Malá procházka Zahradou růží

Když se novináři ptali blah. Pia IX., co pokládá za největší poklad vatikánských sbírek, vytáhl z kapsy růženec, pozvedl jej a odpověděl: „Růženec! Ano, růženec, nic vzácnějšího tu není.“ Co je to ten růženec, jenž byl pro blahoslaveného papeže cennější než všechna ta unikátní umělecká díla, jichž je ve Vatikánu shromážděno požehnaně, cennější než velevzácné relikvie světců? Rozhodně ne laciná tretka, která se dnes houpe na zrcátku každého druhého vozidla a kterou s oblibou nosí kolem krku tzv. celebrity, potažmo jejich věrní epigoni z řad teenagerů, kteří chtějí být „cool“. Růženec je „nejúčinnější zbraň proti zlu,“ jak prohlásila Panna Maria ve Fatimě. A tuto zbraň třímá křesťanstvo již více než 800 let.

Cesta k dnešnímu růženci

Principy růžence coby opakované odříkávání nějakých modliteb se objevují již u sv. Pavla z Théb, jenž tuto formu modlitby doporučoval coby ideální prostředek pro duchovní růst. O tři století později pak byl toledský biskup sv. Hildeforns konkrétnější a vyzýval k opakování Zdrávasu.

Tyto počiny daly základ dlouholeté tradici, jež ve 12. stol. vyústila v Itálii a německých zemích v modlitbu tzv. mariánského žaltáře, jenž vycházel z klášterní praxe spočívající v povinnosti řeholníků denně se pomodlit všech 150 žalmů. Ozývaly se hlasy volající po rozšíření této praxe i na laickou část středověké christianitas, tj. křesťanské společnosti. V ní ovšem vládla negramotnost a memorovat takové množství žalmů nebylo v lidských silách. Proto bylo nezasvěceným osobám doporučováno, aby žalmy nahradily odříkáním 150 mariánských modliteb, přičemž Pannu Marii mohli věřící vzývat jakoukoli jinou modlitbou, nebazírovalo se nutně na Andělském pozdravení. Pro snadnější počítání se používal nejčastěji provázek s kamínky a modlitbě se již tehdy začalo říkat „rosarium“, tj. „zahrada růží“, růží věnovaných Panně Marii. Český název „růženec“ se odvozuje právě od latinského „rosarium“.

Léta Páně 1214 se zjevila Panna Maria sv. Dominikovi. Jím založený řád kazatelů se „specializoval“ na hlásání slova Božího zejména mezi bludařskými katary, k čemuž dostal od Nejsvětější Panny znamenitý prostředek: „Šiř můj žaltář, jestliže chceš tyto zatvrzelé duše obrátit,“ vyzvala Matka Boží sv. Dominika. Dominikáni se od té chvíle stali horlivými propagátory „mariánského žaltáře“, předchůdce dnešního růžence, nadto místo libovolných modliteb zaváděli praxi modlit se jmenovitě modlitbu Zdrávas Maria a vedli věřící i k rozjímání o životě Ježíšově a Mariině.

Opakování mariánských modliteb v rámci uceleného „mariánského žaltáře“ nacházelo oblibu napříč křesťanskou Evropou, nicméně krize Církve ve 14. a 15. stol. se dotkla i lidové zbožnosti. Na znovuzvelebení „zahrady růží“ se významnou měrou podílelo hnutí „Devotio moderna“ (Nová zbožnost), jehož podhoubí vyrostlo v kartuziánských klášterech. A byl to právě kartuzián Dominik z Prus, jenž se svým spolubratrem Adolphem z Essenu obohatil tuto modlitbu evangelními tématy k rozjímání, čímž otevřel cestu k dnešnímu radostnému, bolestnému a slavnému růženci. Předložil k rozjímání podle evangelií 14 událostí a námětů z Ježíšova dětství, 6 z Jeho veřejné činnosti, 22 z Jeho Umučení a 7 ze Zmrtvýchvstání. Stále ještě nešlo o podobu růžence, jak ji známe dnes, k rozjímáním zavedeným zbožným kartuziánem navíc dodávali vynalézaví laici často svá vlastní, a to bez vědomí učitelského úřadu Církve, k čemuž se chtě nechtě vázalo nebezpečí prosáknutí heretickými myšlenkami.

Psal se rok 1460. Tehdy se Panna Maria zjevila dominikánu blah. Alanu de la Rochemu. Vyzvala jej k šíření slávy této modlitby s tím, že jde o nejúčinnější zbraň k záchraně lidstva před nepřáteli křesťanstva. Dlužno podotknout, že sedm let předtím dobyli Turci Konstantinopol a hrnuli se přes Balkán do lůna kontinentu. Blah. Alan sjezdil většinu evr. zemí a všude hlásal naléhavou potřebu časté modlitby růžence. Krom toho zakládal tzv. růžencová bratrstva zavazující se k denní modlitbě růžence a rozjímání. Byl to on, kdo před začátek každého desátku vložil Modlitbu Páně.

Sv. Pius V. a Panna Maria Růžencová

Tím, kdo dal růženci dnešní podobu, byl jeden z největších papežů církevních dějin – sv. Pius V. Tento dominikán na Petrově stolci si „zahradu růží“ zamiloval a sám se oblažoval jejími libými vůněmi. Vzal za své ujištění Matky Boží, že brány této zahrady jsou pevnou záštitou proti nepřátelům křesťanstva i proti bujícímu nebezpečí bludných nauk, v dané době v podobě protestantismu, jenž zachvátil velkou část Starého kontinentu. R. 1569 v apoštolské konstituci „Consueverit“ zavedl svatý papež tuto modlitbu pro celou Církev a ustanovil za závazných a jedině platných 15 tajemství (tj. 5 radostných, 5 bolestných, 5 slavných, k nimž relativně nedávno přidal Jan Pavel II. ještě tzv. růženec světla). K Andělskému pozdravení připojil Pius V. prosbu „Svatá Maria, Matko Boží…“ a vyzval všechny věřící, aby se růženec modlili. Nejvíce pak na přelomu září a října r. 1571, kdy se schylovalo k rozhodujícímu střetu křesťanských a osmanských vojsk. Tehdy s růžencem v ruce poklekla na zem celá katolická Evropa a vymodlila zázračné vítězství u Lepanta proti přesile Turků, aby pak přičítala vítězství právě Matce Boží. Rok na to ustanovil Pius V. svátek Panny Marie Růžencové, slavený dnes v den výročí této bitvy, tj. 7. října.

Když pak r. 1716 porazil princ Evžen Savojský Turky u Petrovaradína, a zastavil tak další tureckou lavinu, byl svátek rozšířen na celou Církev. Ale už předtím (r. 1683) burcoval, vyzbrojen růžencem, blah. Marek z Aviana křesťanské vojáky zachraňující zoufale se bránící Vídeň před dotírajícími Turky. Vojska vedená polským králem Janem III. Sobieskim, v zádech se statisíci odříkávanými růženci prostými věřícími, rozhodným útokem rozdrtila vojska bojující pod vlajkou půlměsíce. V obou případech měli věřící jasno – jen pomoc Matky Boží rozhodla o výsledku bitvy. V r. 1883 pak přidal papež Lev XIII. do Loretánských litanií invokaci „Královno posvátného růžence“.

Růženec se s oblibou modlily stovky, ba tisíce svatých, velkou misijní činnost ve prospěch růžence konal např. sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu, a to zejména v kraji Vendée, který se o století později stal symbolem odporu proti zrůdným praktikám francouzské revoluce. V Lurdech se Neposkvrněné početí zjevilo sv. Bernadettě právě s růžencem v rukou. I pasáčky ve Fatimě vyzvala Panna Maria k časté modlitbě růžence, když zároveň vyslovila přání, aby se po každém desátku připojovala prosba „Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které Tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“

Živý růženec

Specifickou formou této modlitby je tzv. Živý růženec. Jde o modlitební společenství věřících zavázavších se kromě svých obvyklých modliteb k denní modlitbě jednoho desátku růžence. Desátky jsou ve společenství rozděleny mezi členy tak, aby se skupina v souhrnu pomodlila za den celý velký růženec, tedy všech 20 desátků.

Jeho vznik se datuje do r. 1826, kdy k němu dala podnět Francouzka Pauline Jaricotová, jež hledala způsob, jak zachránit duše nevěřících ve svém okolí. V 17 letech poznala díky kázání jednoho kněze marnost svého dosavadního způsobu života a rozhodla se ke změně. O Vánocích složila slib čistoty a postupně objevila smysl svého života v úctě k Nejsvětější Svátosti a v nápravě za urážky proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Založila společenství 10 lidí s názvem „Ti, co dělají nápravu“, jež získalo misijní ráz. Podporovalo misie modlitbou i týdenním finančním darem na spolupráci při šíření evangelia. Každý bral na sebe zodpovědnost najít dalších deset lidí, kteří se budou modlit za misie.

Úsměvy Panny Marie

Proč se modlit růženec? Stačilo by odpovědět, že k tomu vyzývala opakovaně Matka Boží. A proč tak činila? Je v něm obrovská síla, nikdo nespočte, kolik obrácení má na svědomí, kolik dobrodiní, milostí, zachráněných duší. O jeho síle svědčí např. zkušenost misionářů v Japonsku, kteří se v 19. stol. setkali s místními katolíky, ač mělo být křesťanství v této zemi podle všech předpokladů dík krutému pronásledování Církve v 17. stol. vyhlazeno. Po dvě staletí žili tamní katolíci bez Písma sv., beze mše sv. a bez svátostí, jen s růženci, které jim jejich dali předkové, a uchovali si víru… Růženec povzbuzuje a posiluje jednotlivce i celé národy, upevňuje rodiny. Není jistější způsob svolávání Božího požehnání na rodinu než každodenní modlitba růžence,“ prohlásil blahé paměti Pius XII.

Nikdo se nemusí bát, že by pro častou modlitbu růžence zanedbával svůj vztah k Ježíši, neboť růženec je modlitbou kristologickou. Spolu s Marií v něm můžeme prožívat okamžiky života jejího Syna, můžeme Ho doprovázet v duchu na Golgotu, radovat se spolu s Matkou z Jeho Narození v Betlémě či plesat z Jeho Nanebevstoupení. Při růženci „zůstáváme v proudu, dechu lásky, který nás nese a oživuje“, jak píše P. Guy Gilbert, dodávaje: „Chop se jej! Budeš koukat, kolik bezmezné radosti ti přinesou ona ,Ave Maria‘. Dotknou se Mariina srdce a ona se u Boha přimluví. A Bůh ,sleví‘ a díky ní ti dá všechno, oč budeš prosit. Říkám tomu ,úsměvy Panny Marie‘.“

Čím víc úsměvů Panny Marie, tím bude svět prosvětlenější. Neměli bychom se nechat odradit zdánlivou monotónností růžence, danou neustálým opakováním stejné modlitby. Vždyť milované osobě se nikdo z nás nezdráhá vyznávat opakovaně lásku třebas i týmiž slovy. A jak řekla blah. Matka Tereza: „Jaký význam má neustálé odříkání modlitby Zdrávas? Když propleteš všechny pavučinky, zastavíš i tygra.“

Proplétejme tedy pavučinky, tygrů a jiných šelem je kolem nás více než dost.

Libor Rösner

2 Komentáře k "Malá procházka Zahradou růží"

  1. Anna Ševčíková | 18.10.2015 z 15:22 |

    Děkuji za přehledné shrnutí dějin modlitby Růžence. Velmi cenné a poučné. Škoda, že nevím, jak tento text vytisknout, abych se k němu častěji vracela a víc si dějiny této modlitby uvědomovala. AVE. Anna Ševčíková.

  2. Možnost tisku ještě doladíme. Zatím to zkuste vybrat text a zkopírovat jej osvědčeným ctrl-c např. do wordu.

    Martin R. Čejka

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*