Vhodil jsem modly Pačamamy do Tibery (+ video)

Níže uvádíme prohlášení Alexandra Tschugguela, který se přihlásil k tomu, že v Římě vhodil sošky Pačamam do Tibery. Jeho čin vzbudil velký ohlas. Odsoudil ho a omluvil se za něj těm, jichž se to mohlo „dotknout“, dokonce osobně papež František. Znění prohlášení, které bylo natočeno na video, stylisticky nikterak neupravujeme, abychom zachovali jeho spontánní ráz.

Jmenuji se Alexander Tschugguel a byl jsme to já, kdo vhodil modly Pačamamy do Tibery.

Proč jsem to udělal?

Měli byste vědět, že jsem velmi pozorně sledoval, co se děje v Římě v souvislosti s Amazonskou synodou. Napadlo mě, že bych měl získat víc informací v samém Římě. Vydal jsem se tedy v době zahájení synody do Říma, kde jsem se zúčastnil několika konferencí, které měly přiblížit různé otázky spojené s Amazonskou synodou.

Kromě těchto konferencí jsem navštívil i kostel Santa Maria in Transpontina, který se nachází mezi Andělským hradem a bazilikou sv. Petra. V kostele byly dvě boční kaple připravené pro účastníky Amazonské synody. Poblíž stáli dobrovolníci a uvnitř kaplí bylo možné spatřit symboly amazonské kultury a amazonské oblasti, a mezi těmito symboly byly sošky tzv. Pačamam.

Dobrovolníci nám vysvětlili, že se jedná o symboly plodnosti, Matky Země, integrální ekologie atd., a když jsme s nimi mluvili trochu déle, tak dokonce prohlásili, že synodě nejde ani tak o náboženské záležitosti, jako spíše o politické. Kladl jsem jim mnoho otázek. Zeptal jsem se také, jestli misionáři lidi v Amazonii křtí, na což mi odpověděli, že obvykle ne, protože to není součást jejich kultury atd.

To mě vyvedlo z míry. Vrátil jsem se do kostela jindy s přítelem, který umí portugalsky, abych získal ještě víc informací, a potom všem, co jsem slyšel, mi bylo naprosto jasné, že to je proti prvnímu přikázání, že to je něco špatného. Že to je bohyně plodnosti, Matka Země, a první přikázání zní: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nebudeš se klanět žádným sochám. A pak jsem viděl video, jak se této sošce klaněli ve vatikánských zahradách.

Vrátil jsem se do Rakouska a snažil se vše skutečně promyslet, jestli je to dobré. Společně s přáteli jsem došel k závěru, že bychom to měli udělat, že bychom měli jet do Říma a odstranit sošky z kostela. Nepatří do katolické církve. Neměly by být v kostele.

A tak jsme jeli. Nešli jsme spát a brzy ráno jsme šli do kostela Santa Maria in Transpontina. Slyšeli jsme, že se otevírá v půl sedmé ráno, ale podle všeho nebylo ještě otevřeno. Prošli jsme se tedy trochu kolem, pomodlili se na lavičce u kostela růženec, a když jsme říkali poslední zdrávas, dveře kostela se otevřely. Vešli jsme dovnitř. Podíval jsem se do obou kaplí, abych zjistil, kde se teď nacházejí Pačamamy, a pak jsem vstoupil do kaplí a snažil se odnést co nejvíce pohanských věcí. Podařilo se mi vzít pět sošek Pačamamy. Potom jsme vyšli z kostela a vydali se k Andělskému hradu. Hned vedle Andělského hradu se nachází Andělský most a z toho mostu jsme shodili sošky jednu po druhé do Tibery.

Mělo to velký úspěch. Hned nám to nedocházelo, ale za dvě tři hodiny později jsme si uvědomili, že to mělo velký dopad na katolický svět a synodu, protože teď každý viděl, co se děje na synodě. Lidé se snažili zjistit, co jsou Pačamamy přesně zač, co představují, a viděli, že to není katolické. Dostalo se nám velké podpory. Lidé se za nás modlili miliony růženců. Jsem za to velmi rád, protože pokud se za sebe nebudeme navzájem modlit, nic nedokážeme.

A proto jsme se rozhodli, že se nebudeme skrývat. Chci veřejně vystoupit, aby si snad lidé nemysleli, že to byla zbabělá akce. Neudělali jsme to dříve, protože jsme chtěli, aby náš čin mluvil sám za sebe, aby lidé hovořili o tom, co se stalo, a ne o tom, kdo to udělal. Ale teď, o dva týdny později, týden po skončení Amazonské synody, jsme připraveni jim čelit. Chceme jim ukázat, že jsou laici, kteří se postaví proti a nesouhlasí s tím, aby k podobným věcem docházelo v katolické církvi.

Alexander Tschugguel je šestadvacetiletý Rakušan, konvertita z luteranismu, který se angažuje v hnutí na obranu nenarozených a organizuje Pochod pro život ve Vídni. Založil Institut sv. Bonifáce, jehož cílem je sdružovat katolíky usilující o prosazení tradičního katolického učení.

16 Komentářů k "Vhodil jsem modly Pačamamy do Tibery (+ video)"

  1. Hraničář | 22.11.2019 z 0:39 |

    mi bylo naprosto jasné, že to je proti prvnímu přikázání, že to je něco špatného. Že to je bohyně plodnosti, Matka Země, a první přikázání zní: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nebudeš se klanět žádným sochám. ……

    Ovšem vsadil bych se, že se v katolických kostelích klaní mnoha sochám a obrazům.

  2. David | 22.11.2019 z 10:47 |

    Teď, s odstupem několika týdnů vidím, že vhození sošek do Tibery bylo špatné. V tomto výroku se určitě shoduji s mnohými církevními hodnostáři. Na rozdíl od nich jsem ale přesvědčen, že tyto ohavné modly měly být spáleny a jejich popel by pak mohl skočit dejme tomu v Tibeře. Hospodin Izraelitům přikazoval spálení model a všech pohanských předmětů a stejně tak i tyto měly být spáleny.

  3. pepek | 22.11.2019 z 19:37 |

    udělal by lépe kdyby je spálil, to ale zřejmě neměl v úmyslu

  4. Ad Hraničář: Kdybyste byl jen o ždibec vzdělanější, tak byste věděl, že se nikdo v katolických kostelích sochám neklaní.

    MRČ

  5. Libor Rösner | 23.11.2019 z 14:02 |

    Ad Hraničář – Vsaďte se, akorát to budou vyhozené prachy.

  6. Libor Rösner | 23.11.2019 z 14:04 |

    Ad pepek – ČR není od Říma zase tak dál než Rakousko, abyste to spálení nemohl provést Vy.

  7. David | 23.11.2019 z 16:21 |

    Napadl mne rým. Bylo by zajímavé jej zde společně rozvinout.
    „Tisíc let jsme žili v klamu, teď však máme Pachamamu.“

  8. Hraničář | 23.11.2019 z 23:18 |

    Ad Hraničář: Kdybyste byl jen o ždibec vzdělanější, tak byste věděl, že se nikdo v katolických kostelích sochám neklaní. …………….

    Ale že tam těch soch a zpodobení je!

    D 4/2; K tomu, co vám přikazuji, nic nepřidáte a nic z toho neuberete, ale budete dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, které vám udílím.
    16abyste se nezvrhli a neudělali si tesanou sochu, žádné sochařské zpodobení: zobrazení mužství nebo ženství,
    17zobrazení jakéhokoli zvířete, které je na zemi, zobrazení jakéhokoli okřídleného ptáka, který létá po nebi,
    18zobrazení jakéhokoli plaza, který se plazí po zemi, zobrazení jakékoli ryby, která je ve vodách pod zemí;
    D 5/8Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.

  9. Vladimír M. | 24.11.2019 z 14:07 |

    Ad Hraničář: Doplním Hodie: Nesázejte se, sázku byste těžce prohrál, protože v katolických kostelích se sochám a obrazům lidé neklaní (nejde o kult latrie), ale uctívají je – jde o kult dulie (uctívání), navíc o kult tzv. relativní dulie, kdy předmětem úcty jsou ti, které sochy a obrazy představují (Krista, kříž, anděly, světci a světice atd.), nikoliv samotný obraz či socha, dřevo, plátno, barvy atd. Předpokládám, že i vy máte a vyjadřujete úctu ke svým rodičům či jiným lidem, kterých si vážíte, ať živým či zemřelým, a uchováváte jejich fotografie či kresby, což je naprosto přirozené.
    Kult klanění (latrie) náleží výhradně pravému a živému Bohu, především v Eucharistii.

  10. pepek | 24.11.2019 z 20:55 |

    Libor Rösner | 23.11.2019 z 14:04
    já už jsem to na rozdíl od vás už udělal, akorát nemám potřebu to troubit do světa

  11. David | 24.11.2019 z 21:57 |

    To se vždycky ozve nějaký protestant, že katolíci jsou modláři, protože se klaní Panně Marii a svatým. Chtěl bych se protestantů zeptat, zdali se oni vůbec klaní Bohu Otci, Synu i Duchu svatému. Svatou církev katolickou založil Pán Ježíš Kristus, ostatní sekty založili lidé. Mohli bychom se takto bavit donekonečna. Správně psal sv. Ignác z Loyoly, že největší nepřátelé Evangelia se nazývají evangelíci…

  12. Hraničář | 25.11.2019 z 13:40 |

    Vladimír M. | 24.11.2019 z 14:07 |
    Předpokládám, že i vy máte a vyjadřujete úctu ke svým rodičům či jiným lidem, kterých si vážíte, ať živým či zemřelým, a uchováváte jejich fotografie či kresby, což je naprosto přirozené. ……………….

    Ano, máte úplnou pravdu. S mými rodiči, prarodiči, příbuznými, známými …. jsem prožil/prožívám desítky let. Mluvil jsem s nimi, dotýkal se jich, oni něco dělali pro mě, já pro ně, fotografie věrně zachycují jejich podobu.
    Ty sochy a obrazy v kostelích, zobrazující Boha, Ježíše, Královnu nebes, anděly, archanděly, světce, světice, Mojžíše, Árona čerty i ďábly ….. věrně zachycují jejich podobu? Kdy jste „hodil řeč“ s Pánem Bohem, Ježíšem, andělem strážným, P. Marií … dal jste si s nimi někdy kafe, potřásl si rukou ….?
    Chápete, co tím chci vyjádřit?

    ………. Kult klanění (latrie) náleží výhradně pravému a živému Bohu, především v Eucharistii. …………..

    Před léty jsem byl v Římě na „kostelovém“ zájezdu. Bylo to fajnové, organizovali to dva jáhnové, kteří v Římě studovali a znali tamní zajímavosti. Provázel nás i P. Hrubý, již v důchodu, dvojnásobný dr., vyučující na Lateránské universitě. Proto jsme nechodili po známých basilikách, ale hlavně jsme navštěvovali různé kostelíky v zapadlých uličkách kdesi v Zátibeří a jinde.
    A tak jsme byli zavedeni i k františkánům, kteří v kostele mají malé Bambino, loutku něčeho podobného našemu Jezulátku, ale méně pěknému. Tomu Bambinu lidé přinášejí své prosby na papírcích a dávají je do ošatky u té sošky. Když je ošatka plná, mniši papírky spálí, aby prosby odeslali do nebe.
    Cestou do kaple s Bambinem jsme míjeli hlavní oltář, u něhož svítilo Věčné světlo. Všichni ti zbožní účastníci, včetné jáhnů a P. Hrubého, ten oltář míjeli takřka bez povšimnutí a všichni pospíchali za Bambinem, kde poklekli a pomodlili se. Někteří i lístek přiložili.
    Podobně na Lateránu, kde jsme navštívili Svaté schody a jáhni (P. Hrubý tenkrát s námi nebyl)nám vykládali, že tam dříve byl papežský palác, jehož zbytky se zachovaly, a že tam je kaple se „svatým“ obrazem Ježíše, do které mohl vstoupit a před obrazem se modlit jen papež a vybraní biskupové. Ženy ani náhodou! A teď že prý se k obrazu půjdou pomodlit jen oni dva a my se na ně můžeme dívat zamřížovaným okénkem. Tak jsme se dívali, a pak oni vyšli a řekli, že „kostelník“ je ochoten nás do kaple pustit, i ženy, když mu každý dáme euro. Samozřejmě jsme dali a spěchali do kaple. Opět kolem hlavního oltáře, na němž svítilo Věčné světlo. Nikdo(!!) si toho oltáře nepovšiml a všichni se zbožně modlili k obrázku!

  13. Ad Hraničář: Ale to co popisujete, jsou ošklivé nešvary, které je třeba tupit (jak to spravedlivě činíte), ovšem nikoliv učení Církve.

    MRČ

  14. Libor Rösner | 26.11.2019 z 14:14 |

    Ad pepek: A co Vy víte, co já dělám, že píšete „na rozdíl od Vás“?

  15. Libor Rösner | 26.11.2019 z 14:28 |

    Ad Hraničář – A nebylo to zakazování zobrazování zvířat etc. vázáno na to, že v dané době se socha rovnala zobrazení božstva hodného klanění? Tudíž bychom za „nezobrazíš“ dodat synonymum „Nebudeš se klanět“?

  16. @David
    „To se vždycky ozve nějaký protestant, že katolíci jsou modláři, protože se klaní Panně Marii a svatým.“

    To, co popisujete, je patřičně vulgární obranná reakce „reformovaného“. Za ní se dále skrývá jemnější, rafinovanější teologické jádro reformace napojené na gnostické pohrdnutí hmotou a především tělesností. Ve skutečnosti tedy nejde „reformovanému“ o samotné klanění se Panně Marii, ale o její panenství, tělesnou neposkvrněnost. Možnost neposkvrněnosti hmoty a především tělesnosti – to je pro reformaci jako rudý hadr pro býka. Ryzí protestant uznává jen ryze zduchovnělé prvky. Absolutizovaný subjekt se svým sola fide – „věřením“ – vede přímo k ryze zduchovnělému vytržení a posazení po pravici Boží. Dokonce i vtělení Slova se zduchovňuje jakýmsi zpětným návratem ke starozákonně netělesnému Hospodinu v symbol ztotožnění se se hříchem. Kdepak děťátko v jesličkách. Podobná situace panuje ohledně razantního vykázání Krista tělesně přítomného v Eucharistii a náhradou nětělesnou „bibličností“, či přesněji „přijímáním“ v podobě úkonů subjektivní dekonstrukce Písma.

    Podobné duchovní principy nabývají na katolické půdě podobu třeba jansenismu s jeho nehodností přístupu ke svátostem, ducha koncilu, obrazoborectví, atd. Neklamnou zmánkou je rozpad mariánské a eucharistické úcty. O moderních mixturách křesťanství s budhismem, či „duchovnosti poctivě hledajícího“ moderního člověka a o „víře nevěřících“ ani nemluvě.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*