V čem spočívá pravověrnost?

Mnohé z nedávných vyjádření (a činů) papeže Františka – kupříkladu samotná homilie v den zahájení Synody nebo i nedávné motu proprio – jaksi nutí člověka pozastavit se nad tím, zda je možné, aby papež říkal to, co říká. (Ostatně, i světská média si toho všimla – viz nedávná obálka časopisu Newsweek.) Vždy se ale najde způsob, jak jeho slova vyložit „pravověrně“. Stačí to však? Kde se nalézá hranice mezi tím, co ještě je pravověrné a co již není? Stačí, aby daný výrok nebyl výslovně heretický? Nebo je třeba něco víc?

Stručný pohled do Katolické encyklopedie ukazuje, že pravověrnost, nebo – chceme-li – orthodoxie, má co do činění s čistotou víry. Pravá víra není jen něčím subjektivním, založeným na znalostech nebo přesvědčení jednotlivce, ale spočívá v souladu s vnější autoritou, kterou je Církev, založená Kristem a vedená Duchem Svatým. Pravověrným je tedy ten, jehož víra souhlasí s vírou Církve, která je založena na pokladu Božího Zjevení.

Připomeňme si jen začátek tzv. „Atanášského vyznání víry“: Quicumque vult salvus esse, ante omnia opus est, ut teneat catholicam fidem. Quam nisi quisque integram inviolatamque servaverit, absque dubio in aeternam peribit. Tedy: „Kdokoli chce být spasen, je v prvé řadě třeba, aby se držel katolické víry. Jestliže ji někdo nezachová neporušenou a ucelenou, bezpochyby zahyne navěky.“

Uchovávat a předávat tento poklad víry je jedním z hlavních poslání Církve – ostatně, uložil jí to sám Kristus (Mt 28, 20). O tom, že Církvi na tomto pokladu opravdu záleželo, svědčí celá řada svědectví – od těch apoštolských (2 Sol 2, 15; 1 Tim 6, 20; Gal 1, 7-9), přes díla církevních otců, až po kánony koncilů a výroky papežů. Z těch nedávných to potvrzuje třeba sv. Jan Pavel II. hned v první větě apoštolské konstituce Fidei Depositum k vydání nového Katechismu: „Střežit poklad víry je poslání, které Pán svěřil své Církvi a které Církev naplňuje v každé době.“

Zdá se však, že se dnes zcela vytratila myšlenka, že pravověrnost znamená víc, než jen nebýt v přímém rozporu s naukou Církve. Již ze samotného slova by mělo být jasné, že být „pravověrný“ znamená jasně a věrně předávat pravdivou nauku. (Jinými slovy – být živým článkem Tradice.)

To však je zjevně v rozporu s moderní (či modernistickou?) ideologií: zůstávat stejný je špatné; zachovávat stejné pravdy, předávat stejnou víru, vykonávat stejné obřady a pobožnosti, nazývat stejné věci stejnými jmény – to vše je pro ně známkou stagnace, zpátečnictví.

Úkolem Církve – a tím i jejích členů – je však být sloupem a pevnou oporou pravdy (1 Tim 3, 15) a připomínat lidem, slovy G. K. Chestertona, že „mít právo něco udělat ještě neznamená, že udělat to je správné“.

Andrej Kutarňa

Přidej komentář jako první k "V čem spočívá pravověrnost?"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*