Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, členka Křesťanskodemokratické unie Německa, na kongresu Evropské lidové strany (ELS) v březnu v Bukurešti prohlásila, že „sjednocená Evropa stojí před výzvou, jaké ještě dosud nikdy nečelila. Populisti, nacionalisti, demagogové z radikální pravice a levice. Ať už je to [německá] AfD, ať už je to [francouzské] Národní sdružení, ať už je to [polská] Konfederace. Názvy mohou být různé, ale cíl je stejný, chtějí pošlapat naše hodnoty a zničit naši Evropu. My, ELS, to nikdy nedovolíme!“ Později všechny zmíněné strany označila za „Putinovy loutky“. Tolik k opěvované toleranci, otevřenosti a dialogu.
Poněkud nervní dikce Leyenové není náhodná. Možnost, že by se do Evropského parlamentu dostaly ve výraznější míře síly, které zpochybňují dosavadní směřování Evropské unie, nebo přinejmenším projevují jisté pochyby ohledně direktiv bruselského politbyra, vyvolává v establishmentu a „nezávislých“ organizacích, jež mu přisluhují, obavy. Leyenová postupuje podle taktiky, kterou doporučuje ve svých zprávách i Evropská rada pro zahraniční vztahy (ERZV). Navzdory názvu se nejedná o další z bezpočtu institucí EU, nýbrž o vlivný think tank financovaný, jak jinak, mj. i Sorosovou Otevřenou společností. Jeho „notičky“, jak mají strany hlavního proudu (označované jako „proevropské“) postupovat v boji proti reakci, si zaslouží bližší pozornost.
„Pokrokoví političtí představitelé“ by neměli dovolit, aby „v debatě převládla diskuse o nákladech a rizicích spojených s prosazováním ekologické transformace, podporou Ukrajiny nebo snižováním rizika v mezinárodních vztazích“. Místo toho mají „začít připravovat narativy, které by mohly prolomit“ trendy nahrávající „protievropským“ silám. Jednoduše řečeno, není vhodné věcně rozebírat klady a zápory nějaké politiky, a tím ji už zpochybňovat, případně odhalovat její slabiny, místo toho je třeba společnost zpracovávat „příběhy“, čili demagogií působící na emoce.
V politice se nejedná o žádné novum, už sovětská vláda zaslala v roce 1926 Kominterně direktivu, aby byly všechny „reakční síly“, které stojí v cestě světové revoluci, označovány jako „fašistické“. A Josif Vissarionovič Stalin v roce 1943 prohlásil: „Když se obstrukcionisté stanou příliš nesnesitelní, nazvěte je fašisty, nacisty nebo antisemity. Ta asociace, pokud bude často opakována, se stane ve veřejném mínění skutečností.“
Evropská rada pro zahraniční vztahy (ERZV) navrhuje „alternativní strategie pro strany hlavního proudu“. První strategií je „využití polarizace ohledně EU ve prospěch hlavního proudu“. ERZV přímo navrhuje polarizaci společnosti, když přiznává, že „ačkoli všeobecná kampaň za záchranu EU pravděpodobně nebude fungovat, existuje potenciál pro účinnou polarizační strategii v zemích, kde je krajní pravice mimo vlastní voličskou základnu vnímána jako extrémní“. Opět tomu má sloužit „příběh“ o „hodných“ vs. „zlých“, „demokratických“ vs. „nedemokratických“ atp. Druhou strategií má být „demobilizace euroskeptiků, mobilizace hlavního proudu“, proto se volby [do Evropského parlamentu] nemají zaměřovat na témata, jako jsou „imigrace nebo z jejich [‚voličů protievropských stran‘] pohledu špatná politika v souvislosti s covidem-19, klimatem a Ukrajinou“, protože to může „vyprovokovat krajní pravici“ k větší účasti. Pohádky o vysoké volební účasti, která svědčí o vyspělosti občanů a jejich zájmu o věci veřejné, si tedy klidně strčme za klobouk a vyhýbejme se palčivým otázkám, protože narušují evropskou selanku „hlavního proudu“. Další taktikou je „soustředit se na jiné krize“, tedy, jinými slovy, odvádět pozornost voličů od toho, co považují za důležité. Zde ERZV doporučuje zaměřit se především na ženy, které mají mezi nerozhodnutými voliči povětšinou převahu. Proto by bylo dobré zaměstnat je tématy „například v oblasti potratových zákonů, rovnosti na pracovišti a práv menšin“.
ERZV podporuje tzv. „proevropské“ strany bez rozdílu. Je to pochopitelné, jelikož zastánci nezadržitelného „pokroku“ dobře vědí, že se jedná o jeden velký kartel, který se sice rád zaštiťuje pluralitou, ale ve skutečnosti mu jde pouze o mocenský monopol a nadvládu demoliberalismu nad dušemi Evropanů.
Smutnou skutečností je, že tomuto kartelu přizvukují a podporují ho i mnozí církevní představitelé. Komise biskupských konferencí Evropské unie (COMECE) ve svém prohlášení k volbám do Evropského parlamentu přímo uvedla, že „je důležité, abychom volili osoby a strany, které jasně podporují evropský projekt“. Duchovní moci ovšem není nic do toho, jak si státy na čistě světské, politické úrovni mají uspořádat své vztahy. Takový odporný klerikalismus ze strany COMECE je za panování papeže Františka, jeho známého odpůrce, zarážející. Nicméně když se jedná o obranu EU, i ten starý klerikalismus je pravděpodobně dobrý. Nikdo ze zarytých odpůrců zasahování Církve do politických záležitostí proti tomu kupodivu neprotestoval.
Předseda Italské biskupské konference Matteo Maria Zuppi pak projevil větší než malou míru servility, když uznal za vhodné napsat EU dopis, v němž ji oslovuje „Nejdražší Evropská unie“ a uvádí: „Píšeme ti, protože nám leží na srdci, aby se posílilo, co představuješ a čím jsi, abychom všichni cítili, že jsi nám nablízku, že jsi přítel… Potřebuješ to, protože lidé o tobě často mluví špatně…“ Ovšem podstatu kouzlem nechtěného odhalil pastorační list „Biskupů euroregionu k volbám [do Evropského parlamentu]“, v němž jsou povinně odsuzováni zlí „populisté“ a „nacionalisté“ (žádní evropští biskupové kupodivu nevarují např. před zelenými, kteří považují člověka za parazita na těle Matky Země a jsou odhodláni ve svém fanatismu zničit životy milionům lidí), přičemž se poeticky zdůrazňuje, že „Evropa se musí stát skutečně lidskou obcí, pokud má žít“.
Jak před šestnácti sty lety napsal jiný biskup: „Lidskou obcí jsou ti, kteří žijí podle člověka, obcí Boží ti, kteří žijí podle Boha. Jedna je předurčena k věčnému kralování s Bohem, druhá ke snášení věčného trestu s ďáblem.“
Martin R. Čejka
„… ale cíl je stejný, chtějí pošlapat naše hodnoty a zničit naši Evropu. My, ELS, to nikdy nedovolíme!“ – Tato slova někdejší účastnice schůzky v Bilderbergu , gynekoložkky Ursuly von der Leynové, která mezi evropské hodnoty zřejmě počítá i možnost tajných finančních čachrů s vakcínami, bohužel nejen z jejího pohledu vystihují dnešní svět.
„Nikdy nedovolíme“.
S touto úvahou asi střílel zákeřný slovenský atentátník z bezprostřední blízkosti na premiéra Roberta Fica, kterého opravdu musela chránit Panna Maria.
Tato slova mohl mít na mysli mladý, nikým nevolený, leč některými světovými politiky přijímaný Alexandr Soros, když vyhlásil, že „smete voliče Trumpa z povrchu zemského“. Kandídát na prezidenta USA Donald Trump se čistě náhodou stává v letošním volebním roce štvanou zvěří.
Tato slova mohli mít na paměti ti, kteří žádali o mnohaleté vězení pro italského politika Salviniho, který chtěl svoji vlast bránit před dobře promyšlenou a řízenou ilegální migrací. Dalo by se dlouze pokračovat.
Mocní v Evropské unii dobře vědí, že lidé už mají dost všch těch jejich zelených údělů, 72 pohlaví, genderů, přenášení agendy LBGT do škol a dětských pohádek, jejich úsilí totálně zlikvidovat národní státy, tradice a reálné křesťanství. Proto mají přece jen obavy před letošními volbami do Evropského paralamentu.
A nic na tom nemění ani fakt,že se předseda italské biskupské konference svým oslovením „Nejdražší Evropská unie“ asi definitivně zbláznil, pokud si ovšem od této nevkusné servility neslibuje, že bude zvolen příštím papežem…
Děkuji za zajímavý článek.
Když je řeč o tzv. evropských hodnotách, dovoluji si ještě pro zajímavost stručně připomenout tři reakce na atentát na slovenského premiéra Robertal Fica, k němuž došlo střelbou do břicha dne 15. května 2024 v Handlové.
První je názor bývalého slovenského politika a spisovatele Jozefa Banáše:
„Atentát na Roberta Fica bol vyvrcholením mediálneho šialenstva, politiky progresívnych liberálov a politického aktivizmu. Mám s týmito ľuďmi osobnú skúsenosť. Keby niekto strieľal na Šimečku, máme tu Majdan ako vyšitý“.
Kdo se ovšem opravdu rozjel, je prof. Tomáš Halík, který poskytl rozhovor ve slovenské relaci „Rozhovory se Šimonom“. Sice formálně odsoudil útok na premiéra, ale nezapomnněl dodat, že jde o ruské metody ( jako by na tzv. demokratické západě k ničemu takovému nedocházelo)a naznačil, že si za to může premiér sám. Doporučuji ke shlédnutí, je to opravdu síla. Pan profesor na adresu těžce zraněného předsedy vlády pronesl, že „není žádné neviňátko“, tvrdě kritizoval jeho politiku, ale vyjádřil přesvědčení,že blízkost smrti jej přivede ke změně. On, profesor Halík, se prý modlí za jeho „morální uzdravení“. Pominu-li drzost takového vyjádření, jeden by čekal, že se pan profesor bude modlit za obrácení vraha.
A konečně, ve Sněmovně neprošel návrh opoziční SPD na odsouzení atentátu na slovenského premiéra. Ani se o něm nehlasovalo.
Jenom bych měl takový skromný dotaz: Co na tuto ostudu a morální katastrofu říkají naši poslanci a poslankyně za Křestansko demokratickou unii- ČSL? Nic? Vždyť i papež František vyjádřil svoji lítost, americký prezident Biden sdělil, že se za premiéra Fica „Jill a já modlíme“. Prezidentka Zuzana Čaputová vyjádřila připravenost premiéra navštvit. Za uzdravení premiéra Fica prosí i předseda Konference biskupů Slovenska Bernad Bober ( viz „Slovensko se modlí za uzdravení premiéra i země“,Katolický týdeník 21/2024).
Nebo snad postoj těch našich poslanců, odmítajích základní slušnost, má odrážet ty autentické „evropské hodnoty“?
Je úsměvné, když autor článku, ideově zakotvený v klerofašismu, bez uzardění publikující ve snad největší dezinformační a nenávistné žumpě Protiproudu,obviňuje jiné z klerikalismu. A samozřejmě, že došlo i na Sorose – jak jinak. Chybí mi už jedině zmínka o zlovolném působení zednářských lóží a spiknutí řízeném Schwabem a Aspen institutem.
Marně dumám koho volit. ODS+KDU křesťanské hodnoty aktivně nehájí. V SPD je taková podivná směska exotů. A ostatní jsou vyloženě buď progresivní nebo naprosto mimo. Anebo se zdá, že nemají šanci.
Ad Jan Pavel: Za prvé, nejsem a nikdy jsem nebyl žádný klerofašista, jelikož jakoukoliv formu fašismu jakožto zarytý odpůrce etatismu ze zásady odmítám. Ale možná nálepku „klerofašismus“ po vzoru komunistů používáte nikoliv k vystižení skutečnosti (pravdy), ale pouze jí šermujete v duchu instrukcí Kominterny, abyste, schází-li argumenty, druhého dehonestoval.
Za druhé, na Protiproudu nepublikuji.
Za třetí, pokud Sorosova Otevřená společnost financuje Evropskou radu pro zahraniční vztahy, což se v souvislosti se zmíněnou organizací neprosto běžně uvádí, jaké nepřístojnosti se dopouštím, když tuto skutečnost zmiňuji. Nemám uvádět pravdivé informace?
Takže si to shrňme: ve svém krátkém příspěvku jste se dopustil hned dvou lží, věcně jste neargumentoval ani jednou. Ale obávám se, že to je pro některé lidi, bohužel, příznačné. Možná ani nevíte, jak jste potvrdil, o čem ve svém textu píšu.
MRČ
Ad Martin R. Čejka Za prvé- psal jsem o Vašem ideovém ukotvení, které je podle mého názoru patrné z obsahu některých Vašich publikovaných úvah a komentářů. Nakonec i Protiproud o Vás v autorském profilu uvádí: „Martin R. Čejka, šéfredaktor časopisu Te Deum a spolupracovník revue Národní myšlenka. Politicky se z postpostmoderní nouze označuje za anarchoklerofašistického monarchistu s latentními republikánskými, a poslední dobou i agrárními sklony…“. Za druhé – na Protiproudu lze dohledat Vaše články – není jich mnoho, ale hezky zapadají do demagogického charakteru tohoto webu. Tolik o lhaní. Za třetí – Vaše poukazování na jakési Sorosovy „notičky“ nepovažují za nepřístojné, ale za směšné, podobně jako Vaše tvrzení, že šermuji nálepkami v duchu instrukcí Kominterny.
Ad Jan Pavel: Na Protiproudu jsou sice nějaké moje články, ale já jsem je tam nepublikoval. Když se podíváte, jsou převzaty odjinud. Takže skutečně ne, na Protiproudu nepublikuji. Jediné co jsem kdysi udělal bylo, že jsem napsal svůj medailonek, který na Protiproudu použili. Pokud si dobře vzpomínám něco v podobném duchu jsem měl i v Lidových novinách. Vaše tvrzení, že publikuji na Protiproudu, je tedy lživé.
Až doteď jsem se domníval, že každý soudný člověk bude považovat moje politické prohlášení, že se „z postpostmoderní nouze označuji za anarchoklerofašistického monarchistu s latentními republikánskými, a poslední dobou i agrárními sklony“ za vtipnou nadsázku, ale vidím, že lidé bez smyslu pro humor skutečně existují. Ovšem pokud už ho berete vážně, tak si všimněte, že se v něm nikde neoznačuji za „klerofašistu“. Takže i toto vaše tvrzení je lživé. Když už mě chcete nálepkovat, pak prosím plným titulem „anarchoklerofašistický monarchista s latentními republikánskými sklony“.
Je zřejmé, že máte potíže s porozuměním psanému textu. V článku jsem pouze uvedl, že Sorosova Otevřená společnost financuje Evropskou radu pro zahraniční vztahy. Inkriminované „notičky“ se vztahují k „think tanku“, nikoliv Sorosovi. Pokud Evropská rada pro zahraniční vztahy dává „stranám hlavního proudu“ rady ohledně eurovoleb, tak to snad lze označit za „notičky“, ne? Jinak nechápu, proč Vás to uvádí do takového nervového rozechvění.
Když se podíváte na bolševické instrukce, které jsem uvedl, tak postupujete přesně podle nich. Nediskutovat, hlavně očernit protivníka. Všimněte si, že jste mi nevytkl nějaký faktický nedostatek v mém textu, ale uchýlil jste se hned k argumentu ad hominem. To ale potom nemá diskuse mezi lidmi žádný smysl.
Radím Vám dobře, zamyslete se nejprve, než něco napíšete. Každý si to zde může přečíst. Děláte vizitku jenom sám sobě.
MRČ
Dnes, kdy Církev slaví sv. Bonifáce, apoštola Germánů a zvláště Němců, mě napadlo, že Evropa (jako kontinent) potřebuje především naše modlitby a tento světec žijící na přelomu 7. a 8. století by mohl být vhodným přímluvcem. Kéž jsou našemu „starému“ kontinentu brzy dopřána klidná a mírová léta, kéž znovu objevíme opravdové křesťanské hodnoty, které evropskou společnost po staletí utvářely a kéž se my sami po vzoru sv. Bonifáce staneme věrohodnými svědky evangelia!
Text samotný je výbornou ukázkou toho, že pokušení a vlastně i touha zpracovat oprávněné voliče k obrazu svému je obrovská!
Užití pojmu „klerikalismus/ euroklerikalismus“ nepovažuji za šťastné. V českém prostředí vyvolával a stále ještě vyvolává velký odpor a nepřiměřené reakce, toho je ostatně důkazem „diskuse“ pod tímto článkem.
Vím, že tento pojem vnáší
do veřejného povědomí sám papež František.Jenže v našem prostředí má „klerikalismus“ hodně špatný „zvuk“, používali ho nepřátelé Církve k její diskreditaci a jednoho dne došlo i na ten „klerofašismus“. Dnes se má za to, že i tvrdé poúnorové pronásledování Církve má své počátky v antiklerikalismu 19. století, který vygradoval ještě před 1. světovou válkou.
Nicméně plně ztotožňuji se znechucením nad tím, že církevní představitelé projevují podporu Evropské unii, která zcela rezignovala na své křesťanské základy!
Já bych si snad jenom ještě dovolil stručně připomenout, že dne 6.června 1968 zemřel ve 42 letech na následky atentátu americký katolický politik, senátor Robert F. Kennedy.
„Naše budoucnost může sice být mimo naši představu, ale nemůže být zcela mimo naši kontrolu“- jsou jeho stále aktuální slova.
To je hezké, paní Terezie – já sám se ke svatému Bonifáci na tento úmysl modlím už celé roky…
….
Politika sama nás samozřejmě nespasí – ale katoličtí křesťané na účast v politickém boji nesmí rezignovat.
Volby do europarlamentu jasně ukazují, že lidé mají opravdu pokrk neomarxistické indoktrinace – veškerého toho patologického útoku na zdravý rozum, které s sebou nesou mainstreamové ideologie dneška.
Věřím pevně tomu, že brzy nastane ideová konzervativní kontrarevoluce – a lidé si vezmou své životy a rozhodování o nich zpět.
….
Ať náš dobrý Bůh, chránící přirozené hodnoty lidských životů, zasáhne ve prospěch lidskosti a dobra ve vztazích mezi lidmi. Ať přijde veliké obrácení – a na Zem je seslán Duch Lásky Otce a Syna, Duch Svatý. Kéž Matka všech národů, Spoluvykupitelka, Panna Maria, je v tomto boji naší Přímluvkyní. Amen.
Ad Pavel P. – užívat u kohokoli z Kenedyovic rodiny výraz „katolický“, je hodně velké chucpe.
Ad George Smiley: Pavel P. to patrně myslel tak, že Kennedy byl katolík, nikoliv že provozoval katolickou politiku.
MRČ
No, hříšníci jsme všichni. Například JFK byl opravdu nepěkně promiskuitní. O Robertovi se tolik skandálních historek ( které nemusí být pravdivé) nikdy nevypravovalo.
Ale je známa jeho klíčová role při řešení kubánské krize. Na rozdíl od dnešních prezidentů Bidena a Putina, i v době neprudšího napětí v říjnu 1962 spolu vedli zdvořilou korespondenci americký prezident John F.Kennedy a sovětský premiér Nikita S. Chruščov. A došlo k situaci, kdy sovětský vůdce zaslal americkému prezidentovi slušný a smířlivý dopis, ale krátce na to poslal do Bílého domu naprosto urážející a hrubé poselství ( možná napsané pod vlivem ruské vodky).
Ale co s tím? Dopis sovětského představitele de facto znamenal zablokování dalšího jednání a tím se, nejen obrazně řečeno, přiblížil konec světa .Nikdo nevěděl, co dál.
A tu přišel s prostým, ale geniálním nápadem tehdejší ministr spravedlnosti Robert Kennedy. Navrhl, aby americká vláda kladně odpověděla na ten předchozí slušný dopis a ten další, vulgární a nediplomatický, prostě ingnorovala. To bylo jistě řešení, s nímž by vřele souhlasil i tehdejší papež Jan XXIII. Také díky tomuto diplomatickému kroku karibská krize skončila – a my zde můžeme psát své názory: -).
Pěkný den všem.
Ad +Josef Poutník 16/6
Co se týká „ideově konzervativní revoluce,“ Poutníče (jsem ráda, že jste se ozval), nemohu s Vámi souhlasit.
V Evropě sice posilují odstředivé tendence, to ano, ale jen proto, že roste odpor proti byrokraciíi, přerozdělování atd. Ale zkuste těmto voličům sáhnout na „právo“ na potrat, odeberte „práva“ stejnopohlavním pãrům a uvidíte, kolik z nich se rádo vrátí k nemarxistické indoktrinaci, jak to správně nazýváte! EU jim tato „práva“ ráda zajistí, aby jinde mohla podmaňovat.
Indoktrinace by potřebná byla, ale ve prospěch křesťanských hodnot! Ale najde se vůbec někdo, kdo by se toho odvážil? Kolik času zbývá do chvíle, než se tato činnost označí za omezování lidských práv a stane se trestnou?