Bývalý anglikánský duchovní komentuje „Pokrokové a Inovační Návrhy“

V souvislosti s návrhy kardinála Kaspera (a spol.) na zavedení rozvodu (a spol.) v Církví se nám občas říká, že jelikož žijeme v Nové a Jiné Době, potřebujeme Pokrokové a Inovační Návrhy®, abychom oslovili lidi. Dokonce se někdy cituje Kristův výrok nové víno do nových měchů (Mk 2,22).

Když jsem o tom přemýšlel, napadlo mě zeptat se odborníka na návrhy tohoto druhu. Nejde o pouhého teoretika, ale o někoho, kdo zná jejich výsledky z první ruky, neboť se ukazuje. že to vůbec nejsou Pokrokové a Inovační Návrhy®, nýbrž čistě nudná recyklace opatření, které anglikanismus přijal už před desetiletími. Zoctovatělé víno do rozedraných měchů.

Odborníkem je samozřejmě P. John Hunwicke, bývalý anglikánský pastor a konvertita ke katolicismu v ordinariátu, který vytvořil Benedikt XVI. P. Hunwicke s obvyklou břitkostí a humorem komentuje tyto náměty v článcích na svém blogu Mutual Enrichment. Několik jeho komentářů zde přinášíme pro povzbuzení čtenářů, ponaučení nerozvážných a zmatení „otce lži“.

Opět posloucháme hluboce pošetilý návrh, že by současná praxe Církve, která „znovusezdaným rozvedeným“ neumožňuje přijímat Eucharistii, mohla být nahrazena (jen případ od případu, samozřejmě) nějakým obdobím velmi tvrdého pokání (jak jinak), po němž by následovalo opětovné připuštění ke svatému přijímání.

O všechny tyhle hlouposti jsme se už pokusili v anglikánském přijímání. Jestli se dobře pamatuji, když jsem byl v šedesátých letech ordinován na anglikánského duchovního, ti, kteří uzavřeli druhý „sňatek“, i když byli právoplatně oddáni už předtím, se museli podrobit trestu vyloučení z přijímání po dobu šesti měsíců.

Ten předpis nebyl nic než popsaný papír. Ani biskupové, ani faráři nebyli ochotni snášet hněv (pardon, zraněné city) lidí, které měli vyzývat k tomu, aby se tomuto pokání podrobili.

Věřte mi, tyto myšlenky jsme už v anglickém anglikanismu vyzkoušeli a ukázalo se, že to není nic než drobný první krůček před automatickým akceptováním všech nesezdaných soužití.

[…] S velkou pomocí starého Nepřítele můj starý dobrý anglikanismus už před desetiletími dospěl tam, kam dnes někteří chtějí dovést Katolickou církev. Souhlasím s tím, že je ohromně rozumné následovat příklad i učení anglikanismu, pokud s toutéž vznešenou pomocí hodlají směrovat právě k němu.

Podle mého názoru se však zdají být (1) zarážejícím způsobem naivní, jestli si neuvědomují osud, k němuž míří, (2) nesnesitelně arogantní, protože si myslí, že jsou první, koho tyto Brilantní a Novátorské Myšlenky napadly, a (3) naprosto zabednění, jestliže si neuvědomují, kdo a kde je vynalezl.

* * *

1) Jeden ne moc bystrý kanadský arcibiskup chce, aby byly ženy svěceny na jáhenky. Také v anglikanismu se tak lid připravoval na to, aby akceptoval kněžky.

2) Rosica, onen člověk s hadím jazykem, jehož povinnosti zdá se zahrnují to, že má synodním otcům říkat, co si mají myslet, tvrdí, že o připuštění rozvedených žijících v novém svazku ke svatému přijímání se má rozhodovat regionálně. Jako anglikáni jsme pro to měli technický termín „autonomie provincií“. Je to geniální způsob, jak zničit víru… Stane se to, že perverze začne je na jednom místě a potom se rozšíří pomocí kombinace zastrašování a utajení.

Myslí si ďábel, že může dosáhnout svého, když na anglikanismu je naprosto jasně vidět, kam takové hry vedou? Zdá se, že ano, a nebylo by to poprvé.

 

Zdroj: infocatolica.com, liturgicalnotes.blogspot.ca

2 Komentáře k "Bývalý anglikánský duchovní komentuje „Pokrokové a Inovační Návrhy“"

  1. František | 11.10.2015 z 21:46 |

    milujem starý dobrý britský humor

  2. anna pechová | 12.10.2015 z 20:07 |

    Velmi poučné a varující.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*