Úskalí jógy

Skutečnost, že s největší pravděpodobností každý z nás už slyšel o józe, a někteří ji v nějaké podobě i cvičili, svědčí o pronikání východních vlivů do našeho prostředí. Místo původu ovšem ještě nemusí svědčit o závadnosti nějaké věci, vždyť z Východu k nám přišla taková dobra jako střelný prach, papír, hedvábí, porcelán nebo čaj, která bezesporu naši civilizaci obohatila a bez nichž si svůj život dokážeme jen těžko představit. Lze mezi podobná dobrodiní zařadit i jógu? Abychom na tuto otázku lépe odpověděli, je třeba ujasnit některé pojmy a souvislosti.

Čím je ve skutečnosti jóga?

Samo slovo jóga se překládá jako „spojení“. Jedná se o obnovení spojení přechodného duchovního já (džíva) s nekonečnou, neměnnou realitou božské neosobní podstaty všeho, tedy bráhmanem.[1] Cílem jógy je mókša, tj. ukončení koloběhu života (znovuzrozování) zvaného sámsara, kdy člověk poznává svou bytostnou jednotu a totožnost s bráhmanem, což můžeme chápat jako osvícení či probuzení do všeobecného božství. Nejstarší véda Rgvéda (cca 1000 let př. Kr.) popisuje bráhma následovně: „Všechno to, co je, je bráhma.“

Staroindické upanišády (cca 800 let př. Kr.) hovoří o tom, že účelem jógy je „spojit světlo v tobě se světlem bráhmanu“, přičemž nutno dodat, že obojí „světla“ jsou chápána jako téže podstaty. Bůh Šiva ve spisu Bhagavadgíta (cca 200 let př. Kr.) praví: „Nejvyššího štěstí dosahuje ten jógín, jehož mysl je blažená, jehož vášně se ztišily, jež je bez hříchu splynutím s bráhmanem.“

Jogín Pataňdžali[2] (cca 150 let př. Kr.) představil osm stupňů jógy vedoucích ke sjednocení: jama – správné jednání; nijama – duchovní hodnoty; ásana – držení těla; pránájáma – dechová cvičení; pratjáhára – ovládání smyslů; dhárana – soustředěnost; dhjána – hluboká meditace; samádhi ‒ prožití jednoty átmanu a bráhmanu.

Z výše uvedeného je patrné, že jóga byla původně zamýšlena a vnímána jako duchovní vývoj v pohanském panteistickém náboženství. Dodejme, že existuje několik systémů jógy podle určitých duchovních škol.

Podíváme-li se na současnou západní praxi, tak se nejčastěji můžeme setkat s upravenou hathajógou[3], která zdůrazňuje třetí a čtvrtou cestu, tedy tělesná a dechová cvičení. Někdy se v této souvislosti také hovoří o moderní józe, přičemž hlavním důvodem k jejímu praktikování bývá zlepšení duševního a tělesného zdraví.

Zajímavostí je, že prvním, kdo na Západě jako první popsal některé pozice jógy, byl katolický konvertita a zapálený apologeta, americký anatom Thomas Dwight, a to v článku z roku 1889 nazvaném Anatomy of a Contortionist („Anatomie hadího muže“).

Nebezpečí

Lze ale oddělit pozice jógy od jejich duchovního významu, aby se z nich staly pouhé tělesné cviky? Tuto snahu vidíme v moderní józe v užívání neutrálního názvosloví. Zatímco v klasické józe se např. jedna z ásan (poloh) jmenuje anantásana, což doslova znamená „Poloha Nekonečného“ (odkaz na tisícihlavého draka, na němž odpočíval bůh Višnu), tak dnes se jí obecně říká „Spící bojovník“. V současnosti se rovněž dělí ásany spíše s ohledem na zapojení jednotlivých částí těla při dané poloze, tedy klade se důraz na jejich tělovýchovný či fyzioterapeutický účel, než podle jejich stupně v řádu údajného duchovního vývoje (od neživých věcí po úroveň bohů). Nutno také dodat, že moderní jóga, jak bývá cvičena, je dynamičtější oproti klasickému pojetí, kdy jogín setrvává v určité pozici velmi dlouho. Ve dvacátém století navíc vznikla řada poloh, a to zejména ve stoje, navazující na původní jógu, v níž dominovaly polohy v sedě, spíše jen velmi volně, pokud vůbec.

Někteří jsou však toho názoru, že podstata jógy je i v současném západním pojetí nezměněna. Profesor Americké hinduistické univerzity Subhas R. Tiwari, který se věnuje filosofii jógy, říká, že „přejmenovaná jóga nepřestává být hinduistická“. A arcibiskup města Mexika kardinál Norberto Carrera v souvislosti s různými technikami nekřesťanských náboženství poznamenává, že jejichž „polohy a cvičení jsou vytvořeny k určitému náboženskému účelu“ a „vnitřní smysl těchto gest zůstává nedotčen“.

Je přitom nutné mít na paměti, že jako katolíci nesmíme přijmout žádný náboženský nebo filosofický systém, který odporuje naší víře nebo by nás vedl k nemravnému jednání. A jelikož současná jóga z takového systému vychází a v případě klasického pojetí ho vyjadřuje a je jeho nedílnou součástí, musíme zde zachovávat velkou ostražitost. Podle svědectví exorcistů mezi osobami, které se nechaly pohltit jógou, lze nezřídka pozorovat vliv zlých duchů a u některých byly zaznamenány dokonce případy démonické posedlosti.

Na druhou stranu je ovšem nezbytné rozlišovat mezi samou polohou těla či nějakým pohybem a náboženstvím nebo filosofií, které za nimi původně stály. A o to více to platí, pokud jde o jednotlivé „cviky“, nejsou-li pojímány jako součást nějakého myšlenkového systému.

Ukažme si tento přístup na příkladě pozice marjariásana („Poloha kočky“), kdy cvičící ve vzporu klečmo hrbí a prohýbá záda. Základní otázky, které si v této souvislosti můžeme položit, jsou následující: Je to proti víře? Je to nemravné? Je to rozumné? Procvičování zad ve vzporu klečmo není samo o sobě hříchem proti víře, ale mohlo by se stát, pokud bychom jej přijímali a vykonávali jako součást pohanského duchovního systému, a tím svou víru či víru druhých ohrožovali, případně od ní zcela odpadli a jiné k tomu nabádali. Není také ani samo o sobě nemravné, nevzbudí-li člověk takovým jednáním pohoršení nebo tím nepoškozuje svoji pověst. Protažení páteře je bezesporu jednáním prospívajícím našemu tělu, o něž máme rozumně dbát. Nerozumné by pak bylo, kdybychom si kvůli omezeným možnostem našeho těla či nějaké zdravotní nemohoucnosti způsobili takovým cvikem úraz.

Vidíme tedy, že mnohé závisí na úmyslu a okolnostech. Znamená to snad, že pokud se člověk věnuje józe ze sportovních či fyzioterapeutických důvodů, tak nehrozí žádné nebezpečí? Na tuto otázku se pokusíme níže odpovědět.

Pomiňme zde tradiční systémy jógy, jejichž vadnost je s ohledem na pohanské duchovní základy zcela zřejmá a které navíc vyžadují naprostou podřízenost žáka nekřesťanskému učiteli (guru). Ale ani moderní jóga není prosta úskalí.

Nelze přehlédnout, že se v jejím prostředí ve značné míře pohybují lidé, a to jak mezi instruktory (učiteli), tak i cvičenci, které přitahuje spiritualita východních náboženství, a někteří jim dokonce propadli, případně se hlásí k jakémusi synkretismu. Katolík by se však měl, nakolik je to rozumně možné, vyhýbat užším stykům s jinověrci, aby neuváděl svou víru v nebezpečí. Navíc kvůli lidským ohledům vzniká pokušení, když ne přímo svou víru zapírat, tak ji přinejmenším v duchu náboženské lhostejnosti představovat pouze jako jeden z názorů, aby byl člověk druhými přijímán a ve skupině nedocházelo k napětí.

Moderní jóga, a nejen ona, souvisí mnohdy s dnešním kultem těla a naturalistickým, či snad až materialistickým nahlížením života. Pro řadu lidí se lidské zdraví a pozemský život, zejména jejich vlastní, staly nejdůležitější hodnotou. A ačkoliv je rozumná péče o tělo naší povinností, tak přemrštěnost v této věci a nepřiměřená obava o své zdraví odvádí od věcí duchovních, pokřivuje pohled na svět a místo člověka v něm a nezřídka se neblaze promítá do mezilidských vztahů. Takovýmto posilováním sebestřednosti moderní jóga v určitém smyslu navazuje na její původní chápání, kdy dochází k „zbožštění“ jedince jeho vlastní silou, či přesněji, kdy se člověk vlastní silou probouzí do jemu vlastního božství. V současnosti je však ono „zbožštění“ nahrazeno iluzí věčného mládí, zdraví a dobrého pocitu.

Moderní jóga se většinou cvičí ve skupinách, které bývají i smíšené. Zde je třeba dbát, aby člověk svým oděvem (nedostatečným či přiléhavým) nesváděl druhé k nemravným pohledům a nevyvolával u nich necudné myšlenky. Sám se ovšem také takovému nebezpečí vystavuje, jelikož není s největší pravděpodobností v jeho silách zabránit ostatním cvičencům odívat se nevhodně.

V moderní józe bývají zachovány nejen polohy klasické jógy, ale také její další klíčové techniky, které jsou sice často prováděny v jakési okleštěné podobě a připisuje se jim jiný účel, nesnižuje to ovšem jejich nebezpečnost. Jedná se zejména o dechová cvičení (pránájáma) a meditaci. Zmíněná dechová cvičení slouží z pohledu východních náboženských systémů k ovládnutí údajné životní energie (prány) a sloučení energie jedince s energií všehomíra. V případě stoupenců moderní jógy se hovoří o zdravotní prospěšnosti takových cvičení, zejména pokud jde uvolnění od stresu, snížení vysokého krevního tlaku či zmírnění astmatických problémů. Některé lékařské výzkumy toto potvrzují, nicméně lékaři rovněž poukazují na řadu zdravotních potíží způsobených pránájámou: psychické poruchy, poškození mozku a nervové soustavy, nabourání hormonální rovnováhy u žen, pneumotorax či paradoxně zhoršení astmatu. Sami východní guru nepopírají, že k takovým věcem dochází. Například Šrí Činmoj přiznal, že někteří lidé kvůli pránájámě dokonce málem zemřeli.[4] Další nebezpečí spočívá v duchovní rovině, kdy se člověk dechovými cvičeními může uvést do stavů, které mylně vyhodnotí jako nadpřirozený zážitek či osvícení. Ve skutečnosti se však většinou nejedná o nic jiného než o výrazné snížení množství kyslíku v organizmu a zvýšení hladiny oxidu uhličitého způsobené zadržováním dechu.

Tím se dostáváme k dalšímu bodu, který s výše řečeným souvisí. V klasické józe vše směřuje k meditaci, která je chápána jako vyvrcholení předchozích stupňů. Účelem této meditace je překonat sebepoznáním roztříštěnost světa, kterou jako neosvícení vnímáme, a zakusit jednotu s bráhmanem. V tradici jógy se hovoří o našem vnitřním zvuku, jenž splývá s božským zvukem všehomíra (nada bráhman). V moderním podání má meditace snižovat stres, případně tělesnou bolest, a přispívat k vnitřnímu klidu, pozitivnímu sebepojetí a dobrému pocitu. Oba přístupy mají společné to, že jsou ve své podstatě sebestředné, tj. jejich předmětem je vlastní „já“. Vidíme tedy, že jsou zcela neslučitelné s křesťanským pojetím meditace, jejímž konečným předmětem je Bůh. Rozjímáme-li o jiných věcech nebo sobě samých, tak je to vždy v posledku ve vztahu k Bohu.[5] Osobní Bůh ale v obou předešlých případech zcela chybí: v prvním slouží meditace ke sjednocení energie „já“ s energií vesmíru, v druhém k zajištění „já“ pozemského blaha. Ani jedna nevede k hlubšímu nazírání pravdy, nýbrž odvádí člověka od správného poznání světa a jeho povinností v něm, nemluvě o možných démonických vlivech, kterým se jedinec v tzv. stavech změněného vědomí otevírá.

Nezapomínejme také, že svým jednáním dáváme příklad ostatním. A třebaže bude náš přístup k józe toliko „sportovní“, tak druzí mohou v našem jednání spatřovat schvalování jógy jako takové a podle toho řídit i své rozhodování.

Máme-li se na závěr pokusit o jakési shrnutí, tak v případech, kdy jsou v rámci rehabilitace používány jednotlivé cviky, které, byť třebas i pocházejí z jógy, nejsou chápány jako součást uceleného systému, nýbrž mají např. sloužit ke zlepšení pohyblivosti končetin, není důvod k jejich odmítání. (Ostatně, mnohdy si pacient, a někdy ani sám fyzioterapeut, není vědom spojitosti daného cviku s jógou.)

Jóga jakožto duchovní praxe je s ohledem na svou vadnou, pohanskou podstatu nepřijatelná. Pokud jde o její moderní podobu, je namístě velká obezřetnost s vědomím toho, že z pohledu věčnosti příliš nezískáme, ale můžeme ztratit hodně, či dokonce vše.

Uveďme zásadu, kterou Mons. Vřešťál zmiňuje ve své Katolické mravouce v souvislosti s oplzlými vtipy: „Není hříšno baviti se vtipnými anekdotami obsahu oplzlého, čerpáme-li zábavu jen ze vtipu, nikoli však z předmětu neslušného; ale nebezpečnou a pohoršivou přece jen jest takováto zábava, ať nic nedíme o tom, že celý ‚vtip‘ mnohé takovéto anekdoty právě jen na její oplzlosti se zakládá.“[6]

Zvažuje-li přesto někdo ze zdravotních, kondičních či rekreačních důvodů cvičení jógy, je žádoucí poradit se v této věci s dobrým zpovědníkem a projednat s ním veškeré podrobnosti, které daný kurz zahrnuje.

P. T.

Původně vyšlo v Te Deum 2/2019.

 

[1] Často se poněkud nepřesně uvádí, že jóga je sjednocením átmanu a bráhmanem. Nicméně átman je přísně vzato všeobecné, neměnné „já“ přítomné ve všech věcech, kdežto džíva je něčím na způsob osobní „duše“.

[2] Není jisté, zda se jednalo o jednoho autora, nebo vícero tvůrců.

[3] Někdy nesprávně označovanou jako radžajóga („královská jóga“).

[4] Viz Sri Chinmoy, Astrology, the Supernatural and the Beyond, str. 53‒68, 87‒89. New York 1973.

[5] Krásnou ukázkou může být Bridelova báseň „Co Bůh? Co člověk?“.

[6] Antonín Vřešťál, Katolická mravouka, díl 1., str. 262. Praha 1909.

5 Komentářů k "Úskalí jógy"

  1. Josef | 22.1.2022 z 21:34 |

    každé východní náboženství je satanské

  2. Miloš | 23.1.2022 z 11:42 |

    Duchovní jóga může být pro křesťana nebezpečná i když se s křesťanskou mystikou prolíná.Ale tělesná moderní jóga je nedílnou součástí rehabilitačních a zdravotních cvičení. Velmi známá sestava na uvolnění svalových spasmů a pánevního dna dle Ludmily Mojžíšové je sestavena z dynamických cviku jógy. Cviků na všech čtyřech /polohy kočky /je celkem 9 aby se procvicila a uvolnila celá páteř. Celkem má sestava 23 cviků a rozhodně tam nic pohanskeho není. Základem jógy je jama a nijama což jsou mravní předpisy.

  3. Ad Josef: Jóga, přesně vzato, není náboženstvím. Pokud jste měl na mysli východní pohanská náboženství, tak samozřejmě souhlasím.

    MRČ

  4. Josef | 27.1.2022 z 16:56 |

    není náboženství, ale s něho vychází, dtto judo, karate aj. pochybné východní praktiky, katolík má jiné hodnoty kterými se dopracuje ke spokojenému životu

  5. Peter Krajčovič | 22.4.2022 z 6:30 |

    Představme si, že se vrátíme z dovolené v Egyptě, odkud jsme si na památku, přivezli nádherně zhotovenou sošku Anúbise.
    Koupily jsme si jí, aby nám připomínala nejen příjemně strávený čas dovolené, ale i fakt, že jsme byly v zemi Faraonů.
    Otázka je myslím podobná, jako v případě Jógy?!
    Jde, v dnešní době, již o vyprázdněnou formu, kdy soška už nemá duchovní podstatu, ale jde jen o neškodný suvenýr? Nebo si v sobě nese, svou duchovní podstatu, která v ní přebývá, bez ohledu na dobu kdy byla vytvořená a účel k němuž byla zhotovená?
    Bude mít, taková to soška kterou si katolík umístí doma, vliv na jeho život a prostředí ve kterém žije?
    A co třeba soška nějakého bůžka plodnosti dovezená z dovolené z Afriky? atd.
    Proč kněz vysvěcuje naše obydlí?
    Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? (2. Korintským 6/15)
    Opravdu lze Jógu oddělit od její přirozenosti (podstaty)?

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*