sláva, „aby se zvýšilo utrpení zavržených při pohledu na to, co ztratili“.[43] Ježíš Kristus se tedy nejdříve obrátí k vyvoleným a s klidnou tváří pronese: „Pojďte, požehnaní Otce mého, vládněte královstvím, připraveným pro vás od ustanovení světa!“[44] Pak požehná všechny slzy prolité z lítosti nad jejich hříchy a všechny jejich skutky, modlitby, umrtvování a přijímání; především jim požehná bolesti jeho umučení a krev prolitou za jejich spásu. A vyvolení po těchto požehnáních vstoupí za zpěvu „alleluja alleluja“ do ráje, aby navěky Boha chválili a milovali.

Následně se soudce obrátí k zavrženým a vynese rozsudek jejich odsouzení těmito slovy: „Pryč ode mne, zlořečení, do ohně věčného.“[45] Budou tedy prokleti a odděleni tak od Boha a sesláni do ohně pekelného, který je bude navěky spalovat: „I půjdou tito do věčného trápení, spravedliví pak do života věčného.“[46]

Po tomto soudním výroku se budou muset nešťastníci podle sv. Efréma rozloučit navěky se svými příbuznými, rájem, svatými a Matkou Boží Marií: „Sbohem, spravedliví; sbohem, kříži; sbohem, ráji; sbohem otcové a bratři, už vás nikdy nespatříme; sbohem, Bohorodičko Maria.“[47] Pak se uprostřed údolí otevře obrovská jáma, nešťastní zavrženci do ní budou svrženi a zaslechnou, jak se za nimi zavírají brány, které se už nikdy neotevřou. Ó proklatý hříchu, k jakému bídnému konci jednoho dne přivedeš tolik duší vykoupených krví Ježíše Krista! Ó nešťastné duše, kterým je vyhrazen tak srdceryvný konec!

Ale buďte veselé mysli, křesťané, neboť nyní je Ježíš Kristus otcem, nikoliv soudcem: je připraven odpustit všem, kteří projeví lítost. Prosme jej tedy neúnavně o odpuštění.

 

Převzato z Opere di S. Alfonso Maria de Liguori, sv. III. Torino 1880.
Přeložil Ondřej Svitáček.
Vyšlo v Te Deum 4/2018.

 

[1] „Et quasi nihil posset facere Omnipotens, aestimabant eum“ [Job 22, 17].

[2] „Dies Domini“ [např. Iz 13, 9]

[3] „Cognoscetur Dominus iudicia faciens“ [Ž 9, 17].

[4] „Cognoscetur Dominus iustitiam faciens, qui nunc ignoratur misericordiam quaerens“ (Lib. de 12. Rad.).

[5] „Dies irae, dies illa, dies tribulationis et angustiae, dies calamitatis et miseriae“ [Sof 1, 15].

[6] „Terra et quae in ipsa sunt opera exurentur“ [2 Petr 3, 10].

[7] „Canet enim tuba, et mortui resurgent“ [1 Kor 15, 52].

[8] „Quoties diem iudicii considero, contremisco. Sive comedam sive bibam sive aliud faciam, semper insonare videtur auribus meis illa terribilis tuba: Surgite mortui, venite ad iudicium“ (in Matth. cap. 5).

[9] „Tunc iusti fulgebunt sicut sol“ [Mt 13, 43].

[10] „O felix poenitentia quae tantam mihi promeruit gloriam!“

[11] „Populi, populi in vallem concisionis, quia iuxta est dies Domini“ [Joel 3, 14].

[12] „Exibunt angeli et separabunt malos de medio iustorum“ [Mt 13, 49].

[13] „Quomodo putas impios confundendos, quando segregatis iustis, fuerint derelicti!“ (Hom. 54).

[14] „Et si nihil ulterius paterentur, ista sola verecundia sufficeret eis ad poenam“ (In Matth. c. 24).

[15] „Veniente Domino ad iudicium, signum crucis, et alia passionis indicia demonstrabunt“ (Opusc. 2 c. 244).

[16] „Et tunc parebit signum Filii hominis in coelo et tunc plangent omnes tribus terrae“ [Mt 24, 30].

[17] „Clavi de te conquerentur, cicatrices contra te loquentur, crux Christi contra te perorabit“ (Hom 20. in Matth.).

[18] „Et videbunt Filium hominis venientem in nubibus coeli, cum virtute multa et maiestate“ [Mt 24, 30].

[19] „A facie eius cruciabuntur populi“ [Joel 2, 6].

[20] „Damnatis melius esset inferni poenas, quam Domini praesentiam ferre.“

[21] „Dicent montibus et petris: Cadite super nos, et abscondite nos a facie sedentis super thronum et ab ira Agni“ [Zjev 6, 16].

[22] „Iudicium sedit et libri aperti sunt“ [Dan 7, 10].

[23] „Illuminabit abscondita tenebrarum“ [1 Kor 4, 5].

[24] „Scrutabor Hierusalem in lucernis“ [Sof 1, 12].

[25] „Terribile iudicium, sed peccatoribus, iustis autem optabile et suave“ (Hom. 3 de Dav.).

[26] 1 Kor 4, 5

[27] „Rapiemur cum illis in nubibus obviam Christo in aera“ [1 Sol 4, 17].

[28] „Nos insensati vitam illorum aestimabamus insaniam, et finem illorum sine honore: ecce quomodo computati sunt inter filios Dei, et inter sanctos sors illorum est“ [Moudr 5, 4‒5].

[29] Jan 16, 20

[30] „Iudicii tempus, dice il Grisostomo misericordiam non recipit.“

[31] „Magna iam est poena peccati, metum et memoriam divini perdidisse iudicii“ (Serm. 20 de temp.).

[32] „Secundum autem duritiam tuam et impoenitens cor thesaurizas tibi iram in die irae“ [Řím 2, 5].

[33] „Latere enim impossibile, apparere intolerabile.“

[34] „Iudica, esse meum, qui tuus esse noluit.“

[35] „Testimonium reddente illis conscientia ipsorum“ [Řím 2, 15].

[36] „Lapis de pariete clamabit“ [Hab 2, 11].

[37] „Ego sum iudex et testis dicit Dominus“ [Jer 29, 23].

[38] „Ipse erit iudex causae tuae, qui modo est testis vitae tuae“ (Lib. de 10 Chord. c. 2).

[39] „Vae tibi, Corozain, vae tibi, Bethsaida, quia si in Tyro et Sidone factae essent virtutes, quae factae sunt in vobis, olim in cilicio et cinere poenitentiam egissent“ [Mt 11, 21].

[40] „Ponam contra te omnes abominationes tuas“ [Nah 3, 5].

[41] „Ponam contra te omnes abominationes tuas“ [Ez 7, 3].

[42] „Omnis iniquitas oppilabit os suum“ [Ž 106, 42].

[43] „Prius pronunciabitur sententia electis ut acrius (reprobi) doleant videntes quid amiserunt“ (Ser. 8 in ps. 90).

[44] „Venite benedicti Patris mei, possidete paratum vobis regnum a constitutione mundi“ [Mt 25, 34].

[45] „Discedite a me maledicti in ignem aeternum“ [Mt 25, 41].

[46] „Et ibunt hi in supplicium aeternum, iusti autem in vitam aeternam“ [Mt 25, 46].

[47] „Valete iusti, vale crux, vale paradise, valete patres ac filii: nullum siquidem vestrum visuri sumus ultra; vale tu quoque Dei genitrix Maria“ (S. Efrem de variis ser. inf.).

Přidej komentář jako první k "Sv. Alfons Maria z Liguori: Kázání na první neděli adventní"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*