Osobní pokrok s ohledem na temperament (1. část)

Mezi psychology vládnou různé názory ohledně vymezení a roztřídění temperamentů. Pro naše účely můžeme temperament vymezit jakou soubor sklonů vyplývajících z biologického uspořádání jedince. Je to dynamický činitel, který zohledňuje, jak určitý jedinec reaguje na různé podněty. Jelikož je temperament zakořeněn v biologickém uspořádání, je čímsi vrozeným a dědičným, je tou součástí osobnosti, která ji činí jedinečnou, jelikož osobitost vyrůstá z hmotné stránky a temperament je přirozeným sklonem tělesného uspořádání. Jedná se tedy o cosi stálého, co podléhá jen druhořadým změnám a nemůže být nikdy zcela zničeno bez zničení samotného jedince. Axióm „milost neničí lidskou přirozenost, ale zdokonaluje ji“ nachází své nejočividnější uplatnění právě v oblasti temperamentu.

Roztřídění temperamentů je v podstatě jen pokusem o nastínění vhodných rámců na základě převažujících rysů různého tělesného uspořádání. Není rozhodně vyčerpávající či konečné, a neznamená to, že existují „čisté“ temperamenty. Jako můžeme ve směsi odlišit jeden převažující prvek, tak v případě temperamentu zjišťujeme, že ačkoli jsou osobnosti směsicí mnoha rysů, jeden nebo druhý bude určovat daný temperament. S tímto vědomím se pokusíme popsat čtyři temperamenty podle klasického dělení, čili roztřídění na temperament sangvinický, melancholický, cholerický a flegmatický.

Sangvinický temperament

Osoba se sangvinickým temperamentem reaguje rychle a silně téměř na všechny podněty a dojmy, tato reakce je ale obvykle krátkodobá. Dojmy rychle pomíjejí a vzpomínky na minulé zážitky jen stěží vyvolávají novou odpověď.

Z dobrých rysů sangvinického temperamentu můžeme zmínit: laskavost a srdečnost, soucit a štědrost vůči druhým, pochopení a soucit s utrpením bližních, mírnost a poslušnost vůči nadřízeným, upřímnost a nenucenost. Taková osoba může někdy prudce reagovat na utrpěnou křivdu, rychle ale na vše zapomíná a nechová dlouho zášť. Není umíněná a tvrdošíjná, ale dokáže jednat s naprostým sebezapřením. Okouzluje své okolí dobrotou srdce a nakažlivým nadšením.

Osoby se sangvinickým temperamentem jsou obvykle vyrovnané a optimistické, nenechávají se znechutit protivenstvími a překážkami, ale doufají, že všechno jejich snažení skončí úspěšně. Jsou obdařeny velkou dávkou selského rozumu a praktickým přístupem k životu, mají sklon spíše smýšlet k lepšímu než kritizovat. S ohledem na citlivou povahu snadno získávají přátele a někdy k nim chovají hluboké city či dokonce vášeň. Vyznačují se bystrou myslí a rychle se učí, byť mnohdy nepronikají k podstatě věcí. Jejich paměť prodlévá u příjemných a nadějných záležitostí a jejich představivost je aktivní a tvůrčí. Proto projevují nadání v umění, rétorice a příbuzných oblastech, třebaže se zřídka stávají vědci nebo učiteli. Osoby se sangvinickým temperamentem by mohly být význačnými osobnostmi, kdyby měly tolik důkladnosti jako dovedností a kdyby byly tak vytrvalé v práci, jako jsou úspěšné ve snování nových nápadů a plánů. Sangvinický temperament měli mj. sv. Petr, sv. Augustin, sv. Terezie z Ávily, sv. František Xaverský a sv. Růžena z Limy.

Slabiny sangvinického temperamentu

Každý temperament lze ale rovněž vymezit určitými rysy, které jsou nebezpečné a mohou představovat předpoklad ke zlému. Hlavními těmito slabostmi sangvinického temperamentu jsou: povrchnost, nestálost a smyslnost. První ze zmíněných vad se projevuje zejména v lehkosti a rychlosti, s jakými se takové osoby chápou myšlenek, a v tvůrčí aktivitě jejich představivosti. Byť se zdá, že jsou schopny bleskurychle porozumět dokonce i těm nejtěžším otázkám, jejich chápání je nezřídka povrchní a neúplné. Tím vzniká nebezpečí unáhlených soudů, lehkomyslného jednání a vyvozování nepatřičných nebo mylných závěrů. Zajímá je více rozsah vědomostí nežli jejich hloubka.

Nestálost lidí se sangvinickým temperamentem vyplývá z toho, že jejich dojmy, jakož i reakce na ně jsou krátkodobé. Taková osoba může rychle záhy přejít z radosti do smutku. Rychle lituje svých hříchů, ale může se k nim vrátit při první příležitosti, která se naskytne. Jelikož se nechává strhnout chvilkovými dojmy, snadno podléhá pokušením. Obvykle ji nepřitahuje odříkání, oběť nebo námaha, které trvají dlouho. Proto takové osoby mají značné těžkosti s ovládáním smyslů a představivosti a snadno se při modlitbě rozptýlí. Po příležitostných obdobích velkého zápalu u nich dochází ke znechucení a netečnosti.

Z toho je jasně patrné, že sangvinický temperament nemá silné zábrany, pokud jde o smyslnost. Takové osoby snadno propadají lakotě a chtíči. Na svůj poklesek mohou reagovat silně a s velkou lítostí, ale schází jím rozhodnost a vytrvalost v boji s tělesnými sklony, když se opět probudí vášně. Jak se jenom objeví příležitost k tělesnému potěšení, jejich organismus dostává mocný podnět a sklon ke smyslnosti v tomto směru velmi snadno podněcuje představivost.

Posilovat dobré, přemáhat zlé

Rozvoj a ovládání každého temperamentu vyžaduje posilování jeho dobrých vlastností a zároveň přemáhání a vymýcení vad. Osoby se sangvinickým temperamentem by měly využít jeho dobré rysy, jako jsou síla, citlivost, soucit, odhodlanost a vnímavost, ale dbát rovněž o to, aby byly zaměřeny k cílům, které jsou dobré a zdravé. Zejména pro takové osoby je přínosná rada sv. Augustina: „Vybírej moudře, a pak miluj z celého srdce.“

Tyto osoby musejí také bojovat se zlými sklony sangvinického temperamentu. Aby zvítězily nad povrchností, musejí nabýt návyku rozvahy a přemýšlení o dané věci dříve, než začnou jednat. Potřebují rozvahu, která je zásadní součástí ctnosti moudrosti.

Proti nestálosti je třeba posilovat vůli, snažit se dovést do konce svá předsevzetí a věrně plnit povinnost modlitby a dobrých skutků, a to i v dobách vyprahlosti či útrap a těžkostí. Velkou nápomocí je také svědomité plánování života a každodenní zpytování svědomí spojené se sobě samému vyměřenými tresty za provinění. Někdy takové osoby potřebují zkušeného duchovního vůdce, kterého by měly bezvýhradně poslouchat.

Smyslnost je nutné přemáhat neustálou ostražitostí a vytrvalým úsilím. Takové osoby by měly především ihned utíkat před veškerými příležitostmi k hříchu a zejména se snažit ovládat svůj zrak. Ovládání smyslů a představivosti by mělo být posilováno sebezápory, jelikož by bylo marné vyhýbat se smyslnosti, pokud by zůstala okna smyslů otevřená na všeho druhu rozptýlení a pokušení.

Melancholický temperament

Lidé s melancholickým temperamentem se vyznačují slabou reakcí na podněty a snadno se nevzrušují, ale při opakovaných podnětech je jejich reakce silná a trvalá; proto takové osoby jen stěží zapomínají.

Pokud jde o dobré rysy, které se mohou stát základem ctností, melancholické osoby mají sklon k přemítání, samotě, zbožnosti a vnitřnímu životu. Soucítí s trpícími, přitahují je skutky milosrdenství a při plnění svých povinností dokážou snášet útrapy až do heroického stupně. Mají bystrou a pronikavou mysl a díky svému vrozenému sklonu k samotě a hloubání většinou rozvažují o věcech zevrubně, v mlčení a klidu. Mohou se stát odloučenými a suchými intelektuály nebo rozjímavými lidmi, kteří se věnují výhradně Božím věcem. Obvykle si cení krásných umění, ale více je přitahují exaktní vědy, zejména spekulativní.

Co se týče jejich citových mohutností, tak pokud milují, je pro ně nadmíru těžké odloučit se od objektu své lásky. Velmi je souží, jestliže se k nim druzí chovají chladně nebo nevděčně. Síla jejich vůle závisí do značné míry na jejich tělesné síle a zdraví. Jsou-li vyčerpaní, jejich vůle je slabá a prakticky žádná, pokud se ale těší se dobrému zdraví, pracují čile a jsou veselí na duchu. Jsou velmi střízliví a stálí, poněvadž jen zřídka trpí neuspořádanými vášněmi, které mohou soužit osoby se sangvinickým temperamentem. Lze obecně prohlásit, že tento temperament je opakem sangvinického temperamentu, stejně jako je cholerický temperament opakem temperamentu flegmatického. Světci, kteří se tímto temperamentem vyznačovali, byli sv. Jan, sv. Bernard, sv. Alois Gonzaga a sv. Terezie z Lisieux.

Slabiny melancholického temperamentu

Nepříznivými rysy tohoto temperamentu jsou: nadměrný sklon k smutku a trudomyslnosti, náchylnost k zveličování těžkostí a ztrátě sebedůvěry, přílišná zdrženlivost a bázlivost spojená se sklonem ke skrupulozitě a nedostatek rozhodnosti.

Osoby s melancholickým temperamentem nedávají své city najevo, jak to činí sangvinici, trpí tiše, protože pro ně není snadné se otevřít. Vždycky si všímají složitější a horší stránky každé věci. Do řady předsevzetí se nepouštějí, poněvadž jim schází sebejistota a rozhodnost.

Ti, jejichž úkolem je formovat nebo učit osoby s melancholickým temperamentem, by měli mít na paměti jejich silný sklon soustředit se výlučně na sebe, jinak jim mohou ukřivdit nebo s nimi jednat neohleduplně. Důležité je vštěpovat takovým osobám silnou důvěru v Boha a v ně samé a optimističtější pohled na život. Jelikož mají dobré rozumové schopnosti a tíhnou k přemítání, měly by být vedeny k tomu, aby si uvědomily, že není důvod k bázlivosti nebo váhavosti.

Jejich vychovatel musí za každou cenu potírat jejich nerozhodnost a zbabělost a vést je k tomu, aby dokázali činit pevná rozhodnutí a přistupovali k předsevzetím se zápalem a dobrou myslí. Někde je nutné stanovit jim zvláštní režim ohledně odpočinku a stravy a zakázat jim trávit příliš dlouhý čas modlitbou a v samotě nebo se nadmíru postit.

P. Antonio Royo Marín OP

 

Vyšlo v Te Deum 5/2018.
Převzato z The Catholic Family News únor 2006 s přihlédnutím k Teologia de La Perfeccion Cristiana. Madrid 1962.
Přeložili Lucie Hailandová a Edmund Kříž.