Lze snad právem doufat, že po necelých 93 letech od okamžiku, kdy Panna Maria sdělila sestře Lucii v klášteře v Tuy svůj požadavek, aby papež zasvětil Rusko jejímu Neposkvrněnému Srdci, se vůle naší nebeské Matky konečně naplnila. Na svátek Zvěstování Panny Marie, který je současně kalendářním dnem, kdy byl náš Pán ukřižován, vykonal papež František akt, který mnohé věřící překvapil. Učinil tak po výzvě ukrajinských biskupů, reagujících na válečný stav ve své zemi. To je opravdu prvním papežem, který Mariin apel vyslyšel? Připomeňme si ony podstatné podmínky, které Panna Maria stanovila. Má se jednat o veřejný, slavnostní akt, při němž papež, v jednotě s biskupy celého světa, zasvětí Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Prvním adresátem této výzvy Panny byl Pius XI., za jeho pontifikátu se však zasvěcení Ruska – ani vzdáleně – neuskutečnilo. Rusko sice zasvětil v roce 1952 Pius XII., bylo to však bez součinnosti ostatních biskupů. Nedokonalý byl též akt Jana Pavla II. v roce 1984 a to hned ze tří důvodů – nejednalo se o zasvěcení, ale pouhé odevzdání, přičemž chyběla zmínka o Neposkvrněném Srdci a do třetice všeho nedobrého, Rusko nebylo výslovně zmíněno (v textu modlitby čteme tato slova: „Dej světlo zvlášť těm národům, jejichž zasvěcení a odevzdání od nás očekáváš“).
Františkova modlitba před sochou Panny Marie Fatimské, pronesená večer 25. března na závěr kající pobožnosti v bazilice sv. Petra, však tentokrát všechny náležité aspekty vykazuje: „Matko Boží a Matko naše, proto se svěřujeme tobě a zasvěcujeme tvému Neposkvrněnému srdci nás samotné, církev a celé lidstvo, zvláště Rusko a Ukrajinu.“ Navíc se 21. března obrátil na všechny biskupy, aby se k této konsekraci ve stejnou dobu ve svých diecézích připojili. Lze samozřejmě pochybovat o tom, zda bylo nutné v rámci tohoto úkonu zasvěcení oslabit výlučné postavení Ruska konsekrací dalších subjektů, přinejmenším v případě Ukrajiny je však takové rozhodnutí srozumitelné. Důvodem není primárně ruská invaze, které tato země čelí, ale to, že v době, kdy se Panna Maria ve Fatimě zjevovala (1917) a kdy ohlásila, že přijde o zasvěcení Ruska žádat, byla dnešní Ukrajina z velké části součástí ruského impéria.
Zbývající část modlitby – vlastní zasvěcení nacházíme až v jejím samotném závěru – již však tolik důvodů k radosti nedává. Poetický jazyk místy vykazuje – navzdory několika krásným pasážím něžné mariánské úcty – teologickou mělkost, některé formulace jsou dokonce věroučně zavádějící („víno naší naděje se vyprázdnilo; Ty, která jsi utvářela Ježíšovo lidství“). Bohužel se zásvětná modlitba stala obětí i oblíbených témat papeže Františka, převzatých z pohledu katolické nauky právem kritizovaných dokumentů Laudato si či Fratelli tutti: mj. „uzavření se do svých nacionalistických zájmů; ochránci společného domova; válkou jsme zpustošili zahradu Země; ukaž národům cestu bratrství; učiň z nás tvůrce společenství“. Pojem hřích je v celém textu modlitby zmíněn jen dvakrát, navíc výhradně v tomto sociálně-ekologickém kontextu. Kde jsou hříchy proti Bohu – nevěra, hereze, náboženská svévole, apostaze – které jsou častým zárodkem hříchů proti člověku? O nich není v modlitbě jediná zmínka. Modlitba též zcela mlčí o hříších proti čistotě, které, jak Panna Maria ve Fatimě prostřednictvím nejmladší vizionářky Hyacinty světu sdělila, jsou nejčastější příčinou ztráty věčného života. Z textu úkonu zasvěcení by se mohlo zdát, že jedinými zly, za které se má lidstvo kát, jsou netečnost vůči potřebám druhých (papež vyzývá k ochotě otevřít naše domovy uprchlíkům), hlad, bída a válka. Text jako celek tak trpí – i díky absenci jakékoli zmínky o milosti a primátu nadpřirozených dober – určitým přídechem naturalismu a pelagianismu. Na druhou stranu však nelze vinit autora modlitby z toho, že by nadbíhal jinověrcům okatým potlačováním všeho katolického. Protestanti či vyznavači ekumenismu si text modlitby, přiznávající Panně Marii nadpřirozené výsady, mezi svoje skalpy rozhodně nepřidají.
Není snad nutné znepokojovat se tím, že akt zasvěcení provedl právě František, který – kromě jiných zlořádů, za který je odpovědný – ještě nedávno hostil pohanskou Pačamamu. Copak Pán Bůh neumí psát rovně i do křivých řádků? Nechce nám Hospodin právě touto cestou připomenout, že se běh světa neodvíjí od našich vizí a přestav, ale od Jeho vlastní Prozřetelnosti? V tomto smyslu má papež František pravdu, když říká, že „náš Bůh je Bohem překvapení“.
Nemá cenu spekulovat ani o tom, kdy a jak se – v případě, že akt zasvěcení opravdu plně odpovídá přání Panny Marie – začnou přísliby, dané lidstvu, naplňovat. Kdo očekává okamžitou proměnu světa k lepšímu, doprovázenou výjimečnými úkazy, bude asi zklamán. Nejen proto, že by si takový průběh dalších událostí mohli mnozí vyložit spíš jako plod čísi magie, než nezasloužené Boží milosti, ale i proto, že k završení fatimského poselství zbývá učinit ještě jeden důležitý krok – rozšíření úcty k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie prostřednictvím pravidelné modlitby svatého růžence a pobožnosti pěti prvních sobot. Neviňme z toho papeže, pokud tyto prostředky Boží milosti necháváme z vlastní vůle ležet ladem!
Na cestě k triumfu Neposkvrněného Srdce Panny Marie a slíbenému míru, který je více než jen klidem zbraní, nás tedy patrně čeká ještě nejedna strastiplná míle, na kterých se tma, jež nás momentálně obklopuje, může ještě více prohloubit. Přesto si nenechme vzít radost z nenadálého vývoje, jakož i naději, že navzdory všem případným dílčím nedokonalostem zásvětného aktu papeže Františka (nedostatečný počet biskupů, kteří se k zasvěcení Ruska připojili?), jsme o velký kus blíže obrácení nejen Ruska, ale také – bez toho je vítězství Neposkvrněného Srdce nemyslitelné – Říma. A spolu s ním i celého postkřesťanského Západu, v němž „omyly, jež Rusko rozšíří do celého světa“ mají svůj původní domov a kde se jim dnes daří snad ještě víc, než v samotném Rusku.
Bůh budiž veleben!
Panno Maria Fatimská, oroduj za nás!
Michal Semín
Vím, že méně je více a proto se opravdu velmi omlouvám, že opět píši. Jen prostě chci poděkovat těm, díky nímž se svět ještě do propasti nezřítí. Konkrétně pak panu Semínovi, panu M.R. Čejkovi, dr. Malému, a dalším.
„Naději nedokáží uhasit ani tisíce obav“ napsal papež Jan XXIII.
Ad Pavel P.: Svět se ještě nezřítil do propasti díky Božímu milosrdenství, nikoliv díky Čejkovi, Semínovi nebo Malému. Nad propastí ho také udržují modlitby pokorných, tichých duší, o kterých možná nikdo nikdy ani neslyšel.
MRČ
Mám obrovskou radost, že je Rusko konečně zasvěceno, nečekala jsem to od Františka, ale tím lépe :-)! Tím víc v tom vidím opravdu nadpřirozený zásah. Ať žije Kristus Král a Panna Maria Královna!
Ad Hodie. Díky za pravdivou odpověď. Ale nějakou zásluhu také máte:-).
Něco je špatně. Papež, který likviduje zbožné řády, zakazuje tradiční mše, modloslužebně oslavuje Pačanamu je najednou skvělý? I FSSPX jej už nadšeně oslavila. Chcete věřit a vše tomu podřizujete. Obávám se, že ty pravé tresty teprve přijdou a budou hodně bolet. Příští zimu nezatopíte, chleba nekoupíte, válka a pandemické zlo se prožene naší zemí. Nepřijde mír, lidé mají čím dál studenejší a bezbožné srdce.
Ad Roman: Na emocionální příspěvky se těžko reaguje, ale zkusím to. Nikde nikdo nepsal, že František je skvělý papež. Pokud ano, jak tvrdíte, uveďte odkaz. Ale proč nebýt vděčný za to, že zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie? Mám se kvůli tomu rozčilovat, jako Vy? Mám se snad na něj hněvat? Mám mu nadávat? I církevní Otcové se radovali nad každým drobečkem dobra, který u pohanů pozorovali. To je katolický přístup. Věčné reptání a emoční rozechvělost jím není.
Jinak Vám děkuji za Vaše proroctví. Za pár měsíců se ukáže, jestli nejste falešný prorok. Bylo by dobré z toho vyvodit závěry pro svůj osobní život. Mimochodem, když už jsem u osobních postojů, kolikrát jste již vykonal pobožnost prvních sobot, když soudíte srdce druhých?
MRČ
Posuzování papeže dle skutků není souzení srdce druhých. Prorok nejsem, znalost historie a zákony ekonomie ukazují, co se stane.
Trefil jsem hřebík na hlavičku: Chcete věřit „dobrým“ úmyslům špatně konajícího papeže a vše tomu podřizujete.
Ad Roman: Zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie je špatný skutek? Já nevím, jaký měl František úmysl při zasvěcení, ale vidím, že ho udělal. Nemusím tedy něčemu věřit či nevěřit, jednoduše vím, co se stalo.
Je ovšem příznačné, že nedokážete diskutovat, ani argumentovat. Chápete, že i člověk, který jinak třeba jedná špatně, může vykonat chvályhodný skutek? A víte, že spravedlnost nařizuje, uznat mu jeho zásluhu? Podsouval jste jiným tvrzení, že „František je najednou skvělý“, a když jsem Vás upozornil, že to nikdo netvrdí, případně Vás požádal o doložení Vašeho výroku, pokračujete dál, aniž byste se obtěžoval omluvit, či svoje slova prokázat.
Já se nenechá odbýt a ptám se znova: Kdo z nás kdy tvrdil, že František je skvělý papež?
A jelikož vidím, že zde vystupujete jako horoucí katolík, jehož srdce, na rozdíl od těch, kteří mají „čím dál studenější a bezbožné srdce“, plane nejsvětějším zápalem, dovoluji si opakovat i druhou otázku: Kolikrát jste již vykonal pobožnost prvních sobot?
MRČ
Dokonale bludný je jen jeden a jak stojí v článku, Bůh může psát rovně i do křivých řádků. Děkujme tedy za to, že zasvěcení bylo konečně provedeno.
MČR – chválím Vás za pobožnosti prvních sobot, jste jistě horlivý a zapálený katolík.
I když raději zastávám názor, nechlubte se, co jste vykonali.
A nyní k vašemu článku:
„Není snad nutné znepokojovat se tím, že akt zasvěcení provedl právě František..“
„Nemá cenu spekulovat ani o tom, kdy a jak se..“
Z Vašich slov čiší, že máte jistě pravdu. A běda tomu, kdo si dovolí pochybovat.
Jsou to Vaše stránky, pište si na ně vše, co uznáte za vhodné.
Ad Roman: Obávám se, že Váš výrok „Obávám se, že ty pravé tresty teprve přijdou a budou hodně bolet“ tak trochu neodpovídá jinému: „znalost historie a zákony ekonomie ukazují, co se stane“. Ten druhý, z něhož patrně ve svém předpovídání vycházíte, je totiž založen na čistě lidských skutečnostech, dokonce tak podružných, jako jsou něčí, tj. Vaše znalosti, kdežto ten první se dovolává Božích zásahů, které jsou, jak jistě víte, na věcech jako zákony ekonomie zcela nezávislé.
jsme o velký kus blíže obrácení nejen Ruska,………………… „omyly, jež Rusko rozšíří do celého světa“ ………
Tak jsem vícekrát uvažoval, od čeho a k čemu se má Rusko obrátit. Fatimská zjevení se odehrála před VŘSR a přemýšlím, kolik asi lidí v Portugalsku o nějakém Rusku něco vědělo, natož o jeho budoucí politice.
A které omyly mělo Rusko rozšířit do celého světa? Četl jsem o dvou – samozřejmě komunistická ideologie, ale pak, po rozpadu SSSR to bylo pravoslaví.
kolik českých biskupů se asi přidalo k tomuto aktu?
Kromě jiného mě také zaujalo, a léta jsem o tom přemýšlel, že všichni papežové uznávali pravost fatimského zjevení, ale přesto požadavky PM nechtěli splnit. Proč asi??
Ad hodie: odebírám TeDeum, ráda ho čtu, vážím si pana Semína a pana Čejky, rovněž velice dr. Malého, ale tentokrát jsem zklamána nevyčerpatelným a samospasitelným navážením do pana Romana. A i proto stojím spíše za jeho prezentací. Z takových počinů se duch zla raduje. Názory mají platnost, mají mít respekt, tříbí se, neradno je válcovat.
Na omyly ostatně má právo každý, děje se to. V článku: ta slavnost v pátek pokud je známo mně, je Zvěstování Páně, nikoli Navštívení. A já četla na více místech, že Pius XII. zasvětil svět ( a skrytě i Rusko ) rozhlasem 31.října 1942, nikoli 1952.
Také mne mrzí, že je opomenuto, že již před několika lety prezident Putin žádal při audienci papeže Františka o zasvěcení Ruska Neposkvrněnému srdci Panny Marie v intencích fatimského požadavku, ale byl drsně odbyt. Takže se táži zvláště ve světle nynějších událostí: byl v tom už tehdy záměr? O to více v tom nyní ze strany papeže vnímám spíše politický záměr, cíl, což bylo ostatně patrno i z jeho tendenčního projevu.
Sestra Lucie již nám neřekne, jak je Panna Maria s tímto dalším pokusem ze strany papežů Panna Maria spokojená. Já věřím a doufám, že si to Pán Bůh nějak přebere, je milosrdný. Ví, kde je opravdové pokání ( třeba za omyly s pačamámou) a kde pouhý kalkul. Proto jsem se pro jistotu-neboť mnoho let o toto zasvěcení stojím – připojila k tomuto zasvěcení celým srdcem, ač žel papeži Bergoliovi nevěřím. Proto také sdílím dojem, že Te Deum pro tentokrát si tento počin přikrášluje a jaksi lakuje na růžovo. Proč? To se jistě dovíme. Pravda je prioritní. Láska bez pravdy je falešná.
Trochu ( v dobrém, humor má Bůh rád) si trochu dloubnu do M ČR: devět prvních sobot už mám více let splněno.
Ad Zdisva: Ale zde přeci vůbec nejde o názory Romana, nýbrž o jeho tvrzení, že nyní prohlašujeme, že František „je najednou skvělý“. V normální diskusi, jak se vyvinula v rámci západní civilizace, jsem ho požádal o doložení jeho slov. To je všechno. Jediné, na co se Roman zmohl byl citát: „Není snad nutné znepokojovat se tím, že akt zasvěcení provedl právě František..“ A z toho má vyplývat, že František „je najednou skvělý“? Pokud má mít diskuse vůbec nějaký smysl, pak musí být založená alespoň na jednoduchých logických zásadách.
Měli bychom se naučit rozlišovat mezi celkovým hodnocením nějaké osoby a posuzováním jejích určitých skutků.
MRČ
P.S.
To, že Putin údajně žádal o zasvěcení Ruska, je drb, který rozšířil P. Kramer. Někdo mu to prý řekl, když byl v Římě. (Pochopitelně nemohl sdělit jméno dané osoby.) Já osobně bych byl velmi opatrný v šíření takovýchto „zpráv“. Už jsem slyšel tolik „zaručených“ informací z nejrůznějších „zasvěcených zdrojů“, že jsem se naučil je nevnímat. Člověk by neměl žít klepama.
Ad Zdisva – Pius XII. tak učinil jak v r. 1942, tak v r. 1952. V druhém případě to bylo skrze Apoštolský list Sacro vergente anno.
Ad MRČ: Dobrý den, můžu se zeptat, o co se opírá Vaše tvrzení, že Putinova žádost o zasvěcení Ruska, je drb? Jaké máte, prosím, důkazy pro Vaše tvrzení. Doopravdy mě to upřímně zajímá, děkuji za Vaši odpověď.
Ad waldganger/vostok: Drby, klepy jsou „ne zcela hodnověrné informace o určitých osobách… šířené ústně mezi lidmi… uspokojující zvědavost lidí“. Moje tvrzení, že se jedná o drb, se jednoduše zakládá na skutečnosti, že tato informace nebyla nikdy dostatečně potvrzena. Jak jsem psal, přišel s tím P. Kramer, že mu to kdosi z vatikánských představitelů říkal. Teď už si nevzpomínám, zda dotyčný měl být přímým účastníkem události, nebo to sám zaslechl od někoho dalšího. (Pokud Vás to zajímá, mohu to zjistit.) P. Kramer ovšem, jak už to v takových případech bývá, samozřejmě nemohl sdělit jméno osoby, která mu onu zajímavou a překvapující informaci podala, takže nemáme možnost si ji ověřit. Proto, když už někdo považuje za nezbytné šířit toto dál, bylo by asi vhodné doplnit informaci vhodným příslovcem „údajně“.
MRČ
Vkládám odkaz k tomuto tématu, sám na to nemám silný názor zda je to pravé či podvrh…
[Omlouvám se, ale v rámci diskuse nelze šířit církevně neschválená soukromá zjevení. Děkuji za pochopení. MRČ]
omyly Ruska: V zájmu exaktnosti je třeba podotknout, že komunismus nevznikl v Rusku a nebyl odtamtud řízen (šířen ano). Je k tomu zajímavé svědectví Belly Dodd z vedení americké komunistické strany.
…
Asi bych se také měl vyjádřit k některým výhradám čtenářů, když už jsem je tím svým článkem inicioval. Konstatování, že František zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie není lakováním na růžovo, ale pouhé konstatování faktu. Že to učinil právě on, může být interpretováno různě – od pokusu zneužít fatimské poselství pro posílení své agendy až po upřímné vyjádřené svého osobního, sentimentálního vztahu k Panně Marii (který, což je nesporné, často doktrinálně kulhá). Ale i kdyby to byl ten první případ, plyne z toho nutně, že z tohoto aktu nemůže Božím působením vzejít nic dobrého? Rovněž tak není v rozporu s provedením aktu zasvěcení, jak si ho Panna Maria přála, Romanovo varování, že je bezprostředně před námi dosti zlá doba. Ostatně se o tom v článku také, i když jen velmi obecně, zmiňuji. K triumfu Neposkvrněného Srdce Panny Marie je totiž podmínkou nejen zasvěcení Ruska, ale i upřímné, hluboké pokání za hříchy a to zvláště těch, kteří k jejich šíření nejvíce přispívají (pokud jde o hříchy proti Bohu, včetně náboženské indiference, modloslužby, shovívavosti k herezím, tak se to týká i Františka). Jen stěží si lze představit, že účinného pokání dosáhneme bez předchozího utrpení. Ale proč si předem zakazovat naději v to, že aktem zasvěcení byl k pozdější nápravě učiněn první nutný krok?
Druhá polovina mého příspěvku se z nějakého důvodu (doufám, že ne cenzury) nezobrazila:
[Ano, jednalo se o zásah moderátora, neboť druhá část porušovala jedno z pravidel diskuse, jmenovitě: „Příspěvky, které odporují katolické víře a dobrým mravům, nebudou zveřejněny.“ Děkuji za pochopení. MRČ]
pokud sleduji profily českého episkopátu, nezdá se mě že by se aktu zasvěcení některý z nich aktivně účastnil
Ad Josef: Zajímavá informace.
MRČ
ad Josef: Nevím jak jinde, ale v Brně zval biskup Cikrle v pátek na 19:00 do katedrály k modlitbě za mír a k zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (viz https://www.biskupstvi.cz/2022-03-19-zasveceni-ukrajiny-a-ruska-neposkvrnenemu-srdci-panny-marie).
Ad Josef – Přinejmenším ostravsko-opavský biskup M. David tak učinil ve frýdecké bazilice.
Ad Josef: v litoměřické katedrále sv. Štěpána proběhla mše sv. se zasvěcením die cadente – sice ráno, ale řádně.
Ad MRČ Díky za upřesnění
ad: das
Komunismus je jenom jedním z bludů Ruska. Tím druhým je ideologie sobornosti (na západě to existovalo v podobě febronianismu) popírající papežský primát a mající svou semirealizaci v ideologii kolegiality a dnes dokonce v neotrockistickém principu permanentní revoluce synodního procesu, jak to vidíme v jedovatých plodech v Německu, kde už naprosto ztrácí heretici zábrany.
K tomu proč, si myslím, že zasvěcení nebude „fungovat“ jsem se vyjádřil na facebooku, zde by mi to cenzor netrpěl.
To je chvályhodný přístup. „Mnoho mluvení nebývá bez hříchu; proto, kdo zdržuje rty své, je rozumný“ (Přís 10, 19).
MRČ
Ad Josef: Apoštolský exarcha vykonal zasvěcení ve své katedrále sv. Klimenta ve stejný den a čas jako Papa rimskyj.
Od pána Semína som pri všetkej úcte očakával vyššiu kvalitu článku. Autor si mohol lepšie naštudovať problematiku, než sa pustil do písania. V tom prípade by vedel, že prvé zasvätenie Ruska Nepoškvrnenému Srdcu Máriinmu sa konalo už 31.10.1942, keď pápež Pius XII. prostredníctvom rozhlasového prenosu „zveril, odovzdal, zasvätil… Nepoškvrnenému Srdcu Máriinmu nielen svätú Cirkev, ktorá trpí a krváca na toľkých miestach a v toľkých rôznych súženiach, ale aj celý svet, a menovite nevercov, rozkolníkov, – a celkom zvlášť Rusko, – v nádeji, že láska a ochrana Nepoškvrneného Srdca Máriinho urýchli víťazstvo kráľovstva Božieho, a že všetky národy, zmierené medzi sebou navzájom a s Bohom, budú Ju blahoslaviť, a že s Ňou z jedného konca zeme na druhý zanôtia večné Magnifikat slávy, lásky, vďačnosti k Srdcu Ježišovmu, v ktorom jedinom môžu obsiahnuť pravdu, život a mier“. (citované podľa: http://www.impulzrevue.sk/article.php?647)
Toto zasvätenie pápež Pius XII. slávnostne zopakoval na slávnosť Nepoškvrneného počatia Panny Márie dňa 8. decembra 1942 v Bazilike sv. Petra a na hrobe kniežaťa apoštolov v prítomnosti 40 kardinálov, mnohých biskupov, diplomatického zboru a desaťtisícov pútnikov.
Tieto zasvätenia sa konali počas druhej svetovej vojny, takže ťažko bolo možné zabezpečiť, aby ho pápež vykonal v jednote s biskupmi celého sveta, v každom prípade sa však toto zasvätenia konali s čistým a nespochybniteľným úmyslom. Nechápem, prečo je toto zasvätenie tak tvrdohlavo ignorované a nepíše sa o ňom. Veď práve tomuto zasväteniu sa pripisuje obrat v druhej svetovej vojne a začiatok porážky nacistického Nemecka v druhej svetovej vojne.
Som otrávený, sklamaný, znechutený z tohto článku aj niektorých príspevkov pod článkom. Tak dlho a túžobne sme očakávali toto zasvätenie a zrazu, keď už k nemu došlo, sa objavia kverulanti, ktorým nikdy nič nie je dobré a na všetkom hľadajú chyby. Všetkým by som chcel odkázať jedno: nech hodí do pápeža kameňom každý, kto je bez hriechu! Každý, kto chce spochybňovať pápeža, by sa v prvom rade mal zaňho modliť túto modlitbu, ktorú sa
modlíme my na Slovensku:
„Pane Ježišu Kriste, vypočuj Svätého Otca, pápeža Františka, svojho námestníka, aby dosiahol všetko, o čo prosí v Tvojom mene od nebeského Otca.“
Preložím to do češtiny, aby mi rozumeli aj tí, ktorí majú problém so slovenčinou: „Pane Ježíši Kriste, vyslyš Svatého Otce, papeže Františka, svého náměstka, aby dosáhl všechno, o co prosí v Tvém jménu od nebeského Otce.“
Čiže my sa nemodlíme za to, aby pápež František dosiahol to, čo chce on sám! My sa modlíme za to, aby pápež František dosiahol to a len to, o čo prosí od Nebeského Otca v mene Ježiša Krista. Musím povedať, že aj ja sám mám vážne výhrady voči pápežovi Františkovi, ale konštatujem uňho pokoru a skromnosť. On sám pri každej príležitosti pokorne prosí všetkých katolíkov na svete, aby sa zaňho modlili. Preto sa pýtam: Modlia sa za obrátenie pápeža Františka aj jeho kritici?! Milujú ho ako hlavu Katolíckej cirkvi? Pretože ak nie, mali by radšej mlčať a zamyslieť sa nad tým, čo sa píše vo Svätom písme: „Nesúďte, aby ste neboli súdení.“ (Mt 7, 1)
Každý, kto chce akokoľvek spochybniť toto zasvätenie, by mal začať s obrátením sám u seba. Mal by žiť príkladný náboženský život, denne pristupovať k sviatostiam. Mal by sa každý deň modliť ruženec. Sypem si popol na hlavu a priznám sa, že aj mne sa často stane, že ho vynechám, aj keď je ruženec mojou najmilšou modlitbou. Ale sype si popol na hlavu každý, kto tu všetko len kritizuje a spochybňuje?
Ja nebudem „remcat“, ale naopak, s pokorou ďakujem Bohu za ten akt zasvätenia taký, aký bol, bez toho, aby som sa v ňom vŕtal a za každú cenu hľadal chyby. Veď v Biblii sa píše: „Vieme, že tým, čo milujú Boha, všetko slúži na dobré.“ (Rim 8, 28)
A tým, čo Boha nemilujú, všetko slúži na zlé. Ak teda milujem Boha, toto zasvätenie mi prinesie do života hojné požehnanie.
A teraz sa všetci moji oponenti môžu na mňa vrhnúť a poddať si ma. Ja si však nemôžem pomôcť: vždy budem otvorene písať to, čo uznám za vhodné bez ohľady na rany pod pás, ktoré dostávam.
Ad Karol Dučák: Mohu Vám doporučit to samé, tj. „autor si mohol lepšie naštudovať problematiku, než sa pustil do písania“. Je pravda, že v textu bylo opomenuto zasvěcení z roku 1942, ale tehdy k žádnému zvláštnímu zasvěcení Ruska nedošlo („a celkom zvlášť Rusko“), jak mylně píšete. Pius XII. svěřil ochraně Panny Marie : „Ai popoli separati per l’errore o per la discordia, e segnatamente a coloro che professano per Voi singolare devozione, e presso i quali non c’era casa ove non si tesse in onore la vostra veneranda icone (oggi forse occultata e riposta per giorni migliori), date la pace e riconduceteli all’unico ovile di Cristo, sotto l’unico e vero Pastore.“ Rusko tam jmenovitě zmíněno není.
MRČ
das | 28.3.2022 z 7:41 |
omyly Ruska: V zájmu exaktnosti je třeba podotknout, že komunismus nevznikl v Rusku a nebyl odtamtud řízen (šířen ano). Je k tomu zajímavé svědectví Belly Dodd z vedení americké komunistické strany. …………..
To máte pravdu, komunistickou ideologii definovali němečtí Marx a Engels v Manifestu komunistické strany.
A mimochodem, komunismus, jako politicko-ekonomický systém nikdy nikde neexistoval.
Kdyby P. Kramer tvrdil, že ve Vatikánu během Putinovy návštěvy došlo z katolické strany k sondování, jak by Ruská federace na římskokatolický akt zasvěcení Ruska Nejsvětějšímu srdci Panny Marie, nahlížela, dalo by se to považovat za možné. Ale představa, že o to římmskokatolického papeže tehdy žádala ruská strana nebo dokonce Putin osobně, pravoslavný president převážně pravoslavné federace, je přece absurdní, nelogický.