Rozvržení církevního roku
Církevní rok začíná první nedělí adventní a končí v sobotu po dvacáté čtvrté neděli po Seslání Ducha Svatého. Zahrnuje dva druhy svátků: svátky ke cti Pána Boha a svátky na počest jeho svatých.
První druh svátků rozvržených podle období církevního roku tvoří tzv. „cyklus dle období roku“ (latinsky proprium de tempore). Účelem těchto svátků je ukázat nám našeho Pána Ježíše Krista v tradičním pořadí velkých tajemství naší víry.
Druhé, druhořadé svátky, jež se rozvíjely společně s prvními, se nazývají „cyklem památky svatých Páně“ (latinsky proprium sanctorum).
„Během liturgického roku se slaví nejen tajemství Ježíše Krista, nýbrž i svátky svatých, v nichž, i když se jedná o nižší a podřízený řád, Církev vždy starostlivě předkládá věřícím příklady svatosti, které by je povzbuzovaly k tomu, aby se ozdobili stejnými ctnostmi božského Vykupitele. Je totiž nezbytné, abychom následovali ctnosti světců, v nichž různým způsobem září sama ctnost Kristova, podobně jako oni následovali Krista. Neboť u některých zazářila apoštolská horlivost, u jiných se ukázala statečnost našich hrdinů až k prolití krve; u jiných se zaleskla trpělivá bdělost při očekávání Vykupitele, u jiných zazářila panenská čistota duše a skromná sladkost křesťanské pokory; ve všech pak hořela žhavá láska k Bohu a k bližnímu“ (Pius XII., Mediator Dei).
Podivuhodný je Bůh ve svých svatých
Charakteristickou známkou katolické církve je úcta k svatým. Svatým však neprojevujeme úctu nezávisle na Spasiteli. Chvála světců se snáší na Krista, neboť jeho evangelium utvářelo jejich život. Sv. František Saleský říkal, že „mezi evangeliem a životem svatých je takový rozdíl jako mezi složenou hudbou a hudbou zahranou“. Na svátky světců jsou úryvky z evangelia vybrány tak, aby jasně ukazovaly závislost jejich osobnosti na učení a milosti Pána Ježíše.
Úcta k světcům se rozvinula ze slavení památky jejich smrti. Jedná se o výmluvný projev křesťanské víry a naděje, která nazývá smrt dnem narození k věčnému životu (latinsky dies natalis).
Církev od svých počátků vede seznamy světců. Nejprve do nich byli zanášeni pouze mučedníci, později také vyznavači, panny a vdovy. Dnes jsou do Martyrologia zapisováni jenom ti, kteří byli kanonizováni, tj. slavnostně prohlášeni za svaté. Je jich velmi mnoho, a jejich počet se stále zvyšuje. Liturgický kalendář bere v potaz pouze ty světce, kteří odehráli zvláštní roli v duchovních dějinách Církve.
Církev před nás staví světce nejen jako předmět naší úcty, ale také jako vzor k následování. Svatí ukázali, jak se má plnit Boží vůle v každodenním životě, různých stavech a povoláních. Jejich příklad nám dodává sil v boji s protivenstvími na naší cestě k svatosti. Některé světce Církev prohlásila za patrony diecézí, států nebo povolání. Každý z nás má v nebi svého patrona. Těmto světcům bychom měli prokazovat zvláště úctu, seznámit se důkladně s jejich životem, častěji prosit o jejich přímluvu a pomoc a následovat příkladu, který zanechali.
Svátky ke cti Nejblahoslavenější Panny Marie
„Mezi světci pak zasluhuje vynikající pocty Panna Maria, Matka Boží. Její život je pro poslání Bohem jí svěřené úzce spjat s tajemstvími Ježíše Krista a jistě nikdo více než ona nekráčel blíže a důsledněji ve šlépějích Vtěleného Slova, nikdo se netěšil větší přízni a moci u Nejsvětějšího Srdce Božího Syna a skrze Syna u nebeského Otce“ (Pius XII., op. cit.).
Svátky Nejblahoslavenější Panny Marie tvoří cyklus, který během celého roku, vedle cyklu svátků Páně, se s Kristem nejtěsněji váží, neboť ona se účastnila našeho vykoupení tím, že nám dala Vykupitele.
„Stala se naší matkou, když božský Vykupitel dokonával svou oběť, a proto jsme i z tohoto důvodu jejími syny. Ona nás učí všem ctnostem; dává nám Syna svého a s ním všechnu pomoc, kterou potřebujeme, neboť Bůh ‚chtěl, abychom měli všechno prostřednictvím Mariiným‘ (Sv. Bernard, In Nativ. B. M. V., 7)“ (Pius XII., op. cit.).
Všeobecné svátky Nejblahoslavenější Panny Marie jsou následující:
8. prosince: Neposkvrněného Početí Nejblahoslavenější Panny Marie
Očekávaného Spasitele předchází jeho půvabná panenská Matka, kterou Církev svatá vítá hymnem Ave, maris stella – „Zdrávas, hvězdo mořská“. Mše sv. oslavuje Pannu Marii jako tu, která jako jediná z lidského rodu po jeho pádu nebyla z Boží vůle pošpiněna dědičným hříchem. Čtení z knihy Přísloví nám připomíná: „Kdo mne nalezne, nalezne život a dojde spásy u Pána.“ V kolektě pak prosíme Boha o čistotu slovy: „I nám na její přímluvu popřej v čistotě k tobě přijít.“
2. února: Očištění Nejblahoslavenější Panny Marie (Svěcení svící)
Toho dne byl Pán Ježíš přinesen poprvé do chrámu, aby jej později ozářil svým učením jako v chrámu zapálená svíce, která je jeho symbolem. Svátek Očištění je svátkem Matky Boží, neboť toho dne, podřizujíc se nařízení Starého zákona, přinesla Děťátko do chrámu a nechala za sebe obětovat dvě hrdličky a obětovala Pána Ježíše Bohu. Stařec Simeon, který byl v chrámu přítomen, poznal Spasitele světa a nazval jej „Světlem k osvícení pohanů“. Tato slova dala počátek obřadu svěcení svící a slavnostnímu procesí, které představuje putování Svaté rodiny do Jeruzaléma. Před smrtí se umírajícímu vkládá svíce do ruky, na připomínku starce Simeona, který s nadějí v Kristově milosti odcházel z tohoto světa. Katolíci zapalují posvěcené svíce během bouřky, kdy burácejí hromy, proto se také nazývají hromničky a sám svátek někdy Hromnice.
11. února: Zjevení Neposkvrněné Panny Marie
Dne 11. února 1858 se v jeskyni Massabielle poprvé zjevila čtrnáctileté pastýřce sv. Bernadetě Soubirousové Matka Boží. Během následujících zjevení Panna Maria vyzývala k modlitbě a pokání a žádala, aby byl na onom místě postaven kostel. 25. března sdělila své jméno: „Já jsem Neposkvrněné Početí.“ Krátce nato prosluly Lurdy mnoha uzdraveními a konverzemi. Poblíž jeskyně, v níž vytryskl zázračný pramen, stojí dvě baziliky pro stále narůstající počet poutníků.
25. března: Zvěstování Nejblahoslavenější Panny Marie
Toho dne se Slovo stalo tělem a navždy se spojilo s lidskou přirozeností. Uctíváme tedy tajemství Vtělení a oslavujeme Marii Bohorodičku. Je to její nejkrásnější titul, který vyjadřuje důstojnost jejího mateřství, z něhož plynou všechny její ostatní výsady. Zvěstování nám rovněž ukazuje Mariinu dokonalou pokoru a poslušnost; svým fiat napravila Evin hřích pýchy a neposlušnosti.
V pátek po Smrtné neděli: Sedmibolestné Panny Marie
Týden před Velkým Pátkem si Církev připomíná utrpení Matky Boží u paty kříže. Tehdy se naplnila předpověď starce Simeona: Mariinu duši pronikl meč bolesti.
31. května: Nejblahoslavenější Panny Marie Královny
Liturgie odedávna obdařila Pannu Marii titulem Královny. Otcové a učitelé Církve jsou svědky obecného mínění, že Marii, Matce Krále králů, tak úzce spojené s dílem Vykoupení, přísluší královská hodnost. Křesťanská zbožnost vždy vnímala souvislost mezi Mariiným Nanebevzetím a tajemstvím jejího kralování.
2. července: Navštívení Nejblahoslavenější Panny Marie
Když archanděl Gabriel Marii zvěstoval a oznámil, že Bůh dá zanedlouho sv. Alžbětě syna, vydala se Nejblahoslavenější Panna ihned do Hebronu, kde její příbuzná bydlela. Maria navštěvuje Alžbětu, Ježíš navštěvuje Jana a posvěcuje jej. Alžběta Marii přivítala slovy, která opakujeme v modlitbě Zdrávas Maria, a Matka Boží vyslovila Bohem vnuknutý hymnus Magnificat.
16. července: Nejblahoslavenější Panny Marie Karmelské
16. července 1251 obdržel generál karmelitánského řádu sv. Šimon Stock od Nejblahoslavenější Panny Marie škapulíř. Zjevila se mu, obklopena zástupy andělů, se škapulířem v ruce a navlékla mu jej přes hlavu se slovy: „Přijmi toto roucho svého řádu; je to znamení milosti, kterou jsem vyprosila pro tebe a všechny děti Karmelu; kdokoli v tomto hábitu zemře, bude uchráněn ohně pekelného.“
5. srpna: Posvěcení chrámu Panny Marie Sněžné
Tato bazilika, zvaná nejčastěji Santa Maria Maggiore (Panny Marie Větší), byla vznesena v čtvrtém století na eskvilinském pahorku v Římě. Na výstavbě baziliky se podílel římský patricius, kterému její místo vyznačila Matka Boží neobvyklým úkazem sněhu v srpnu.
15. srpna: Nanebevzetí Nejblahoslavenější Panny Marie
Slavnost Nanebevzetí je největším a nejstarším svátkem Matky Boží. Nanebevzetí je největším Mariiným vítězstvím a korunou všech jejích výsad. Papež Pius XII. v bulle Munificentissimus Deus ze dne 1. 11. 1950, v níž toto dogma vyhlásil, píše: „A proto vznešená Matka Boží, tajemně už od věčnosti spojená s Ježíšem Kristem jediným a týmž úradkem předurčení, neposkvrněná při svém početí, zcela neporušená panna při svém božském mateřství, velkodušná spolupracovnice božského Vykupitele, vítěze, který úplně přemohl hřích a jeho následky, dosáhla nakonec jako vrcholné koruny svých výsad toho, že byla uchráněna od porušení v hrobě, a že byla jako její Syn po vítězství nad smrtí vyzdvižena s tělem i s duší do svrchované nebeské slávy. Tam se skvěje jako Královna po pravici svého Syna, nesmrtelného Krále všech věků.“
22. srpna: Neposkvrněného Srdce Nejblahoslavenější Panny Marie
„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni Boha viděti budou.“ Nejdokonaleji se to naplňuje na Nanebevzaté, která za čistotu srdce získala odměnu patřit ve svém těle již dnes na Boha. Vskutku, její Srdce bylo Bohu zcela oddáno. Z dokonalé Boží lásky vyplývá láska k lidem, Bohem stvořeným a vykoupeným. Mariino Neposkvrněné Srdce je srdcem Matky. 13. června 1917 ukázala Matka Boží třem dětem své Neposkvrněné Srdce obklopené trny, které je zraňovaly. Tehdy pravila: „Mé Neposkvrněné Srdce bude tvým útočištěm a cestou, která tě povede k Bohu.“
8. září: Narození Nejblahoslavenější Panny Marie
„Tvoje narození, Panno Bohorodičko, oznámilo radost celému světu, neboť z tebe vyšlo slunce spravedlnosti, Kristus, Bůh náš…“ Církev svatá vítá a oslavuje tu, která světu zvěstovala příchod Spasitele, jako jitřenka zvěstuje východ slunce. Skrze Marii k Ježíšovi!
12. září: Nejsvětějšího Jména Panny Marie
Nejblahoslavenější Panna dostala podle obyčeje čtvrtého dne po narození jméno – Maria. Učitelé Církve se snažili určit význam jména Matky Boží. Zdá se, že nejblíže pravdy je překlad hebrejského jména Maria jako „Paní“. Tento svátek byl do liturgie zaveden jakožto dík Bohu skrze Marii za vítězství křesťanů nad Turky u Vídně roku 1683.
15. září: Sedmibolestné Panny Marie
Maria stála u paty kříže, na němž trpěl Ježíš. Tato nejbolestivější chvíle jejího života byla již předpovězena Simeonem, kdy prorokoval o meči bolesti, který pronikne její srdce. Maria, Spoluvykupitelka světa se ze všech bytostí nejtěsněji sjednotila s obětí svého Syna. Žádné srdce se tak nevcítilo v Kristovu bolest jako srdce Mariino. U paty kříže se stala Královnou mučedníků. Církev oslavuje nejen Mariiny bolesti, ale rovněž její statečnost.
24. září: Nejblahoslavenější Panny Marie od vykupování zajatců
Tento svátek je vzpomínkou na založení řádu Nejblahoslavenější Panny od vykupování zajatců. Členové zmíněného řádu se zabývali vykupováním křesťanů z muslimského otroctví, a v případě nutnosti se sami místo spolubratrů vydávali do otroctví. Matka Boží vnuknula tuto myšlenku zakladatelům řádu a zahrnula jej svou péčí.
7. října: Nejblahoslavenější Panny Marie Královny posvátného růžence
Růženec, onen prostý a krásný způsob uctění tajemství naší spásy prostřednictvím Nejblahoslavenější Panny Marie, nemůže být cizí duchu liturgie. Proto také Církev zavedla tento svátek, abychom mohli vzdát čest Královně posvátného růžence, která tolik milostí a útěch vyprosila těm, kdož se věrně růženec modlili. Když bylo 7. října 1571 u Lepanta dosaženo vítězství nad Turky, papež sv. Pius V. nařídil slavit onen den jako svátek Nejblahoslavenější Panny Marie Růžencové.
11. října: Mateřství Nejblahoslavenější Panny Marie
Nejblahoslavenější Panna Maria jako Matka lidské přirozenosti Pána Ježíše, který v jedné božské osobě je Bohem i Člověkem, je Matkou Boží. Vznešenost Matky Boží vynáší Nejblahoslavenější Pannu Marii nad veškeré stvoření a činí ji Prostřednicí mezi Bohem a lidmi.
21. října: Obětování Nejblahoslavenější Panny Marie
Podle tradice byla Maria jako dítě odvedena do jeruzalémského chrámu, kde byla vychovávána a kde se také zasvětila službě Boží.
Převzato ze Zawsze wierni 1/1998.
Přeložil Marian Staněk.

Je smutné, že TE DEUM jako diskusní fórum skomírá.
Poslední příspěvky jsou už jen přeposílané články z „Protiproudu“.
Upřímně mne to mrzí – protože v čase první problematické „synody“ papeže Františka byla zdejší výměna názorů dynamická a opravdu obohacující. Byla to skutečná diskuse, kdy se dalo okamžitě reagovat a v krátkém čase jste obdržel reakci na svou reakci. – Teď se TE DEUM proměnilo spíš v „příspěvkovou organizaci“.
Mně osobně je naprosto jasné, že je obrovsky náročné mít jednak své povolání, jednak věnovat mnoho času, prostředků a energie do tištěného duchovního revue (nyní asi jediného v ČR) – a tím určitě veškeré životní aktivity administrátora nejsou zdaleka vyčerpány. Neberte to prosím jako kritiku.
Mám ale kromě vlastní zkušenosti i posbírané reakce svých přátel. – Dva důvody, proč sem přestali psát jsou tyto. – Připadá jim, že se zde už neřeší aktuální situace v Církvi (jako tomu bylo kdysi). – A druhým důvodem jsou opravdu dlouhé „dodací lhůty“: na otištění vlastní reakce je možné čekat i měsíc – a až měsíc někdy trvá, než si přečtete reakci na svůj názor. To diskusní fórum zcela umrtvuje.
Je mi to upřímně líto, protože potenciál fóra byl veliký a není v současné době využitý.
Modlím se – za Vás a Vaše životní cesty, za Vaši práci pro Církev. +