Synodální cesta, tedy pokročilejší stádium neomodernistického nádoru a předvoj konečného vítězství revoluce, začala nabírat na obrátkách. Účastníci už stihli projednat dvanáct ze šestnácti synodálních textů.
Mezi jinými v posledních dnech poměrem 95 k 94 (9 se zdrželo) odsouhlasili, že se má „fórum věnovat otázce, jestli je kněžství vůbec potřebné“.
Z přijatých dokumentů by snad mohl někoho, kdo se domnívá, že se jedná o katolický podnik, překvapit text „Život v úspěšných svazcích – žít lásku v sexualitě a partnerství“, který vypracovala Martina Kreidlerová-Kosová, profesorka spirituální teologie na Vysoké škole teologicko-filozofické v Münsteru.
Autorka otevřeně přiznává, že se jedná o „politický text“, a vědomě odmítá tradiční katolickou nauku ohledně lidské sexuality. V jejím úsilí o sexuální převrat se s ní ztotožnilo 168 z 214 účastníků Synodální cesty, kteří návrh přijali.
Cášský biskup Helmut Dieser před hlasováním přítomné přesvědčoval, že hodnocení sexuality by mělo v budoucnu začínat spíše „u osoby“ než u přirozeného zákona.
Rozumování „Života v úspěšných svazcích“ se ubírá právě touto cestou: jelikož sexuální orientace je nedílnou součástí lidské osobnosti, a tím i důstojnosti člověka, nelze jejím projevům bránit, ba je třeba jim za jistých okolností i žehnat. (Dodejme, že se text omezuje pouze na dnes populární LGBT+ orientace, přičemž diskriminuje jiné. Navíc je sepsán rahnerovským stylem, pročež představuje nemalou výzvu nejen jazykovým znalostem, ale i samotnému rozumu.)
Dokument sice tvrdí, že svátostné manželství by mělo být vyhrazeno svazku muže a ženy, ale ihned dodává: „To by ale nemělo vést k tomu, že bude jiným způsobům života odpíráno jakékoliv symbolické uznání. Hodnota stejnopohlavního partnerství nevyplývá z toho, že se jedná o (částečný) způsob manželství, nýbrž z něho samého. Proto je třeba pro způsoby života jiné než manželství nalézt samostatné obřady a způsoby požehnání. Tím se dostane posily nejen milujícím párům, ale také všem blízkým a přátelům/přítelkyním, kteří je na jejich životní cestě doprovázejí.“
Dále jakobíni ze Synodální cesty ujišťují, že z důvěry v Boha „čerpají také stejnopohlavní partnerství, která vstupují na cestu trvalého společného života. Proto i ona by si měla být jistá Církví výslovně přislíbeného Božího požehnání a smět z něho žít. Z této důvěry čerpají také stejnopohlavní páry.“
Jelikož se na posledním zasedání Synodální cesty nesešlo nutné kvorum, tak předseda Německé biskupské konference Mons. Georg Bätzing a předseda Ústředního výboru německých katolíků Thomas Sternberg oznámily, že její práce budou prodlouženy až do roku 2023.
Je otázkou, zda bude pokračovat v plánu Sturm und Drang, nebo se z taktických důvodů uchýlí k postupu langsam. Ovšem celkové směřování je natolik průhledné, že už nás asi patrně ničím nepřekvapí.
MRČ
Prof. Wolf kdysi řekl: Jakápak láska – jde o dosažení orgasmu.
Ad Zdeněk Zelený: Myslím, že to může být v některých případech velmi přísný soud zavánějící manicheismem.
MRČ
Kdyby šlo „jenom“ o žehnání homopárů, což samo o sobě je samozřejmě tragické. Jenže oni chtějí podle zpráv ze zahraničních webů, které mám, úplně změnit (zlikvidovat) 6. přikázání. Mimomanželský styk a manželská nevěra už nemají být považovány za hříchy… Hříchem prý je to pouze tehdy, když si to někdo „násilím a proti vůli toho druhého“ vynucuje, když je to se souhlasem obou, tak ne.
Osobně se domnívám, že celá Synodální cesta je Bergogliův pokusný balónek. On se s tím navenek neztotožňuje, ale když se to prosadí, tak to přijme jako projev „vůle“ Božího lidu, jak už se stalo po koncilu vícekrát.
Taky může Bergoglio zvolit dialektickou taktiku a synodu odsoudit a tím dělat pro koncilní konservativce dojem, že je konservativní, nebo schválit určitý kompromis teze a antiteze, tedy synthesu celého žvástu.
Dialektická metoda je základním instrumentem Revoluce. Navenek dělá dojem dvou protichůdných stran, ale směřuje k synthese, jak je dnes vidět v úsilí globalčiků instalovat kočkopes kapitalismu a komunismu.
Ad MRČ: U prof. Wolfa jsem si nikdy sklonů k manicheismu nevšiml
Ad pan PhDr.Malý. Asi se shodneme, že současný papež František má opravdu velmi, velmi blízko k jednopohlavním párům. S nebývalou starostí nedávno pravil, že „páry žijící ve druhém svazku ještě nejsou odsouzeny do pekla“ ( KT 40/2021,str. 16).
Mimochodem, docela by mě zajímalo,jak jsou na tom ti dva chlapi na fotografii shora: – ).
To jste převzali z „Tisíckráte“?
@Zdeněk Zelený: Je to tak, jak uvádíte. Vždyť svátost manželství je štítem lásky, ze které vzcházejí nové zdravé generace. Právě proto je tato svátost trnem v oku pokrokářům.
Ad Pavel P.: Ten vlevo již svého jmenovce, pokud se vzhledu týká, těžko dožene
Podle pojmenování synoda, to je protestantské shromáždění, že? Protože pokud ano, tak mě to nezajímá. Pokud ano tak bych řekl pouze Pane odpusť jim, vždyť nevědí co činí.
Ad Adanedhel: Oni ovšem naneštěstí vědí velice dobře, co činí.46
Ještě je tu určitá naděje, že to dojde tak daleko, že i liberálové se budou děsit z toho, co to tam vyplodili a budou se ozývat. Podobně tomu bylo i v jedné progresivistické farnosti v Liberci, kdy jinak liberálně smýšlející katolíci byli zděšeni z toho, co tam zažili při mši.
Ad Lucie Cekotová: k tomu výroku mě inspiroval Kristus na kříži, který to samé prohlásil vůči svým katanům. Každý hřeší a jedná hloupě, ale soudit na základě plné pravdy má možnost jenom Bůh Otec.