Recenze: První a jediný český komiks o Fatimě

Už u nás pomalu končí doby, kdy byly komiksy považovány za čtivo pro děti a mládež, případně dospělé trpící zastydlou pubertou. Ostatně, katolíci by před touto formou umění neměli pociťovat zbytečný ostych, jelikož kořeny žánru sahají do lidského dávnověku, jak poukazují různí literární odborníci. Ve středověku na stránkách rukopisů a stěnách kostelů vznikaly obrázkové příběhy, přičemž výjevy začaly časem doprovázet nápisové pásky, čili pramatky dnešních komiksových bublin.

První ryze katolické komiksy vznikly v rámci série Timeless Topix („Nadčasové náměty“), která vycházela ve Spojených státech v letech 1942 až 1946. Padesátá léta pak představovala na Západě boom komiksů s náboženskou tématikou. U nás jsme si na ně museli počkat až do devadesátých let minulého století, kdy se objevily první vlaštovky. Jednalo se však o překlady cizích děl, nikoliv domácí produkci, což, až na několik málo výjimek, platí dodnes. Proto bychom měli být vděčni za každý český (a samozřejmě dobrý) počin v této oblasti.

Takovým komiksem je Fátima 1917 Philipa Warda, kterou v loňském roce vydalo Dědictví svatováclavské. Někoho přitom může překvapit, že právě zjevení Panny Marie ve Fatimě je poměrně častým námětem komiksů. Za zmínku určitě stojí Challenge to the World („Výzva světu“) z roku 1951, a to nejen kvůli autoru Francisi McGradeovi, který se podílel i na kultovním protikomunistickém komiksu Is This Tomorrow z počátku období tzv. mccarthismu, ale především kvůli nadanému ilustrátoru Addisonu Burbankovi.

Wardův přístup je o poznání modernější. V některých ohledech připomíná mangu (např. kresbu Keidžiho Nakazawy), ale je úspornější, pokud jde o detaily. Navíc při konturách volí silnou, někdy až robustní linku. Vzhledem ke zmíněné skrovnosti kresby jsou hlavními výrazovými prostředky vzezření tváře (především očí) a gesta postav. Autor přitom dokáže s touto grafickou zkratkou šikovně pracovat a daří se mu v nejrůznějších situacích zachytit i vzbudit patřičné emoce. Skutečnost, že dílo je v podstatě černobílé, Wardovi umožňuje zdůraznit sporadickou barvou nejdůležitější události či myšlenky. Hlavní postava děje, tedy postava Panny Marie, je oproti ostatním vyvedená v barvě (nebesky modře), čímž je zvýrazněna nejen její výjimečnost, ale naznačuje se tím i rozdíl mezi nadpřirozeným a přirozeným světem (modří jsou rovněž andělé).

Dějově se komiks, jak už samotný název napovídá, soustředí vyloženě na fatimské události roku 1917. Výjimkou je závěrečný výjev zjevení Panny Marie sestře Lucii v Pontevedra v prosinci 1925, ve kterém hovořila o pobožnosti prvních pěti sobot. Zde se však autor dopouští jisté nepřesnosti, neboť tehdy se Maria ukázala s Ježíškem v náručí, nikoliv sama, jak je vyobrazena na ilustraci. Drobných nepřesností je v komiksu více, celé poselství ovšem nikterak výrazně nenarušují. Vážné chyby se ale Ward dopustil hned v úvodu, když píše, že se v roce 1910 ujala v Portugalsku moci komunistická strana a nastalo uzavírání kostelů. Je pravda, že po zmíněném roce a později docházelo k pronásledování a šikanování Církve ze strany státu a zavádění protikatolických zákonů, ale revoluční Portugalskou republikánskou stranu lze stěží označit za komunistickou (i když v ní nemalou roli hrály různé levicové síly, tak hlavním motorem bylo spíš buržoazní zednářské křídlo). Navíc i přes výrazné omezení církevního života kostely jako takové uzavřeny nebyly.

S tím souvisí i jistá zbytečná „polopatičnost“ některých Wardových obrázků, které hraničí až s naivitou, a někdy tuto mez dokonce překračují. Například výše zmíněná revoluce z roku 1910 je znázorněna hvězdou, ze které vychází pěst porážející kříž. Předpovězení Božího trestu Pannou Marií pak doprovází výjev „hailujícícho“ kostlivce, který má na pravé paži pásku s hákovým křížem (chybně, jelikož němečtí národní socialisté nosili pásku se svastikou na levé), na levé ruce pak hvězdu a ještě pásku se srpem a kladivem a na hrudi navíc zednářské symboly. I když je sám kostlivec – připomínající superzloducha Red Skulla z Kapitána Ameriky – zdařilý, tak méně bývá obvykle ve výtvarném umění více.

I přes uvedené výhrady je Fátima 1917 zdařilým komiksem, z něhož se čtenář dozví o zmíněném zjevení Panny Marie vše podstatné, některé věci pro něj budou možná dokonce i nové, a navíc si díky němu utříbí myšlenky a lépe pochopí souvislosti celého příběhu. Vše podtrhává velmi vkusná grafická úprava, přičemž v tomto ohledu je Fátima 1917 nejpovedenější publikací Dědictví svatováclavského vůbec.

Philip Ward je teprve na začátku své cesty dospělého komiksového tvůrce. Prvním a patrně osudovým dílem byl Ninja X z dětských let, později se už spolu s dalšími studenty Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity podílel na komiksu Roll Out the Barrels! z období konce II. světové války, který v roce 2020 vydalo Post Bellum, a nyní nám předkládá Fátimu 1917. Jistě se nejedná o jeho poslední počin, a my se tak můžeme těšit na další.

-mrč-