Děťátko

Říká se o Vánocích, že to jsou svátky radosti a svátky dětí. Záleží na tom, kdy se to říká a jak se to říká. Leccos se říkalo, zvláště dětem, jen aby se něco řeklo. Slovo mnoho nestálo, a také nestálo za mnoho.

Ale nemůže to tak zůstati. Jest už svrchovaný čas, aby se přestala říkati slova, která nestojí za mnoho, a aby každému slovu byla poctivě vrácena jeho čest. A k tomu se hodí právě Vánoce.

Ano, jsou to svátky radosti a jsou to svátky dětí. A především jsou to svátky. Každé toto slovo má nezměnitelný a posvátný význam. Svátky jsou oslavou věcí svatých. Pro věci, které nejsou svaté, nejsou ustanoveny svátky, nýbrž slavnostní dni. V tom jest rozdíl. Vánoce jsou svátky radosti a dětí proto, že jsou oslavou Děťátka, od něhož má křesťanství svůj původ. Čím více svět stárl, tím různěji posuzoval tuto věc, která se mu stávala kamenem úrazu a příčinou pohoršení. Zdálo se pak, že jest vhodno si Děťátko ponechati, ať už pro děti či také pro dospělé, jako se ponechávají pohádky a báchorky. Bylo toto Děťátko chudé, mnoho zkusilo a vytrpělo, mělo na světě jakési vynikající poslání, i lze tedy z důvodů citových a vychovatelských dopřáti mu jakési místečko v dětské obrazotvornosti i dnes. Tak se o tom soudilo a soudí. A tu nutno si představiti všecky tyto povýšené a shovívavé vychovatele tváří v tvář tomuto Děťátku.

Toto Děťátko ležící v jeslích v chlévě mezi volem a oslem slove Bůh Silný a Mocný, na jehož rameni spočívají říše národů. Z jedné strany hledí na ně vůl, z druhé strany osel, a před ním, či spíše proti němu stojí svět. Veliký svět lidí vážených, vzdělaných, učených, povýšených, sebevědomých. Ti se dívají blahosklonně či shovívavě, omrzele nebo i nepřátelsky na toto Děťátko, o jehož životě a činech se vypravuje tolik věcí, které těm váženým a vzácným osobám nejsou po chuti. Učenci, různí intelektuálové a lidé se zvučnými tituly a mocnými prostředky mají se zdržovati s tímto dítětem, které neradi vidí, neradi slyší, a přece z různých příčin je nemohou odklidit na nějaké místo, odkud by už nikdy nikdo ani slova o něm nezaslechl. Jen z nouze připouštějí, aby zprávy o tomto Děťátku byly zatím zachovány tak jako pohádky a básně.

Děťátko má tyto lidi před sebou a může se na ně dívati, chce-li. Ale jak by mohlo něco takého chtíti?! Má přece na jedné straně dobrého vola, na druhé straně poctivého osla a to je pro Syna Božího společnost mnohem snesitelnější a důstojnější než společnost těch vážených a vzácných osob, které překypují svými světskými zkušenostmi, svou světskou moudrostí a vším, co má ve světě zvučný název, co ve skutečnosti jest nejžalostnějším klamem.

Na rameni tohoto Děťátka spočívají říše národů. Toto Děťátko jest krásné a milé, přišlo z pouhého milosrdenství, přišlo za lidi umřít, ale není to hračka, kterou lze odhodit nebo zničit. Už to svět zkusil mnohokrát a zkusili to celí národové. Tu se však ukázalo, že říše národů spočívají opravdu toliko na rameni tohoto Děťátka. Není to tedy hračka, nýbrž Bůh Silný a Mocný, který přichází nejen svět spasit, nýbrž i soudit. A o tom, jaký tento soud bývá, svědčí dějiny národů již dostatečně.

Každé slovo křivé a pokrytecké se mstí. Proto o svátcích každý, kdo ještě se nezamyslil, měl by se zamysliti, aby křivým a pokryteckým slovem nezpůsobil neštěstí sobě i jiným. Jsou Vánoce svátky, či nikoliv? Jest narození tohoto Děťátka důvodem k radosti? A proč? Co nám přináší toto Děťátko? A co přináší našim dětem? Na toto vše jest nutno odpověděti poctivým slovem.

Ovšem, už mnoho Vánoc jsme přežili, ale každý přežije mnoho dní a let, než přijde den, kdy umře. Není každý den a každá doba stejně důležitá. Mnoho let, snad sto let, a ještě více bývá připravována doba, ve které se musí národ nebo třebas i svět rozhodnouti, zda přijímá Boha. A to děje se tak, aby každý to poznal, aby nikdo se nemohl vymlouvati. Neboť na tomto rozhodnutí spočívá soud.

Neslove toto Děťátko nadarmo Bůh Silný a Mocný, na jehož rameni spočívají říše národů.

Jaroslav Durych