| Tradiční římská mše | Novus ordo missae (NOM) a anglikánský obřad |
| Všeobecné označení je mše. | Anglikánský reformátor Cranmer nazval svůj obřad z roku 1549 „Večeře Páně a svaté přijímání obecně nazývaná mší“. Novus ordo missae (NOM) hovořil v původním článku č. 7 o „večeři Páně neboli mši“. Pojem „večeře Páně“ je v opraveném článku č. 7 používán i nadále. |
| Sloužena latinsky. | Cranmerova večeře Páně probíhá v národním jazyce. NOM je až na jednotlivé výjimky sloužen v národním jazyce. |
| Značná část mše se říká potichu. | Cranmerův obřad je veřejným díkuvzdáním a bohopoctou, a proto se koná nahlas. NOM je říkán nahlas od začátku do konce. |
| Slouží se na oltáři směřujícím na východ. | Cranmerův obřad probíhá na stole tváří k lidu. NOM je sloužen na něčem, co výrazně připomíná stůl (občas se dokonce hovoří o obětním stole), tváří k lidu. |
| Mše začíná modlitbou u stupňů oltáře obsahující žalm Judica me… | Cranmer v duchu protestantismu žalm Judica me… vypustil, jelikož se odvolává na „oltář Boží“. V NOM byl tento žalm zrušen. |
| Dvojí vyznání hříchů v podobě Confiteor rozlišuje mezi knězem a lidem a dovolává se přímluvy světců, což je obojí pro protestanty nepřijatelné. | Cranmer Confiteor zrušil. Dvojí Confiteor byl z NOM vypuštěn, čímž se smazává rozdíl mezi knězem a lidem. Zkrácený Confiteor vzývající anděly a svaté zůstal pouze jako jedna z možností, ostatní vyznání hříchů nic takového neobsahují a jsou zcela přijatelná pro protestanty. |
| Modlitba Aufer a nobis se odvolává na starozákonní oběť a svatyni svatých, do níž vstupuje kněz. | V NOM zrušena. |
| Modlitba Oramus te, Domine poukazuje na ostatky uložené v oltářním kameni. | Tato modlitba byla v NOM vypuštěna. Oltářní kámen je v případě stálých oltářů pouze „doporučen“ (Institutio generalis 265‒266). |
| Modlitby Offertoria („obětování“) Suscipe, sancte Pater…; Deus, qui humanae…; Offerimus tibi, Domine…; In spiritu humilitatis…; Veni, sanctificator omnipotens… a Suscipe, sancta Trinitas… zdůrazňují obětní povahu mše. | Obdobné modlitby, které se nacházely v anglické liturgii zvané Sarum, Cranmer vypustil. V NOM byly všechny zrušeny až na Deus, qui humanae… a In spiritu humilitatis… |
| Orate fratres… modlitba, aby Bůh přijal předkládanou oběť. | Cranmer zrušil. Z návrhu Missa normativa, kterou předložilo Concilium, byla vypuštěna. Zařazena později zpět na nátlak Římské synody v roce 1967. |
| Tichá modlitba, jejíž slova často poukazují na oběť. | Cranmer odstranil. V NOM zachována, ale vzhledem k tomu, že nepatří mezi stálé části mše, nebrání vytvoření ekumenickému „ritu“. |
| Římský kánon | Zrušen Cranmerem. V NOM ponechán jen jako jedna z možností. Navíc NOM umožňuje tzv. Druhou eucharistickou modlitbu, která nerozlišuje mezi knězem a lidem a neobsahuje slovo hostia („oběť“), a proto ji někteří protestanti považují za přijatelnou. |
| Proměňování | Cranmer proměňování značně upravil, přičemž NOM zavedl úpravy v podobném duchu (např. odstranění poklekání celebranta ihned po proměnění), navíc v některých verzích zavedl změnu samotných konsekračních slov („za všechny“ místo původních „za mnohé“). |
| Modlitba Libera nos… po Pater noster… | Cranmer tuto modlitbu zrušil kvůli vzývání svatých na jejím konci. V NOM se nachází její změněná podoba bez vzývání svatých. |
| Haec commixtio…, kdy kněz pouští úlomek proměněné hostie do proměněného vína. | Cranmer tuto modlitbu vypustil. V NOM zůstala pozměněná verze s výmluvným vynecháním slova consecratio („posvěcení“). |
| Přijímání věřících pod jednou způsobou. | V Cranmerově obřadu je přijímání podáváno pod dvěma způsobami. NOM připouští podávání věřícím přijímání pod dvěma způsobami. |
| Kněz pokládá hostii klečícímu přijímajícímu do úst. | Cranmer původně zachoval tradiční zvyk, ale později v roce 1552 zavedl přijímání na ruku, aby zdůraznil, že se jedná o obyčejný chléb a duchovní se v podstatě nijak neliší o laika. Dnes je v rámci NOM přijímání na ruku všeobecně rozšířeno. NOM jde dokonce dále než reformátor Cranmer a dovoluje, aby se eucharistie přijímala ve stoje a aby ji podával „laický rozdělovatel“. |
| Modlitby Quod ore sumpsimus… a Corpus tuum… | Obě modlitby otevřeně navazují na reálnou Kristovu přítomnost ve svátosti, proto jsou pro řadu protestantů nepřijatelné. První se v liturgii Sarum nenacházela, druhá ano, ale Cranmer ji zrušil. V NOM byly obě odstraněny. |
| Modlitba Placeat tibi… se vrací k oběti přinesené během mše. | Concilium ji po vzoru protestantů Luthera, Cranmera a dalších reformátorů v NOM zrušilo. |
| Závěrečné evangelium připomínající (až na výjimky) vtělení Slova. | Concilium závěrečné evangelium v NOM odstranilo, čímž se ritus přiblížil protestantským obřadům končícím požehnáním. |
| Modlitby Lva XIII. (třikrát Ave Maria, jednou Salve Regina a Sancte Michael Archangele). Třebaže tyto modlitby po mši nepředstavují součást samotného řádu, tak v praxi byly vnímány jakou součást liturgie. | Takovéto modlitby jsou samozřejmě s protestantismem neslučitelné. V NOM byly zrušeny. |
Zpracováno podle Michael Davies, Pope Paul’s New Mass. Dickinson 1980.
Původně vyšlo v Te Deum 4/2019.
Děkuji za opětovné zveřejnění. Opakování – matka moudrosti.
Jedna osobní vzpomínka: Před několika lety, v době, kdy k cestování do Anglie nebylo třeba testů ani covidových či jiných pasů, jsme s dcerkou chodily po Oxfordu, městě plném gotických staveb. Do jedné jsme vstoupily; tabulka u vchodu hlásala, že jde o kostel svaté Maří Magdalény. Kostel měl oltář, krucifix, po stěnách obrazy a sochy světců. V boční kapli svatostánek zahalený rouškou, před ním věčné světlo. „To je katolický kostel!“ pravila dcera. To se mi nezdálo; před cestou jsem si zjistila všechny katolické kostely i to, zda a kdy se v nich slouží (tradiční) mše svatá. V kapli se „svatostánkem“ ležela hromádka brožurek s mešním řádem (tak se to jmenovalo). Jednu jsem otevřela a znejistěla. Na novus ordo v angličtině jsem nikdy nebyla a tohle NOM opravdu HODNĚ připomínalo. Na cestě ven jsem se zeptala dohlížejícího kustoda. Kostel byl anglikánský, samozřejmě. Anglikánská „High Church“, takže i jejich hlavní nedělní bohoslužba se dle vývěsky nazývala „High Sung Mass“, tedy slavná zpívaná mše. Říkala jsem si, že Cranmer (který má nedaleko od toho místa pamětní sloup) se musí v hrobě obracet.
Leč člověk nemá křičet hop, dokud nepřeskočil. Na cestě k penziónu, kde jsme bydlely, jsme si všimly objektu poněkud odsunutého od hlavní cesty. „Holy Rood Catholic Church“, hrdě hlásal nápis. Tedy „katolický kostel svatého Kříže“, jeden z těch, v němž se podle mých informací měla každý pátek v poledne sloužit tradiční mše svatá. Budova již zvenku vypadala značně podezřele; něco mezi krematoriem a skleníkem. Uvnitř se v holém interiéru nad obětním stolem vskutku vyvolávajícím na rty nepěkné slovo „hoblponk“ vznášela podivuhodná kovová kontrukce, snad stylizovaná trnová koruna. Svatostánek nebylo nikde vidět. Cranmer by tu byl nejspíš jako doma. Tradiční mši svatou v tomto prostředí bylo těžké si představit – ale když mám jednou mši pět minut od baráku… Vstoupila dáma v mantile, následovala jsem ji tedy do boční kaple. Hle, svatostánek, nad ním krucifix (v tomto kostele svatého Kříže jediný), před ním uzounká mensička tak sotva na šířku kalicha. Od té doby vím, že celebrovat se dá leckde. A že „introibo al altare Dei“ může k Boží slávě zaznívat i v prostředí, kde absentuje nejen zmiňovaný oltář, ale i oltářní stupně.
Anglikánský kostel se pozná podle toho , že nemá hblponk
Nechci za každou cenu vstupovat do diskuse. Jedna věc je ale podle mého názoru jasná. Rozhodnutí papeže Františka je – a u něho bohužel nikoli poprvé – motivováno zlou vůlí. Tradiční liturgie nerozděluje, jak se manipulativně píše v posledním vydání Katolického týdeníku ( str. 16).Takový problém v takto vyhrocené podobě vůbec nebyl na stole.
Co ale opravdu rozděluje společnost, je kulturní revoluce v USA a v Evropě, genderové šílenství některých aktivistů a aktivistek, zneužívání rasové otázky k rozeštvávání obyvatel včetně sportovců – a v neposlední řadě zcela zřetelné omezování lidských práv pod záminkou boje s pandemií Coronaviru, spojené často s nechutnou propagandou a nestoudným nátlakem na obyvatele jednotlivých zemí.
K těmto otázkám však Svatý otec mlčí – asi proto, že on sám je součástí nikoli řešení, ale problému.
Konečně správné rozhodnutí papeže Františka.Bando heretiků a apostatů!
Ano, je hezké to mít všechno pohromadě.
Jedna drobnost: “anglická liturgie zvané Sarum” je trochu nesmysl. Sarum je starý římský název pro dnešní Salisbury, a “Sarum rite“ nebo “Use of Sarum” (což bylo asi v originále) byl jeden z tradičních předtridentských ritů, který vznikl právě v katedrále v Salisbury. Středověká Anglie měla místních ritů více, další měl třeba York, Hereford, Bangor, či Aberdeen. Bohužel, Jindřich VIII. a hlavně jeho dcera Alžběta se zasloužili za to, že vymřely nejen tyto rity… V 19. století se pak něco na chvíli obnovilo a pořád to místní tradicionalisté trochu řeší, ale povětšinou se i na Britských ostrovech slouží normální “trident”.
Ad Ambrož – Můžu se zeptat, v čem spočívá hereze lidí, kteří se drží tradičního učení Církve svaté a účastní se mší sv., které sloužili např. sv. Alfons z Liguori, sv. Jan Maria Vianney nebo sv. Maxmilián Kolbe?
Já bych si jen dovolil připomenout – a považuji to z morálního hlediska za velmi vhodné – že dnes, tj. 3. srpna 2021, uplynulo 70 let od dne, kdy byli v Jihlavě popraveni katoličtí kněží Páter Václav Drbola a Páter František Pařil, nevinné oběti tragédie v Babicích. Jejich popravě předcházelo bestiální mučení a nezákonný soud. Ať jim věčné světlo svítí a odpočívají v Kristu.
Quod ore sumpsimus v NOM zostalo… V reci ludu samozrejme. Tym nijako nespochybnujem tuto tabulku. Je poucna.