Růženec v boji o křesťanského ducha

Růžencová slavnost je připomínkou vítězství křesťanských vojsk nad vojsky mohamedánskými u Lepanta. Dějiny vyprávějí, že ve chvíli, kdy šlo o rozhodný boj, kdy bylo nebezpečí, že vpádem Turků do Evropy bude ohroženo také křesťanství, vyzval papež Pius V. Římany k modlitbě svatého růžence a sám vedl Římem velký průvod věřících, kteří prosili Boha o pomoc na přímluvu Královny svatého růžence. A tak se podařilo křesťanům odvrátit od Evropy nebezpečí mohamedánství. Když pak srovnávali své vojenské síly se silami nepřítelovými, museli pokorně vyznat, že toto vítězství je nutno přičítat spíše modlitbě svatého růžence než lodím, dělům a množství vojska.

Dnes si uvědomujeme pomalu všichni, že žijeme v prostředí více méně pohanském a že naším úkolem je znovu pokřesťaňovat odkřesťaněné lidstvo. Křesťanský duch vymírá stále víc a více jak v duších jedinců, tak v našich rodinách a ve veřejném životě. Jsme dnes svědky velmi těžké krize, která není omezena na ten či onen národ, na tu či onu část světa. Jedni si myslí, že je to krize hospodářská nebo sociální, jiní myslí na krizi mezinárodních vztahů nebo nějakou jinou. Ve skutečnosti je to však krize poměru člověka k Bohu. Je to nutný následek odkřesťanění lidstva, zmaterializování jeho života. Člověk se svým životem buď blíží andělům, nebo zvířatům. A život je odleskem myšlení. Jak člověk myslí, tak žije. Křesťan usiluje o život podobný andělskému. Zbaví-li se křesťanství, nemá daleko k zvířeti.

Člověk ztratil spojení s Bohem, s nebem, s věčností. Ubytoval se příliš na této zemi, obklopil se hmotou a libuje si v ní. To je kořen krize naší doby. A proto tvrdíme, že nebude lépe, dokud se nevrátí lidu do srdce Kristův duch: duch sebezáporu a nezměrné lásky, duch vědomí, že žijeme v čase pro věčnost, duch oběti a nelpění na časných věcech, duch stálého úsilí o život v pokoji s Bohem i s lidmi.

Ale pak chápeme, jak důležitý je růženec v tomto boji za opětné pokřesťanění lidstva.

Dnešnímu člověku, jak jsme řekli, schází křesťanský duch. A to nejen těm, kteří nevěří, nýbrž namnoze i samým křesťanům. A schází mu trochu rozjímání. Neumí rozjímat, neumí se zamyslit nad svým životem a jeho smyslem. Neumí se trochu ponořit do sebe, aby našel sebe a Boha. Modlitba růžence ho tomu učí. Růženec je nejpraktičtějším lidovým rozjímáním, které udržuje v duši neustále spojení s Bohem: rozum osvěcuje nadpřirozenými pravdami a vůli zapaluje Kristovou láskou. A to je nejpotřebnější věc pro dnešního člověka, který je napájen stále jen hodnotami časnými, přirozenými, pozemskými. Růženec ho pozvedá nad pozemskou všednost a strhuje ve sféry nadpřirozené, božské, věčné.

Zdůrazňuje se dnes u nás, a také všude jinde, četba evangelia. Zcela právem, neboť jen tehdy nás pronikne duch Kristův, když budeme stále ve styku s jeho slovem. Ale růženec je vlastně stálým rozjímáním evangelia, protože je to rozjímání o tajemstvích života, smrti a slávy Ježíše Krista a jeho svaté Matky. A tak růženec a evangelium patří k sobě a vzájemně se doplňují. Jak v modlitbě růžence, tak v evangeliu k nám mluví Bůh, jak růženec, tak evangelium nás uvádí v ducha Kristova.

Není možné modlit se dobře růženec, a nesnažit se o dokonalý křesťanský život. Cítíme-li mnohdy nechuť k této modlitbě, je to jen známka, že tato modlitba silně působí na naši přirozenost a hledí ji přetvořit v duchu Kristově, a ten je v naprostém rozporu s duchem tohoto světa, tedy s duchem pohodlí, sobectví, pýchy a marnosti. Cítíme-li proto mnohdy nechuť k modlitbě růžence, není to jen nechuť k modlitbě samé, nýbrž hlavně k plnému křesťanskému životu, jemuž nás růženec učí, k němuž nás vede. Křesťanský život však není bez velkých obětí, sebezáporu a stálého potírání sobectví ve všech jeho odstínech. A proto není divu, že se přirozenost bouří a vzpírá a ďábel ji v tom jen podporuje.

S růžencem v ruce budeme nepochybně vítězit nad svou vlastní přirozeností a budeme v sobě tvořit, život a upevňovat křesťanského ducha, a toho pak budeme také vnášet do dnešní odkřesťaněné lidské společnosti. Ano, odvažuji se tvrdit, když myslím na vztah mezi obsahem modlitby svatého růžence a křesťanským duchem, že růženec je a bude měřítkem tohoto křesťanského ducha jak u jedinců, tak zvláště v našich katolických rodinách. Jestliže dnes je tak rozbitá rodina, je to především proto, že tu není onoho pojítka, kterým byl dříve křesťanský duch. A ten byl podporován častou společnou modlitbou svatého růžence. Tam, kde nevymizel tento krásný obyčej, tam najdeme jistě také křesťanského ducha. Nedivme se však, že ho nebude tam, kde se rodina nesejde, aby se spojila ve společné modlitbě růžence a posílila se ve svém křesťanském myšlení a cítění.

Buďme proto apoštoly modlitby svatého růžence, a budeme zároveň apoštoly křesťanského ducha. Dejme růženec do rukou zvláště mládeži a učme ji rozjímat o svatých tajemstvích, šiřme modlitbu svatého růžence v rodinách. Tím přispějeme nejvíce k posílení a prohloubení křesťanského ducha v lidské společnosti, což bude k jejímu největšímu štěstí.

P. Reginald Dacík OP

 

Převzato z Růže dominikánská říjen 1948

Přidej komentář jako první k "Růženec v boji o křesťanského ducha"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*