K čertu s rodinou (15. část)

Malthusi, chlapče,

právě jsem obdržel Tvou zprávu a pokládal jsem za moudré poslat Ti rychlé sdělení. Už dlouho mě nic tak nepotěšilo. Víš, ryba smrdí od hlavy, a když mi teď sděluješ, že otec konečně podlehl morálnímu malomocenství, máme lepší šanci na to, aby nám do pasti padla celá rodina. Věděl jsem, že nakonec povolí. Ve světě, v němž lidé dneska žijí, reálná obrana v podstatě neexistuje, pokud nespoléhají na Nepřítele. Pokušení pornografické zhýralosti podlehne každý muž, jen když se mu dostane dost podněcování a povzbuzování. Tomu Tvému to možná trvalo delší dobu než některým jiným, což bylo frustrující, ale teď už šťastně dovádí na hřišti pro zatracence. Svět pornografie je opravdovým zábavním parkem ďábelských kratochvílí, a to znamená, že Tvůj cíl je teď o hodně dosažitelnější. Tvým každodenním úkolem teď bude ho mnohem více uklidňovat.

Pozoroval jsi někdy mořské živočichy, kterým se říká žraloci? Lidi jsou jimi fascinováni a jejich sledování se věnují celé televizní programy. Žraloci jsou skutečně nejdravějšími predátory říše oceánů. Jednají podle chladnokrevného instinktu, který se stará jen o požírání živočichů na nižší úrovni potravního řetězce. Když lidé, kteří se o ně zajímají, chtějí některého z nich chytit nebo přilákat, používají něco, čemu říkají „návnada“. Jde o směs částí ryb obsahující maso, kůži, kosti, vnitřnosti a to nejdůležitější – krev. Hmota se hodí z paluby lodi do moře a krev se ve vodě téměř ihned rozptýlí na několik metrů všemi směry. Žraloci dokážou ucítit jakékoli množství krve a návnada je přitahuje jako nějaké mořské narkotikum. Kolem lodi se zakrátko shromáždí žraloci všeho druhu, mlátí kolem sebe, nenasytně hltají a lačně lapají po každé karmínové kapce.

Vím, co si teď myslíš: že návnadu představuje pornografie a žralok je muž, kterého to přitahuje. Pleteš se. Muž je návnada a žraloci jsme my. Ve chvíli, kdy se uchýlí k pornu, není ničím víc než zdechlinou s vyhřezlými vnitřnostmi, kterou všichni vidíme. Sám se vrhá do hlubokých temných vod našeho rozlehlého oceánu smrti. Užívání pornografie je duchovní a mravní sebevraždou. Pluky našich druhů zve do lidské duše na tak dlouho, jak je nám libo. Tento konkrétní hřích je skvělý v tom, že tělo člověka zůstává zdravé, zatímco jeho duše se rozpadá. Proto ho můžeme přesvědčit, aby se duchovně zabíjel znovu a znovu, pořád dokola. S trochou štěstí si ho budeme vychutnávat opakovaně v kteroukoli denní dobu. Jakmile se jednou prolomily ochranné hráze, už jsme skoro vyhráli. Ta oplzlá stvoření stále rychleji pospíchají do světa zvráceností na videu a mnozí z nich se tomuto nejnesvatějšímu uctívání ďábla věnují i několikrát denně.

Stav naléhavého nutkání může soutěžit s posedlostí kteréhokoli feťáka, jakého si dokážeš představit, ale je ještě lepší než fyzické drogy, protože na tom člověku známky rozkladu nebudou navenek vidět. Pro okolní svět je jen průměrným chlápkem zírajícím na monitor počítače nebo mobilu v kavárně, v zasedačce nebo ve vlaku. Mohl by ses projít po cestičce v městském parku a nepozorovaně se přidat k nějakému muži – ale stále častěji i ženě – civícímu na sexuální obrázky, zatímco my jim vysáváme duše jako upíři. Lidé se pletou, když tvrdí, že upíři neexistují. Jsou skutečnější, než se domnívají. Populární média je možná vykreslila naprosto fiktivně, ale každý člověk zabývající se touto pozoruhodnou činností se stává upírem, který vysává sám sebe. Stejně dobře by si mohl naříznout zápěstí a podat nám brčko. Úplně se třesu vzrušením.

V našem snažení je to skutečně bod obratu. Tvé šance na úspěch právě exponenciálně vzrostly.

Tak nashle příště,

Quelle

P.S.: Ty děti jsou nicméně stále problém. V této oblasti od Tebe očekávám rychlé výsledky.

Překlad Lucie Cekotová

Přidej komentář jako první k "K čertu s rodinou (15. část)"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*