K čertu s rodinou (7. část)

Malthusi, můj drahý hochu,

pročpak jsi mi neřekl, že dcera prožila jakousi vlastní malou konverzi? Myslel sis, že se Ti podaří to přede mnou zatajit, nebo jsi prostě jen neschopný? Přikloním se (proti svému nejlepšímu přesvědčení) k tomu lepšímu a přičtu to nezkušenosti. Musíš mi sdělovat každou sebenepatrnější informaci, která by potenciálně mohla být významná. Nakonec se Ti stejně nepodaří přede mnou něco skrýt a žádná nedbalost ani neschopnost se nebude tolerovat. Musíš se smířit se skutečností, že nejsi nic než tažné zvíře, které mám k dispozici, a když se ukáže, že jsi vadný, naložím s Tebou jakýmkoli způsobem, který problém vyřeší. Snadno si můžu vycvičit jiného soumara a Tebe stejně jednoduše utratit.

Pokud jde o tu holku, je mladičká, teprve desetiletá, a v této fázi života se ještě nedopustila žádného smrtelného hříchu. Protože byla pokřtěná a Nepřítele nikdy z vlastní vůle neodmítla, je to pro nás problém. Napsal jsi mi, že „o nic nejde, protože nechodí vždycky do kostela ani na náboženství“. Znovu si nejsem jist, jestli je to neschopnost nebo jestli se snažíš poskytnout mi další důvody, abych zardousil Tvou kariéru.

Na tom, že osobně chodí do kostela zřídka, nezáleží, protože nad ní mají autoritu rodiče a oni sami tam zavítají jen vzácně. Ona sama se svátostem úmyslně nevyhýbá, a proto za to nemůže být odpovědná. Musíš pochopit, že Nepřítel tvrdí, že existuje cosi jako „duch zákona“, a proto právní skutečnosti na lidi v různých situacích aplikuje různě. Prý tomu tak je „z milosrdenství“ a „kvůli spravedlnosti“, ale my víme, že jde o pouhé pokrytectví. Církev odjakživa prohlašuje, že k tomu, aby se člověk plně dopustil hříchu, je nutné, aby do rozhodování zapojil rozum. No, náš Otec v Hlubinách hned na začátku času rozum zapojil a k tomu, aby zdědil důstojnost a pocty, jež si právem zasloužil, mu to nestačilo. Vidíš? Pokrytectví.

Co se týče toho, že nechodí na náboženství, ani to nám v tomto případě neprospívá. Úroveň moderních katechismů je jedním z našich největších aktiv. Ta dívka ví, že je třeba plnit povinnosti, ale není v situaci, aby bez pomoci či dovolení rodičů mohla v neděli někam jezdit. Tedy až donedávna. Teď když se její bratr rozhodl věřit, dokonce proti výslovné vůli rodičů, postaral se o dopravu pro sebe i pro sestru. Vím, co si myslíš, a ne, ten mladík tím, že v této situaci neposlouchá rodiče, žádné přikázání neporušuje, protože Nepřítel prohlašuje, že ani rodiče nemají právo chtít po dítěti, aby neplnilo své údajné náboženské povinnosti. V tom je opět vidět kognitivní disonance, kterou od nich Nepřítel očekává: na jednu stranu mají poslouchat příslušnou autoritu, ale na druhé straně čeká, že budou správně myslet sami za sebe.

Nicméně jelikož rodiče jsou nádherně nedotčeni čímkoli, co Církev učí, chovají v představách parodii toho, co znamená být křesťanem. Moderní křesťan často zdaleka nemá ponětí, co od něj jeho víra doopravdy žádá, a tak celou tuto záležitost řadí mezi jakési „svépomocné“ systémy. Jste-li křesťan, očekává se od vás, že budete přívětiví, přátelští a otevření. Pokud jste v jakémkoli směru konfrontační či nelaskaví, pak musíte být „špatný křesťan“, nebo nechápete, „co má Nepřítel v Písmu ve skutečnosti na mysli“. Celé zástupy kněží a řeholních představených teď důvěřivě šíří mýtickou představu, že Ten, jehož Jméno je veliké a strašné, jim vlastně klade na srdce, že nemají soudit. Zatím soudí všechny křesťany, kteří s tím nesouhlasí, jakožto posuzovače, kteří „nemají lásku“. Pokrytectví, dítě pýchy, je jednou z nejdelikátnějších lahůdek, jež nám přinášejí nesčetná množství duší tišících naši nekonečnou žízeň. Duševní a duchovní muka, která pokrytecký křesťan musí snést, jeho duchovní život zkroutí do takové motanice, že rozplétat ji pro naše účely je patrně největší legrace, jakou kdy zažijeme.

Rodiče ani nepředstírají, že jsou věřící křesťané, ale kvůli těm pár prázdninám, které strávili na křesťanských táborech, a půl tuctu hodin náboženství jsou přesvědčeni, že jsou experti. Podle nich jsou jejich děti, jestliže dají před přáním rodičů přednost tomu, co si přeje Nepřítel, zkrátka neposlušné a nevychované. Naštěstí jsou přesvědčeni, že náboženství má sloužit jen k tomu, aby z vás udělalo lepšího člověka – ať už to znamená cokoli –, a protože děti teď ignorují jejich příkazy, musí to znamenat, že křesťanství je kazí.

Situace s tou malou holkou je však doopravdy vážná. Poněvadž teď, jak se zdá, u ní vzniká návyk s bratrem pravidelně chodit ke svátostem a poněvadž je panensky čistá a nevinná, prakticky k ní nemůžeme proniknout. Strážce, který ji dostal na starost, když se narodila, má v důsledku jejího zaměření na nebe absolutní svolení bránit její duši jako nedobytnou pevnost. Pokud ona sama nedá souhlas k některému z našich útoků, můžeme ji klidně považovat za ztracenou. A co horšího, začala se teď zajímat o zahrádku modliteb, kterou ta Žena svěřila Dominikovi. Nevyslovím, jak se to ve skutečnosti jmenuje, protože ten název ve mně vyvolává nesnesitelně sladký a vonný obraz – jen pomyslet na to jsou hotová muka.

Syn se z hádky s rodiči vzpamatoval a to, že překonal bolest, kterou mu způsobili, naneštěstí jeho odhodlání ještě posílilo. Ta dívka a její bratr teď večer co večer klekají u postele a on jí předříkává modlitby na těch nesnesitelných korálech, což by mohlo docela dobře znamenat přímo atomový výbuch veškerého našeho snažení. Její nevinnost a dětská představivost usnadňuje duši jakousi cestu na místo dokonale ponořené do Nepřítelových pastí. Všiml sis, že každý večer přibližně ve stejnou dobu tě něco prakticky blokuje, takže je nemůžeš ani sledovat? Když pomyslím na neproniknutelnost tohoto silového pole, jsem tak plný vzteku, že mám kvůli tomu poněkud roztřesený rukopis, jak sis asi všiml.

Co horšího, má to štěstí, že běžná taktika sexualizované hudby a populárních idolů na ni nezapůsobila jako na jiné děti. Odjakživa je do jisté míry „knihomolka“, a proto tráví volný čas tím, že se ztrácí na stránkách popisujících příběhy princezen, statečných rytířů a život za prostších časů. Protože tělesným pokušením malé děti nepodléhají, je naší největší výhodou představivost. Brutální realismus a zhýralost většiny filmů a umění za posledních sto let značně pomohly v podněcování fantazie mládeže naším směrem. Dosud se nám však nepodařilo dosáhnout toho, aby se přestaly tisknout staré knihy. Nicméně v tomto směru vyvíjíme značné úsilí a v současné době jsme schopni přesvědčit stále větší počet lidí, aby na příběhy ze starších období historie pohlíželi pohledem moderní politické korektnosti. To znamená, že směšná společenská ortodoxie dneška je měřítkem toho, co si smí dovolit literatura z minulosti. Pozoruhodné: Církev měla po staletí index knih zakazovaných proto, že působily v náš prospěch. Teď existuje jejich vlastní index, který zakazuje knihy, jež by mohly působit proti nám. Tyhle pekelné obraty si vážně užívám!

Nicméně ta dívka se v mysli zaobírá obrazy, které připomínají postavy z pohádek. Lidé teď termín „pohádka“ používají v hanlivém smyslu, což je pro nás užitečné. Pravda pohádek je Nepřítelově filosofii blíž než jakákoli moderní literatura, a proto je třeba jim bránit. Napadlo Tě vůbec někdy, že kvůli tomu, že lidé opustili příběhy o porážení draků a službě králům, se našemu Vrchnímu drakovi daří dělat stále rychlejší pokroky v panování nad světem?

A ještě hůře, ona si teď už ani nestěžuje, že někdy neměla moc kamarádů, protože jí Nepřítel prozradil, že se tím vlastně uchránila pro pravdivější přátelství s anděly a svatými. Dělá se mi zle, když to byť jen připustím. Je to k vzteku. Naše jediná naděje v této chvíli spočívá v tom, že ji ze správné cesty svede otec, protože ho zbožňuje a zatím si neuvědomila, jaký je to slaboch.

Brzy na shledanou,

Quelle   

P. S. Vlády světa v současnosti oficiálně omezují pohyb svých občanů a zavírá se i spousta kostelů. Promluvíme si o tom příště.

 

Překlad Lucie Cekotová

1 Komentář k "K čertu s rodinou (7. část)"

  1. Paavel P. | 12.5.2021 z 21:39 |

    V diskusi k předchozímu článku napsal pan dr. Malý naprosto pravdivou a moudrou větu: “ Jen Pán nás může osvobodit“.

    Prezident USA John F. Kennedy chtěl v Dallasu v projevu, který již nemohl přednést, neboť byl krátce před tím zákeřně zavražděn ( dne 22. listopadu 1963), pronést tuto větu:

    “ Jak bylo napsáno už dávno: “ Nechce-li Pán chránit město, hlídají strážci zbytečně“!.

    Nechci se rouhat, ale mám při sledování nezadržitelného současného pádu světa ( a také naší vlasti) do hluboké morální propasti smutný a reálný pocit, že Pán opravdu chránit město nechce. Proč, to ví jen On.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*