Literární studie o Sherlocku Holmesovi (4. část)

Jsou-li konkurenční detektivové sofisty a Watson sborem, pak čím jsou klienti a zločinci? Nesmíme zapomínat, že se jedná jen o vedlejší postavy. M. Papier Maché nás ujišťuje, že „vrazi holmesovského cyklu nejsou o nic důležitější nežli vrazi v Macbethovi“. Holmes často vyjadřuje svůj nesouhlas s Watsonovým zvykem přidávat příběhům na senzačnosti, ale v tomto mu křivdí. Původci zločinů se u Watsona nenacházejí v popředí zájmu, jak je tomu v případě vévody u Gaboriaua[1]; jejich vztah k detektivovi není o nic jiný, než který vládne mezi slídičem a jeho kořistí ‒ autor Záhady žlutého pokoje se projevil jako břídil, když z Josepha Rouletabilla udělá zločincova vlastního syna[2], nejsou ani vedeni vznešenými a náboženskými pohnutkami jako oduševnělí padouši v Nevinnosti otce Browna pana Chestertona. Všichni klienti jsou ukázkovými klienty, líčí své případy bezchybným novinářským jazykem; všichni zločinci jsou ukázkovými zločinci, dělají ty nejmoudřejší věci, které by za daných okolností zločinec mohl dělat. Na způsob jistého sokratovského paradoxu lze prohlásit, že nejlepší detektiv dokáže polapit jenom nejlepšího zloděje. Jediná hrubá chyba ze strany provinilce by mohla rozvrátit veškeré Holmesovy dedukce. Láska a peníze jsou jejich jedinými motivy; krutost a lstivost nepopiratelnými kvalitami.

Tím se dostáváme k samotné ústřední postavě, přičemž se pokusíme vykreslit z několika rysů ucelenou a různorodou postavu. Zde narážíme na jistou ironii, neboť sám Holmes na sebe hleděl jako na stroj, nelidského a nezaujatého slídiče. Jedním z jeho oblíbených rčení bylo: „L’homme c’est rien – l’oeuvre c’est tout.“[3]

Sherlock Holmes byl potomkem dlouhé řady venkovských šlechticů[4]; jeho matka byla sestrou francouzského umělce[5]; jeho starší bratr Mycroft byl, jak všichni víme, dokonce nadanější nežli on sám, ale našel si místo, můžeme-li věřit Poslední pokloně Sherlocka Holmese, jako „ústřední centrála“ při zpracovávání vládních zpráv[6]. O Holmesově školní docházce nic nevíme. Watson chodil do školy a jedním z jeho kamarádů byl synovec jistého politika konzervativní strany, jednalo se ale podle všeho o nevšední vztah, neboť Watson a ostatní chlapci považovali za zábavné, že „ho mohli na hřišti po chuti sekýrovat nebo ho pořádně přetáhnout laťkou z kriketové branky“[7]. Tím patrně padá domněnka, že byl Watson žákem Etonu[8]. Pokud jde o jeho univerzitní dráhu, tak nemáme nic kromě svědectví jednoho z příběhů Návratu (vždy zpochybnitelného), že nebyl obeznámen s krajinou v okolí Cambridge[9]. O Holmesových studentských letech toho známe mnohem více: byl od přírody odměřený a ani svými kratochvílemi, tj. boxem a šermem, si příliš mnoho bližších známých nezískal. Jedním z jeho přátel byl Percy Trevor, syn odsouzence, který zbohatl v Austrálii jako zlatokop[10]; dalším byl Reginald Musgrave, jehož rod sahal do doby Viléma Dobyvatele, což lze jen těžko přebít, pokud jde o aristokratický původ[11]. Bydlel na koleji, ale jaké koleji? A na jaké univerzitě? Tvrzení, že jeho vědecké zájmy přirozeně poukazují na Cambridge, se vyvrací samo, neboť proč by studoval pouze dva roky, pokud toužil po patřičné vědecké průpravě? Čím více přemýšlím o zámožnosti jeho obou přátel, výjimečné urozenosti jednoho a slabosti pro psy druhého[12], jakož i odloučení, které přikrylo dokonce i Holmesovo vynikající světlo kbelíkem, tím více se kloním k názoru, že byl na Domě[13].

Pokud byl v Oxfordu, pak nestudoval klasickou literaturu. Ale když Watson na začátku Studie v šarlatové líčí své první dojmy z Holmese, což je locus classicus[14] jeho popisu, mýlí se ve svém závěru, že jeho znalost filosofie a literatury je nulová. Je zcela zřejmé, že Holmes nedával své nadání ihned najevo, dokud nežil s Watsonem delší čas, aby tento mohl postupně oceňovat jeho jedinečné schopnosti. Vždyť Holmes porovnává Háfize s Horatiem, cituje Tacita, Jeana Paula, Flauberta, Goetha a Thoreaua a čte Petrarcu ve voze Velké západní železnice. Neprojevuje hlubší zájem o filosofii jako takovou, nicméně má určitý vymezený názor na vědeckou metodu. Filosof by nemohl tvrdit: „Vyloučíme-li vše, co nepřichází v úvahu, zůstane potom pravda, i když vypadá jakkoli nepravděpodobně.“[15] Nepletl by si postřeh s úsudkem, jak to činí Holmes, když soudě po hlíně na Watsonových botách prohlašuje: „Z pozorování se dovím, že jste byl na poště.“[16] Zde musí mít místo logický úsudek, byť jej můžeme nazvat nepřímým, v podobě prudkého přechodu mysli. Holmes však nebyl žádným sensacionalistou[17]. Realista by stěží mohl učinit nádhernější vyznání víry, než které nacházíme ve Studii v šarlatové: „Měl jsem věděti, že, jestliže fakt nějaký zdá se příčiti dlouhé řadě vývodů, dokazuje jen, že třeba hledati pro něj jiný výklad nežli ten, jenž by pevnému řetězu dedukcí odporoval.“

Ronald A. Knox

Převzato z Blackfriars 3/1920.
Přeložil a poznámkami opatřil MRČ.

Literární studie o Sherlocku Holmesovi (1. část)
Literární studie o Sherlocku Holmesovi (2. část)
Literární studie o Sherlocku Holmesovi (3. část)

[1] Autor míní vévodu ze Sairmeuse z knihy Pan Lecoq.

[2] Novinář a detektiv-amatér Joseph Rouletabille, který byl vychován v sirotčinci, na konci románu Parfum dámy ve smutku zjistí, že jeho skutečným otcem je „génius zla“ Ballmeyer. Dodejme, že prohnaný Ballmeyer vystupoval v knize Záhada žlutého pokoje jako vyšetřovatel Frédéric Larsan.

[3] „Člověk není ničím; práce je vším.“ Viz Spolek ryšavců. Citát Gustava Flauberta z jeho dopisu George Sandové.

[4] Viz Poslední poklona.

[5] Viz Řecký tlumočník.

[6] Viz Bruce-Partingtonovy dokumenty.

[7] Viz Námořní smlouva.

[8] Eton College je elitní chlapecká internátní škola.

[9] Viz Zmizelý hráč ragby.

[10] Viz Gloria Scottová. Zde se autor mýlí, Holmesův přítel se nejmenoval Percy, nýbrž Victor Trevor. Percy bylo křestní jméno v textu zmíněného Watsonova spolužáka (Percy Phelps).

[11] Viz Musgraveský rituál.

[12] Nezapomínejme, že Trevor měl bulteriéra, který se Holmesovi cestou do kaple zakousl do kotníku.

[13] „Domem“ je míněna kolej Christ Church (Ædes Christi, „Kristův dům“) Oxfordské univerzity.

[14] Klasický úryvek z literatury.

[15] Viz Podpis čtyř.

[16] Ibidem.

[17] Filosofický sensacionalismus míní, že veškeré poznání pochází z citů.

1 Komentář k "Literární studie o Sherlocku Holmesovi (4. část)"

  1. Pavel P. | 20.5.2022 z 12:10 |

    V citované literární studii jsou nepochybně obsaženy nové zajímavé úhly pohledu.

    Dovolte mně, prosím, abych mimo rámec této problematiky stručně připomenul, že dne 20. května 1952, tedy přesně před sedmdesáti lety, byl v jihlavské věznici o páté hodině ranní popraven oběšením jedenatřicetiletý Páter Jan Bula, administrátor ve farnosti Rokytnice nad Rokytnou. K této justiční vraždě došlo v souvislostí s tragickými událostmi v Babicích. V současné době probíhá proces jeho blahořečení ( spolu s babickým farářem Páterem Václavem Drbolou).

    Ve svých dopisech na rozloučenou mj. napsal: “ Mnoho bylo mých plánů, ale všechny byly podmíněny vůlí Boží“. O jeho obrovské víře v Boha a vnitřní síle svědčí i tato jeho slova: “ Neptej se, proč jsem to musel být zrovna já“.

    Ať otci Janu Bulovi věčné světlo svítí a odpočívá v pokoji.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*