Církev proti ideologickému vegetariánství

V současnosti se řada společenských i poltických sporů točí kolem… dietetických otázek. Pro jedny se nejedení masa stalo ústředním bodem jejich světonázoru, pro druhé projevem ideologie. Často se však zapomíná, že v případě přirozených dober, která nám dal Bůh, je zapotřebí rozumu a hledět na souvislosti a úmysl. To nám připomíná jistá méně známá událost z daleké minulosti, kdy Církev exkomunikovala ty, kteří ze zásady odmítali pojídaní masa…

Biskupové shromáždění na sněmu v Ancyře [dnešní Ankaře] přijali roku 314 v odpovědi na náboženské a disciplinární otázky tehdejší doby rovněž rozhodnutí, které se týkalo pokrmů a výživy. V něm se uvádí, že duchovní, kteří odmítají konzumovat maso, „jej mají nejprve ochutnat, a teprve následně, pokud se tak rozhodnou, ho mohou nejíst. Kdyby však projevovali své znechucení a nechtěli jíst dokonce ani zeleninu, která se vařila spolu s masem, mají být vyloučeni z duchovního stavu, jelikož se protiví ustanovením kánonu“.

Co vedlo k přijetí takovéhoto rozhodnutí? Co biskupové mínili „ustanoveními kánonu“?

Odpověď je složitější, protože nemuseli mít nutně na mysli vlastní rozhodnutí, ale ustanovení, které podle nich mělo ještě větší váhu, jelikož bylo přisuzováno samotným apoštolům. V Apoštolských kánonech, starověké sbírce základních předpisů církevního života, nacházíme kánon podobného znění: „Kdyby jakýkoliv biskup, kněz, jáhen či kdokoliv jiný, jehož jméno by bylo započítáno mezi duchovní osoby, odmítal manželství, maso nebo víno, a to nikoliv s ohledem na zbožnou zdrženlivost, nýbrž z důvodu, že jimi pohrdá, zapomínaje, že Bůh učinil vše dobrým a že jako muže a ženu je stvořil, a rouhaje se stvořitelskému dílu, nechť je nejprve napomenut a následně [pokud nezmění své smýšlení] zbaven svého úřadu a vyloučen z Církve. Podobně ať se postupuje v případě laiků.“

Slyšíme zde ozvěnu slov samotného Krista: „Slyšte a rozumějte: Neposkvrňuje člověka, co vchází do úst, nýbrž co vychází z úst, to poskvrňuje člověka“ [Mt 15, 10–11]. A také napomenutí sv. Pavla: „Duch pak praví výslovně: V pozdějších časech odpadnou někteří od víry a přidrží se svůdných duchů a ďábelských nauk. Ty pocházejí od lživých pokrytců, od lidí, kteří jsou poznamenáni v svém vlastním svědomí. Ti zakazují se ženit a přikazují se zdržovat některých pokrmů; ty přece stvořil Bůh, aby je věřící, kteří totiž poznali pravdu, vděčně požívali. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nic není zavržitelné, požívá-li se to s díky; ano, bývá to posvěcováno Božím slovem a modlitbou. Budeš-li takto bratry poučovati, budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, jsa živ ze slov víry a dobrého učení, které jsi následoval. Pošetilých a babských povídaček se varuj, zato se cvič ve zbožnosti“ [1 Tim 4, 1–7].

Kristus vysvětlil svá slova následovně: „Nechápete, že vše, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do stoky? Co však vychází z úst, jde ze srdce, a to poskvrňuje člověka. Vždyť ze srdce vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. To jsou věci, které poskvrňují člověka“ [Mt 15, 17–19]. A na pohoršení farizejů odpověděl, že všeliká sadba, kterou nesázel můj Otec nebeský, bude s kořenem vytržena“ [Mt 15, 13]. Jak to souvisí s „dietetickým“ prohlášením sněmu v Ancyře a ustanovením Apoštolských kánonů?

Napovídá nám sám kánon, jenž hovoří o lidech, kteří zapomínají, že „Bůh učinil vše dobrým a že jako muže a ženu je stvořil“, a rouhají se stvořitelskému dílu.

Církev v té době bojovala proti gnostickým a manichejským vlivům, hnutím a naukám překrucujícím pravé zjevení, evangelium Ježíše Krista předané apoštoly a jejich nástupci. Součástí těchto falešných nauk byla více či méně otevřená víra ve zlého demiurga, hlavního protivníka dobrého boha; zlý demiurg měl být původcem toho, co je hmotné, tělesné, špatné a špinavé, kdežto dobrý bůh toho, co je vznešenější, duchovní, nebeské atp. Dobré, božské a duchovní mělo být uvězněno v tom, co je hmotné, tělesné, přirozené. Rozpor se zjevením, základním učením prvních kapitol knihy Genesis, je naprosto zřejmý. Přesto gnostické a následně manichejské vlivy byly dosti silné ve světě, ve kterém se odehrálo vtělení a vykoupení. Za těchto náboženských okolností vznikla řada bludných, gnostických apokryfů, které Církev odsoudila. Právě na zmíněná učení větší či menší měrou navazovaly různé hereze jako markionismus (druhé století), bogomilství (desáté století) nebo katarství (třinácté století). Víme, že v jistém období svého života, se k manicheismu přikláněl sv. Augustin. Ba co víc, manicheismus se rozšířil na územích východně od řecko-římského světa, vyznávaly ho národy žijící pod mongolským jařmem, či dokonce lidé v Číně.

Jak to však souvisí s otázkou, zda jíst, či nejíst maso? To je jednoduché: jestliže jsou hmota a tělo zlé, pak požívání masa bylo také vnímáno jako špatné, a to v náboženském rozměru jako přijetí jistého „zla“ do svého nitra. Proto také biskupové na území dnešního Španělska v rámci boje proti priscilianismu (další herezi gnosticko-manichejské povahy, která vznikla koncem čtvrtého století) od kněží vyžadovali, aby, i pokud se straní masa, jedli alespoň zeleninu vařenou v masovém vývaru. Jelikož prisciliané byli nakonec i přes některé místní potíže odsouzeni a vyloučeni z Církve, otázkou církevní kázně se stalo i jednání, které by mohlo svědčit o skrytém vyznávání nauky odporující křesťanství. Tak je třeba chápat rovněž dřívější odsouzení a požadavek konzumace masa nebo alespoň zeleniny vařené spolu s masem; jednoduše to dokazovalo odmítání „dietetických přikázání“ manichejských a gnostických nauk.

A jaký význam pro lidi v dnešní době? Může být katolík vůbec pouhým „býložravcem“? Samozřejmě, ovšem pod podmínkou, že jedná z dovolených pohnutek. V případě zdravotních důvodů je to zcela očividné. Navíc nám Bůh dal zvířata proto, abychom je rozumně využívali, ať už pro práci, jako společníky, ale rovněž ke zpracování na předměty k našemu užitku, jako jsou např. boty nebo léky, a samozřejmě k potravě, abychom se udrželi naživu, uchovali si sílu a zdraví. Zde se musíme řídit patřičnými pravidly, které nedovolují trýznění zvířat (hovoří o tom i Písmo svaté). Pokud tedy někdo z vlastního rozhodnutí odmítá jíst maso, protože nechce podporovat způsob, jakým se se zvířaty zbytečně zachází v současném potravinářském velkoprůmyslu, je to jeho věc a není důvod ho odsuzovat (ostatně nemá ani žádnou povinnost maso jíst). Pokud by ovšem někdo např. považoval zvířata za bytosti ze zásady rovné člověku a jejich usmrcení rovné zavraždění člověka, pak se zcela zřejmě vzdaluje křesťanskému učení, které jasně ukazuje rozdíl mezi světem zvířat stvořených k tomu, aby lidé nad nimi panovali, a člověkem stvořeným k Božímu obrazu a podobě.

Je zde také další požadavek, a to povinnosti vůči sobě samému: máme jíst maso k udržení vlastních sil a zdraví v mezích, které se řídí rozumem a umírněností. A co když se někdo rozhodne masa vzdát v rámci pokání nebo oběti, kterou spolu s modlitbou Bohu přináší? Pak už rozhodně nelze mít žádných námitek. Právě proto v dějinách Církve existovaly řády, jejichž členové maso nejedli. A stále ještě existují.

msf –

3 Komentáře k "Církev proti ideologickému vegetariánství"

  1. Miloš | 20.11.2021 z 22:01 |

    Vhodné je semivegetariánství které vylučuje jen červené maso, které může podporovat rakovinu a cholesterol. Škodlivost cholesterolu je známa jen několik desetiletí,což církev v minulosti nemohla vědět.

  2. Standa | 23.11.2021 z 9:25 |

    Článek jednoznačně napsaný neobjektivně. Pouze poukazuje na to, že prostě maso se může jíst a hotovo.

    I to, že si v jedná věta si úplně protiřečí hned s tou druhou. Cituji: “ Zde se musíme řídit patřičnými pravidly, které nedovolují trýznění zvířat (hovoří o tom i Písmo svaté). ”

    A hned věta druhá: “ Pokud tedy někdo z vlastního rozhodnutí odmítá jíst maso, protože nechce podporovat způsob, jakým se se zvířaty zbytečně zachází v současném potravinářském velkoprůmyslu, je to jeho věc a není důvod ho odsuzovat (ostatně nemá ani žádnou povinnost maso jíst). ”

    Takže to, jak to na jatkách chodí není tzv. trýznění zvířat? A pokud ano, tak vlastně, kdo to maso nejí z tohoto důvodu, tak je to jeho věc. My ostatní si ho klidně jezme a podporujme trýznění zvířat, i přestože jsou “patřičné pravidla, které nedovolují trýznění zvířat”.

    Bravo, pěkný článek.

    Jednoduché otázky si položte a upřímně si na ně odpovězte a nemusíte se tady obhajovat něčím, co si jednoznačně protiřečí a nedává smysl.

    Je Boží vůle, abychom zacházeli se zvířaty, tak jak s nimi zacházíme nyní?

    My lidé jsme správci této země, ne žádní vládci. Takže jsme dobří správci? Chováme se hezky a správně k Božímu stvoření?

    Pusťte si video, jak to vypadá na jatkách a řeknete zda v tom vidíte Boží lásku? Určitě by Ježíš řekl, ano pokračujte v tom, podporujte smrt, utrpení a zbytečně zabíjení zvířat.

    Hezký večer.
    Standa

  3. Vavřinec | 25.11.2021 z 10:17 |

    Pane Stando, Vámi zmiňovaný rozpor ve dvou větách jdoucích za sebou nenalézám. Trýznit zvířata je zapovězeno (věta první) a pokud někdo má podezření na zacházení při porážce u konkrétních produktů, tak je prostě nejí (věta druhá). V tom přeci není rozpor.
    Nevím, zda jste byl někdy na jatkách, já ano. Je to stejné jako u všech činností člověka. Někteří to dělají dobře a jiní hodně špatně. Nemůžete ale chtít, aby každý kdo si koupí plátek tlačenky se šel objednat na exkurzi do konkrétních jatek nebo chovu. Od toho je veterinární inspekce. To byste mohl podezřívat každého, kdo si něco koupí z druhé ruky, že podporuje krádeže, protože na bazarech se objevuje i kradené zboží.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*