Květen – měsíc Nejsvětější Panny Marie

Drazí bratři a sestry!

V měsíci květnu je den vyhrazený svátku matek. Celý tento měsíc je však zasvěcen jedné Matce, která si to nejvíce zaslouží. Je to Matka největší rodiny na světě, Matka všech pravověrných křesťanů – Nejsvětější Panna Maria. Panna Maria je naší skutečnou matkou v nadpřirozeném řádu věcí. Vždyť sám Pán Ježíš, Syn Panny Marie, nazval po svém vzkříšení učedníky svými bratry. Jsme-li tedy bratry Pána Ježíše, pak je jeho Matka také Matkou naší.

Kdybychom se v duchu přenesli do nazaretského domku, kde bydleli její rodiče, svatí Jáchym a Anna, a kdybychom se zadívali do kolébky na jejich malou holčičku, neviděli bychom nic zvláštního, čím by se dítě odlišovalo od ostatních. A přeci Církev v den jejích narozenin zpívá: Tvé narození, Bohorodičko, zvěstovalo radost celému světu! Jak ale její narození zvěstovalo radost světu? Snad bychom čekali, že Bůh vyznamená Matku svého Syna nějakým bohatstvím nebo nádherou a mohli bychom být zklamaní, že je toto dítě stejné jako ostatní. Ale takový soud by byl ukvapený. Kdyby nám totiž Bůh umožnil vidět duši tohoto dítěte, která nikdy nebyla poskvrněna dědičným hříchem, oněměli bychom úžasem nebo bychom padli na kolena a volali spolu s Duchem Svatým, který o ní už ve Starém zákoně řekl: „Jak jsi krásná, má přítelko, jak jsi krásná!“ Lidé rozdíl nevidí, ale Bůh jej vidí. My lidé totiž oceňujeme bližní podle zevnějšku, ale Bůh se dívá, kolik má duše posvěcující milosti.

Milost posvěcující je vstupenkou do nebe. Je to to největší, co můžeme na zemi získat. A přeci i mnozí křesťané její cenu nechápou. Stačí jim chvilkový požitek nebo kus masa v pátek, aby tento nebeský poklad zaprodali. „Pán Bůh nás za to přeci neodsoudí.“ Ale kde berou lidé tuto opovážlivou jistotu? Kdo zemře bez milosti Boží, toho čeká věčné peklo. Proto ďábel všemožně usiluje o to, aby nás o milost posvěcující připravil. Jeho síly jsou proti našim nepoměrně větší, takže sami se mu nikdy nemůžeme ubránit. Ale to není důvod k zoufalství. Bůh nás totiž přeci neopustil! Když Israelité táhli do boje, brali s sebou vždy archu úmluvy. A naší ochrannou archou úmluvy je právě Nejsvětější Panna Maria.

Svatí otcové odedávna nazývají Matku Boží Prostřednicí všech milostí. Kdyby nebylo jejího svobodného souhlasu, Syn Boží by nikdy nepřišel na svět a nebe by zůstalo pro nás všechny navěky zavřené. Proto nazýváme Matku Boží Bránou nebeskou. Proto se také Bůh rozhodl, že všechny milosti a dobro bude lidem rozdělovat právě rukama Nejsvětější Panny Marie. Skrze ni tedy přichází začátek, vzrůst i završení duchovního života, skrze ni dává Bůh vytrvalost v dobrém, skrze ni přichází věčná radost. Kdo již přišel do nebe, přišel tam díky Panně Marii, nikdo se do nebe nedostal bez ní a nikdo se tam bez ní nedostane. Svatý Bernard říká: „Víme, že každá milost, kterou uděluje nějaký král, prochází branou jeho paláce. A každá milost, kterou uděluje Bůh, prochází rukama Matky Boží.“ A svatý Antonín dodává: „Kdo prosí o milost bez Panny Marie, ten chce létat bez křídel.“

Proto na svou nebeskou Matku nezapomínejme. Milujme ji, uctívejme ji a prosme ji o pomoc v každé naší potřebě, vždyť sám Bůh chce, abychom mu své prosby předkládali rukama jeho Matky, jak to krásně ukázal při prvním zázraku v Káně Galilejské.

Když chce ďábel někoho odloučit od Boha, snaží se nejdříve zničit jeho lásku a úctu k Nejsvětější Panně Marii. K tomu vypráví svatý Alfons tento příběh:

Kdysi žil bohatý, ale rozmařilý šlechtic, který hříšným životem prohýřil celý svůj majetek a octl se v bídě. Aby si zase pomohl k penězům, prosil o pomoc samotného ďábla. Ten mu slíbil, že mu dá ještě větší bohatství, než měl dříve, ale pod jednou podmínkou: musí se odříci Boha. Šlechtic nejdříve váhal, ale nakonec ďáblovo rouhavé přání splnil. Ďábel však nebyl spokojen ani s tím. Žádal ještě, aby se šlechtic odřekl i Panny Marie. V tu chvíli se však pobloudilý šlechtic vzpamatoval a zvolal: „Té se neodřeknu! Matku nezapřu! Ona je mojí poslední nadějí. To raději budu do smrti žebrákem!“

A tak, drazí věřící, kdykoliv vidíte, že někdo bojuje proti úctě k Nejsvětější Bohorodičce, vězte, že stojí ve službách ďábla. Snad si toho není ani vědom, ale nevědomky plní jeho přání. Jak krásný je to titul – Nejsvětější Bohorodička. Nikdo z lidí a dokonce ani z andělů se nemůže pochlubit tím, že by se sám Bůh stal na něm závislým, že by žil v jeho těle jako dítě. Proto byla Panna Maria uchráněna dědičného hříchu, proto byla potom s tělem i duší vzata do nebe, proto je nyní povýšena nad všechny anděly a je pravou královnou nebe i země. Máme tedy v nebi mateřské oči, které se na nás s láskou dívají, máme tam mateřské ruce, které nám přímluvou pomáhají a máme v nebi mateřské srdce, které nás miluje jako své děti. Vzpomínka na Matku Boží dokáže proto vyvolat v duši každého dobrého křesťana bezmeznou důvěru v její přímluvu u Boha. Je totiž nepředstavitelné, že by Bůh zamítl prosbu, kterou mu předkládá jeho Matka.

Kdo tedy za svého života upřímně uctívá Matku Boží a často se k ní modlí, ten se nemusí obávat ničeho, protože ví, že nebeská Matka ho nikdy neopustí. Pro toho ani smrt nebude hrozná, protože mu vyjde naproti Královna nebes obklopená andělskými zástupy a odežene ďábla, který nemůže snést pohled na tu, jež zmařila jeho plány.

Kéž je tedy naše duše živou ikonou Nejsvětější Panny Marie, Matky Boží. Pro ni žijme tento život na zemi, abychom jednou mohli s ní žít věčným životem v nebi.

P. Andrij Tihány

 

Původně vyšlo v Te Deum 2/2008.

1 Komentář k "Květen – měsíc Nejsvětější Panny Marie"

  1. “ Bůh, který nám dal Ježíše Krista, chce aby všechy milosti, které byly, jsou a budou lidem udělovány až do konce světa skrze zásluhy Ježíše Krista, byly udělovány Mariinýma rukama a na její přímluvu“.

    sv. Alfons z Liguori , mariánský církevní učitel

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*