Bossuet: Celý zákon

„Dítky“ [Jan 13, 33], připomeňte si následující slova o Spasiteli: „Poněvadž miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim svou lásku měrou nejvyšší“ [Jan 13, 1]. A nyní sbírá svou veškerou něhu, aby oznámil zásadu bratrské lásky. Neboť chtěl, aby jeho učedníci při ustanovování jeho zákona lásky cítili, jak je jeho srdce proniknuté něhou. „Dítky,“ nikdy dříve je tak nenazýval. Nikdy předtím je nenazýval svými dětmi, a nyní se k nim obrací ještě daleko něžněji jako k „dítkám“, jako kdyby říkal: „Nyní nadešel čas, kdy vás porodím. Byl jsem v porodních bolestech celý svůj život, ale teď je čas posledních námah a nářků, z nichž se zrodíte, dítky moje. Naslouchejte tedy mým otcovským slovům. ‚Ještě maličko jsem s vámi‘ [Jan 13, 33]: proto využijte onen čas a slyšte mé poslední přání. ‚Budete mě hledati‘: přijde čas, kdy byste dali cokoliv za útěchu slyšet má slova, ale jak jsem pravil Židům, pravím i vám: ‚Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.‘ Využijte tudíž onen kratičký čas, po který jsem ještě s vámi.“ Kam směřuje těmito přípravami a projevy své zvláštní něžnosti? Hleďme, slyšme, věřme.

„Přikázání nové vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, abyste se i vy milovali navzájem“ [Jan 13, 34]. Proč je to nové přikázání? Protože duch tohoto nového přikázání velí jednat s láskou, nikoliv s bázní, protože, ačkoliv přikázání bratrské lásky najdeme už ve Starém zákoně, nikdy nebylo tak dobře vysvětleno jako v Novém. Stačí si přečíst Evangelium podle sv. Lukáše 10, 29‒37, kde Pán Ježíš Kristus vysvětluje a stanovuje, že všichni lidé jsou našimi bližními a nikdo už pro nás není cizincem. A zatřetí, toto přikázání je nové, jelikož Pán Ježíš Kristus k němu přidává významnou podmínku, že se máme navzájem milovat, jako miloval on nás. On nás se svou láskou předešel, když jsme o něm ještě ani nepřemýšleli: přišel k nám jako první; neodradily ho naše nevěrnosti, naše nevděčnost. Miluje nás, aby nás učinil svatými, aby nás učinil šťastnými; a to zcela nezištně, neboť nás nepotřebuje, ani nepotřebuje naše služby: láskou, která vyplývá přirozeně a nenechá se nikdy odradit. „Jděte tedy a čiňte i vy podobně.“

Proč mezi vámi vidím prapodivné projevy nenávisti, povahy proti povaze, člověka proti člověku, nevraživosti, závisti, hrubosti, hněvu a skrytého posměchu? Copak tak nás miloval Ježíš Kristus? A proč na druhou stranu vidím pochlebování, falešnou nebo přehnanou úctu? Copak tak nás miloval Ježíš Kristus? A proč mezi vámi vidím výlučná přátelství, spolky a spiknutí jedněch proti druhým? Copak tak nás miloval Ježíš Kristus? A proč se lidem dostává postupu nebo sestupu podle obliby, které se u vás těší? Copak tak nás miloval Ježíš Kristus?

Pán Ježíš Kristus projevil, můžeme-li se odvážit to tak říci, větší náklonnost ke sv. Janu, „učedníkovi, kterého Ježíš miloval“ [Jan 13, 23]. Ale v čem podle podání svatých učitelů spočívala ona náklonnost, ne-li ve zvláštní lásce k panenské čistotě, kterou našel a uchoval ve sv. Janovi?! A pokud jde o další vlastnosti milovného učedníka, nebyla to snad láska k jeho dobrotivosti, mírnosti, prostotě, upřímnosti, citlivosti a rozjímavosti, jimiž nejvíce odpovídal svému Učiteli? Milujte tedy tímto způsobem. Byl snad kvůli lásce, jíž poctil sv. Jana, shovívavější k jeho omylům? Bránila mu napomenout ho spolu s jeho bratrem sv. Jakubem slovy: „Nevíte, oč prosíte“ [Mt 20, 22], a jindy: „Nevíte, čího ducha jste“ [Lk 9, 55]? Čiňte tedy také tak. Upřednostňoval snad Jana s ohledem na svou náklonnost vůči ostatním? Copak to nebyl Petr, jehož dosadil za hlavu sboru apoštolů a celé Církve? Nakonec svěřil svou přesvatou Matku sv. Janovi. Kdo by k tomu byl vzhledem ke zmíněným přednostem, a zejména svému panenství, vhodnější? Sv. Jan byl jeho učedníkem, jeho rodinou, jeho blízkým příbuzným. Milujte tedy také tak: berte ohled na pokrevní svazky, ale ať se vaše srdce ve svých citech řídí ctnostmi. A jak daleko Ježíš ve své lásce zašel? Až k tomu, že dal svůj život za ty, které miloval. Nepochybujte, že může nastat chvíle, kdy budete pro svého bratra učinit totéž. „Milujte, jako jsem já miloval. To je nové přikázání. Já jsem vzorem vaší lásky. Poslyšte, dítky: čiňte, jako já jsem činil.“

Nyní ale přicházejí poslední slova, ještě naléhavější nežli ostatní: „Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci, budete-li míti lásku jedni k druhým“ [Jan 13, 35]. To je znakem křesťana, učedníka Ježíše Krista. Kdo odmítá lásku, ten odmítá víru, zříká se křesťanství a opouští školu Pána Ježíše Krista, to jest jeho Církev. Třeste se tedy, zatvrzelá srdce; třeste se necitelní; vy všichni, jejichž nenávist je nesmiřitelná a nevraživost neústupná: už nejste učedníky Ježíše Krista; už nejste křesťany; zapřeli jste svůj křest.

Pohleďte na právě zrozenou Církev: „Jedno srdce a jedna duše, všechno jim bylo společné. Všichni bývali svorně v podloubí Šalamounově“ [Skut 4, 32; 5, 12], bez rozbrojů, závisti či prospěchářství, a „všechen lid je velebil“ a říkal si: „To jsou učedníci Ježíšovi; tím se vyznačují.“ Závist, prospěchářství a nenávist vládly mezi ostatními lidmi, ale nevinné stádce Ježíšovo žádné z těchto zel neznalo. Ó můj Spasiteli, kde jsou dnes tví učedníci? Kde je láska? Kde je bratrská láska? Jak je dnes vzácná! Proto jsi pravil, že „přijde čas, kdy se rozmůže pohoršení a nepravost a uhasne i láska mnohých“ [Mt 24, 12], a tázal se, zda nalezneš víru na zemi, až se vrátíš [Lk 18, 8], víru oživovanou láskou.

Plačme, bratři, plačme nad láskou, která v mnohých uhasla, v mnohých, již se nazývají křesťany; ale uhasla také v našich srdcích. Rozněťme ji znovu: pojďme k Ježíši, naslouchejme láskyplně jeho posledním slovům, naslouchejme láskyplně tomu, co on tak láskyplně řekl. Bratrská láska se pro nás stává záslužnou z následujících důvodů: s ohledem na něžnost, s níž nám ji Ježíš Kristus přikazuje; s ohledem na dobu, kdy nám ji přikázal; s ohledem na vzor bratrské lásky, který nám dal svým vlastním příkladem; a s ohledem na křesťanskou povahu, s níž tuto božskou ctnost spojil. Buďme učedníky Ježíše Krista; buďme křesťany; to jest, milujme své bratry. A jak? „Jako Ježíš Kristus miloval nás.“ Na těchto slovech skončil a nechává na nás, abychom zakoušeli toto nové přikázání zákona milosti.

Mons. Jacques-Bénigne Bossuet

Jacques-Bénigne Bossuet (27. září 1627 – 12. dubna 1704), biskup v Meaux, je považován za jednoho z největších kazatelů všech dob. Otázka lásky byla jedním z bodů sporu, který vedl se zastáncem kvietismu, arcibiskupem Françoisem Fénelonem.

Úryvek z Oeuvres de Messire Jacques-Bénigne Bossuet, sv. II. Paříž 1772.
Přeložil Filip Drábek.
Vyšlo v Te Deum 5/2020.

1 Komentář k "Bossuet: Celý zákon"

  1. Pavel P. | 7.2.2021 z 10:08 |

    Je to všechno hezké, ale dnes přece budujeme globální Nový světový řád…

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*