Sv. Václav, národní světec, představitel a symbol jednoty českého národa ve všech složkách, má poslání posvěcené věky a tradicí, jež přesahuje úctu, jíž jsme povinováni velikým zjevům naši minulosti. Stojí na počátku našich dějin jako skvělý maják. Chvíle úzkosti to byly, jež diktovaly, aby národ s důvěřivou modlitbou obracel se k zemskému patronu, který měl chrániti své plémě před pohromou a zkázou. Český katolík ve svobodné vlasti nalézá ve sv. Václavu posilu a oporu. Nalézá však také příkaz povahy mravní a kulturní.
Světlo křesťanství bojující proti pohanství a barbarství v desátém století stojí dnes před podobnou úlohou. Táž fronta, tytéž úkoly. Vkloubeni sv. Václavem v kruh západoevropské kultury, máme povinnost brániti odkaz světcův. Český katolík, když byl promyslil poslání sv. Václava v současné době, nespokojil se jen s tradiční úctou.
Sv. Václav kráčel před polopohanským národem jako vůdce po strmé stezce horské. Zloba a nenávist zmařily jeho pozemský život, ale nedovedly zničiti mystický smysl oběti. Prolitá krev posvětila tuto zemi, tvrdou a nepřístupnou. Krása naplněná oblila svatozáří hlavu mladého knížete, bojovníka za duchovní princip života.
Toto mystérium nepozbylo ničeho na aktuálnosti. Požaduje na českém katolictví, aby dosáhlo plného uvědomění si svých povinností vůči sobě i vůči celému národu. Sv. Václav sloužil Kristu a národu radostně a oddaně. Chtěl přetvořiti drsné bojovníky a syny Boží, kteří by celým životem vydávali svědectví o naplnění ideálu křesťanské dokonalosti. Světec padá před cílem, aby jeho smrt tvořila most pro ty, kdož chtějí následovati vzácnou jednotu národního a náboženského ideálu. Jaký velkolepý příklad v době zpolitikařené a obrácené plně ke svodům hmoty a přeceňující divy techniky!
Sv. Václav, toť symbol života v duchu a pravdě. S jeho jménem je spojena nenávist lži, kompromisnictví, konvenčního přitakání. Čeští katolíci, kteří se hlásí okázale ke sv. Václavu, měli by si uvědomit, že následovati světce znamená především aktivní energii ve službách duchovních hodnot, které se rozvíjejí den ze dne. Katolík dle vzoru sv. Václava, toť rytíř kultury bez ohledu na pravo nebo na levo. Tichošlápství a zbabělé záškodnictví nemá nic společného se vzácným odkazem.
Poslání sv. Václava neobrací se k mrtvým, ale k živým. Životem máme dokazovati, jak jsme dorostli smyslu světcova života i smrti. Povel k heroismu zní jasně a zřetelně. Není to falešný pathos vlasteneckých tragedií, rozplizlých a matných, ale výzva formulovaná určitě: plnost života náboženského zahrnuje v sobě plnost života národního. Nikoli sektářská nevraživost, farizejská neupřímnost, pokrytectví mnohoobročníků, ale pokorná služba v lásce a láskou.
Víme dobře, jak česká skutečnost je vzdálena v době milénia tohoto ideálu. Ale má to znamenati resignaci, složení rukou v klín, mlčelivý souhlas, aby s titulem katolíka se u nás obchodovalo, aby kde jaký žoldnéř přihlašoval se do řady těch, kdož slouží poctivě a oddaně?
Duše záludné a úskočné mají ke sv. Václavu daleko. Kryjí-li své cíle svatým jménem, dopouštějí se hříchu, pro který nemáme jména. Povinností nás však je, abychom si uvědomili rozdíly a vstupovali do druhého tisíciletí s hledím otevřeným bez bázně. Nepřítel, o němž víme, a který bojuje přímo a mužsky, je nám vítán, neboť takové utkání znamená čest. Ale co s těmi, kteří číhají za rohem? Boj s nimi nemá smyslu. Nemůžete bojovati se lstí a napodobovati vzácné metody loupežnické ‒ to není náš vkus.
Úkoly, které nás čekají a doléhají na nás rok od roku s větší intensitou, jsou úkoly čestné a obtížné. Víme celkem, jaké je prostředí a jak jsme přijímáni. Nepřátelé jsou nám milejší než přátelé, které denně potkáváme. Máme vzácné sympatie, jichž si opravdu vážíme. Není to práce marná. Jsme přesvědčeni, že sv. Václav znamená závazek. Summa lásky, ve které je obsažena spravedlnost, toť poselství pro českého katolíka.
Evropská kultura je kultura křesťanská. My nepatříme k Východu, ale k Západu. Proto osud Evropy nemůže nám býti lhostejný. Chceme spolupracovati v těchto poměrech, aby česká náboženská melodie svítila v obecném chorálu a zpívala po svém zákonu. Universalismus není internacionalism. Touha po obecnosti, po něčem, co spíná přes všechny hranice a mysl, je příliš silná v této době neklidu a anarchie, než aby partikulární zájmy rozhodovaly o věcech základní důležitosti. Na křižovatce světových větrů jsme vydáni nárazům ze všech stran. Tím spíše potřebujeme jasného ovzduší a spolehlivé základny pro nové výboje a činy.
Spínáme s jménem sv. Václava představu vůdce rozhrnujícího tmy a prázdnotu. Pracujme pro budoucnost s vědomím, že plníme prostý úkol, daný Prozřetelností. Od toho nás nemůže odvrátit brutální zákeřnictví samozvanců, kteří osobují si mluviti ve jménu našem. Pro nás čest není hadrem, s kterým se může činiti cokoli.
Průkopník světla a bojovník za Kristovu říši v této zemi na úsvitu dějin bude nám vůdcem a záštitou. Pod jeho praporem žíti i umírati je sladké a krásné. Snad padneme dřív, než se rozední. Ale může i tato představa podvrátiti naši touhu a zvrátiti naše kroky?
Zaslíbení, jež jsme učinili, poutá a váže. Řád, pro který pracujeme, žádá obětí dobrovolných a radostných. Řád a svoboda, toť jen jiné označení pro jedno a totéž. Nejsme otroky, kteří slouží proti svému přesvědčení, a nehledáme laciné uspokojení, jaké poskytuje lidské chytráctví a mazanost.
Nepřekvapuje nás komedie, která se hraje denně s rostoucím úspěchem. Jsme klidni, jako ten, kdo ví, že spravedlnost Boží promluví ve chvíli rozhodné.
Sv. Václav je zárukou této naděje.
Josef Dostál
Převzato ze Svatováclavský sborník Akordu. Praha 1929.
Mírně zkráceno a stylisticky upraveno.
„Na letošní národní pouti ve Staré Boleslavi mluvil český primas, Dominik kardinál Duka, především o nutnosti obrany naší opět těžce zkoušené a ohrožené země. Byla to statečná slova.“
( info z internetu).
Kardinál Duka si v mnohém protiřečí, to když stále zmiňuje a vyzdvihuje Masaryka až je to podezřelé. Jak jsem někde četl, Masaryk stržení Mariánského sloupu v Praze neodsoudil, spíše naopak. Masaryk svou zradou R-U se nepřímo zasloužil, spolu se zednářem Benešem, o nástup komunistického režimu. Něco od Masaryka:
Největším nepřítelem českého národa je katolická církev.
Skoncovali jsme s R-U, skoncujeme i s Římem.
Katecheti jsou vládou placení udavači.
Rukoudáním slíbil R-U ministru vnitra, že nebude usilovat o zrušení R-U.
Příslušníci katolické církve lžou více než protestanté. (ze své knihy Rusko a Evropa), nedoložené tvrzení sloužící k zlovolným politickým cílům T.G.M.
Výpověď politického vězně:
Ve věznici v Leopoldově jsem se spřátelil s příkazníkem, osobním strážcem prezidenta Masaryka, který ho provázel na každém kroku a byl jednou v lánském parku tajným svědkem rozhovoru prezidenta s jeho oblíbenou vnučkou, která mu položila otázku, proč je stále tak smutný. Chvíli mlčel, pak se na ni pronikavě podíval a řekl jí, aby se nikdy v životě nezapojila do nějaké organizace a zavázala se v jejích řádových podmínkách k naprosté poslušnosti a tím ztratila svoji osobní identitu, prodala své vlastní „já“. Když mi to vyprávěl, zmínil se, že jistě tím Masaryk mínil své členství v zednářské lóži.
Pekař o T.G.M.: „ctižádost, vášeň, antikatolické cítění a úsilí obracet okolí na svou víru snižují jeho schopnost rozpoznat strukturu reality.“
Něco od jeho synka:
Interview Jana Masaryka s dopisovatelem francouzského listu L´Ordre z 2. března 1948:
„Já šel vždycky s lidem a půjdu s ním i dnes. Našli se u nás lidé, kteří myslili, že se dá vládnout bez komunistů nebo proti nim. Já jsem tuto tezi vždy vášnivě potíral. Krize byla vyvolána demisí členů tří stran Národní fronty. Dnes je nová Národní fronta, je třeba s ní spolupracovat. Nová vláda byla nastolena ústavním způsobem a bude si demokraticky počínat podle ústavy.“ (str. 392)
Emil Hácha: „Naše neštěstí začalo zánikem starého Rakouska!“
Názor historika:
Historik Herbert A.L. Fischer, za první světové války britský ministr, popsal ve svých Dějinách Evropy, mnohokrát již od roku 1935 vydaných, vznik ČSR takto: „Pravděpodobně nejvýraznějším pomníkem úspěchu válečné propagandy je náhlé vynoření se republiky Česko-Slovenské.., Většina států byla vytvořena mečem či vyrostla z kolonizace. Česko-Slovensko je dítětem propagandy, a ta se jak známo skládá ze zamlčování důležitých skutečností, pomluv a lží.“
Masaryk, Beneš, Štefánik a Voska odmítali a snažili se zmařit každý pokus o mír do doby, než bylo jasné, že vznikne Československo, tj. bez čtyř měsíců po celou dobu války. Jejich styky s vlivnými osobami států Dohody jim to umožňovaly a měli úspěch. Jsou tedy významnými spoluviníky hekatomb mrtvol a zbytečného dalšího utrpení způsobeného světovou válkou. Výčitkami svědomí ale nikdy netrpěli. Beneš to později napsal diplomaticky, ale jasně: „Věděli jsme, že můžeme dosáhnout našich národních cílů, jen když bude válka trvat tak dlouho, dokud nepřipravíme naše vítězství“.
Potom Dukovi věřte. Já ani pozdravení.
https://gloria.tv/video/NdUP2LW4PbDT4z4JKrZBRmpWt
ad Jarda
Ve Vašem příspěvku je to výborně shrnuto!
Moc děkuji!
Ad Jarda. Věcně máte nepochybně pravdu. Přesto si myslím, že je třeba být také diplomatickým a poukázat alespoň na některé akceptovatelné aspekty osobnosti TGM, který je přese všechno jakýmsi oficiálním politickým symbolem České republiky. Skutečnosti, o kterých píšete, jsou známé. Ale myslíte, že by bylo nejlepší přednést je třeba 28. září 1918 ve Staré Boleslavi? Výsledkem by byla pouze další protikatolická štvanice a ještě více rozdělená společnost. Všechno chce svůj čas.
Snad bych si ještě dovolil doplnit zajímavý komentář pana Jardy o méně známou skutečnost:
ZÁKON
ze dne 12. srpna 1921
o převzetí statků a majetku, připadlých podle mírových smluv československému státu.
§ 1
Československý stát nabývá všech statků a všeho majetku:
1. které na území někdejšího mocnářství Rakousko-uherského, patřícím Československé republice, náležely bývalému císařství Rakouskému, bývalému království Uherskému, nebo jako společný majetek bývalému mocnářství Rakousko-uherskému, jakož i koruně rakouské a uherské a bývalé panovnické rodině rakousko-uherské dne 28. října 1918 a, pokud jde o území po 28. říjnu 1918 přivtělená, v den inkorporace těchto území;
2. které na Valčicku a Vítorazsku náležely zemi Dolnorakouské v den inkorporace tohoto území;
3. které na území přivtěleném od říše německé náležely koruně a říši německé a státům německým, jakož i bývalému císaři německému a jiným osobám panovnických rodin německých v den inkorporace tohoto území.
§ 2
Statky a majetkem podle § 1 rozumějí se veškerý majetek nemovitý i movitý, zahrnujíc v to veškerá majetková práva i pohledávky.
§ 3
Statky a majetkem bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské rozumějí se zejména statky a majetek:
1. posledního panovníka Karla a jeho manželky Zity;
2. jiných osob bývalé panovnické rodiny rakousko-uherské, zejména též bývalého následníka trůnu Františka Ferdinanda Este a jeho potomků;
Nevím, jestli to byla realizace „ideálů humanitních“ v praxi, ale faktem je, že sirotky po následníkovi trůnu a jeho manželce ( oba zavraždil 28. června 1914 v Sarajevu Gavrilo Princip) nový československý stát opravdu nechránil. Přitom v tomto případě šlo o sirotky skutečné.
ad Pavel: Jsem rád, že to jsou známé skutečnosti, v souvislostech a mezi řádky se leccos pochopí, Nemyslel jsem, že by to mělo zaznít v Boleslavi, ale slušelo by se mlčet. Od Duky jsem to v krátkém čase slyšel podruhé, a proto jsem to zveřejnil; jedná se o polopravdy a od těch je blíže k manipulaci než k něčemu dobrému. Nepatřím mezi tzv. užitečné idioty.
ad Jarda. Tady jsem asi rychleji psal, než přemýšlel. Samozřejmě, že některé skutečnosti, o kterých se zmiňujete, nejsou obecně známé. V tomto směru se omlouvám. Snad jen pro zajímavost, zajímalo by mě, co vlastně doopravdy dělal prominentní TGM v Rusku za VŘSR, která byla, jak známo, financována západními bankéři a zajišťována tajnými službami.- Přeji Vám i ostatním hezký dnešní den a pěknou neděli. Děkuji za odpověď, o které budu dále přemýšlet.
Ad Pavel: Kromě toho sirotci po Františku Ferdinandovi měli dokonce takříkajíc papír na to, že nejsou členy panovnického domu: jeho otec s tím musel písemně souhlasit, aby se mohl oženit s hraběnkou Chotkovou. Masarykovo rčení o tom, že státy se udržují myšlenkami, na nichž vznikly, nejspíš vskutku platí: ukradený majetek potomkům Františka Ferdinanda nevrátil ani polistopadový režim, a pokud vím, spory u všech českých soudů prohráli.
Ad Jarda: vy jste vubec nepochopil, proć pan kardinál Duka tak hovořil! Právě proto pronesl takovou řeč, aby zacpal hubu všem Halíkům a podobným škodičům cirkve, kteří pro samou pýchu a slepotu nevidí souvislosti. Naše neštěstí začalo rozpadem Rakouska, ale ta doba nebyla vubec snadná díky politice vlády a na nápravu bylo pozdě, byla válka a ta vše rozvrátila a vznik národů na válečném bojišti bylo logické vyústění. Na vaši reakci a útoku na pana kardinála je videt, jak málo si vážíte našeho státu, naši prave cirkve a ne halíkovského NOM. A ještě dodatek: nejhorší co Masaryk udělal bylo znesvéprávnění Němců v nové republice a Benešovy dekrety, které to dodělaly a dopustily tak odchod katolického lidu ze Sudet. Pocházím z vnitřních Sudet z Jihlavska a vím o čem mluvím, jaká lůza tam dodnes po zabrání majetků žije.
ad Pavel: Masaryk v Rusku vedl probritskou propagandu pro udržení Ruska ve válce, měl britský pas na jméno Marsden. Prostřednictvím britských agentů odesílal do Anglie zpravodajské informace. Snažil se ovlivňovat ruské veřejné mínění, osobně navštívil vydavatele několika ruských novin.
Zažil VŘSR a opět se pokusil přizpůsobit si svět svým představám(viz Pekař), ignoruje realitu. Pro něj a Kerenského se nepřítel nacházel na pravici, ne na levici, i když ještě odsuzoval bolševiky jako německé agenty.
Masaryk také prohlásil v čs. vládě, že pomocí čs. vojáků mohl zachránit Rusko před bolševismem. Nevycvičení a špatně vyzbrojení(jen na Auroře byly těžké zbraně) bolševici se nemohli měřit s čs. dobře vyzbrojenou armádou s cca 40 tisíc vojáky, podle příkazu Masaryka se bojům za VŘSR vyhnuli.
Masaryk v Rusku nikdy nezpochybnil legitimitu sovětské moci a z Tokia cestou z Ruska do USA navrhl Spojencům svým skandálním memorandem uznat sovětskou vládu.
Také prohlásil, že budeme k bolševikům naprosto loayálními, neboť my Čechoslováci milujeme Rusko a přejeme si, aby bylo silnou a svobodnou demokracií.
Kdyby byl dějepis přírodní vědou, dalo by se dokazovat, že pozdější zachvácení velké části světa bolševismem umožnil nejen německý gen.štáb, který vyexpedoval do Ruska v zaplombovaném vagónu Lenina s jeho druhy, nýbrž velkou měrou i Masaryk.
Když se později rozhořel konflikt mezi čs. legiemi a bolševiky, M. se domníval, že to bylo důsledkem rakouských a německých intrik. Byl přesvědčen, že se to dalo vyřešit mírovou cestou, že dokáže s nimi jednat že to jsou spolurevolucionáři.
Nechápal podstatu sovětského režimu, ani jeho cíle, neuvědomoval si, že tyto jsou diametrálně odlišné. Vnímal situaci nikoliv na základě reality, nýbrž svých představ, spíše přání, a to ve svůj prospěch(opět Pekař).
ad Pavel. Poslední příspěvek je ze studie Okolnosti zrodu ČSR T. Krystlíka, česko-německého spisovatele a žurnalisty.
K otázce TGM a událostí okolo vzniku ČSR je taky leccos zajímavého řečeno např. ve Fejtöho Rekviem za mrtvou říši či Kalvodově Genezi Československa.
Díky p. Rösnere, Krystlík ve své studii Kalvodu zmiňuje a cituje. To kdyby chtěl někdo Krystlíka zpochybňovat.
Od toho Kalvody jsou dobré ještě tři díly Z bojů o zítřek.
Na podkladě dalších poznatků a z toho plynoucího dovtípení, dnes už vím důvod kladného příklonu církevních naivků a zaprodanců k odkazu T.G.M., ale nemohu to veřejně prezentovat. Kdo se této problematice šířeji věnuje, dojde ke stejné jistotě jako já. Když jsem jednomu nejmenovanému biskupovi, “dobrákovi” od kosti, jeho vyvyšování “tatíčka” osobně vytýkal, s naivitou a “rozhledem”jemu vlastním odvětil: “když on byl tak hodný”. To mluví za vše!