Hlas rodiny: Rodiče jsou primárními vychovateli svých dětí

Prohlášení iniciativy Hlas rodiny na čtvrteční tiskové konferenci v Římě, kde rovněž vystoupil Mons. kardinál Raymond Burke:

Odstavec 86 Instrumenta laboris, které je podkladem pro práci řádné synody, uvádí, že „rodina, i když si zachovává své privilegované postavení ve výchově, nemůže být jediným místem pro výuku o sexualitě.“

V 18 slovech, a zejména použitím slovesa „nemůže“ vatikánské autority, které Instrumentum laboris koncipovaly, odhodily přirozený zákon, katolickou nauku i Deklaraci lidských práv OSN. Rodinu – domácí církev, rodiče i děti, tím vydávají na milost sekulárním silám, vlkům, kteří je chtějí zhltnout.

Katoličtí laici, kteří vedou iniciativu Hlas rodiny, vyjádřením tohoto názoru plní svou povinnost stanovenou kánonem 212 Kodexu kanonického práva:

Křesťané mají právo, dokonce někdy i povinnost podle svých znalostí, příslušnosti a postavení sdělit pastýřům církve své mínění o věcech týkajících se prospěchu církve, a při zachování  neporušenosti víry a mravu a úcty vůči pastýřům, s ohledem na obecný prospěch a na důstojnost osob mají právo s tímto míněním seznámit ostatní věřící. (CIC 212, § 3)

Nejmocnější politici a představitelé OSN jsou jednoznačně odhodláni práva rodičů týkající se výchovy a vzdělání jejich dětí zničit.

Několik měsíců poté, co se Barack Obama stal poprvé prezidentem USA, se potvrdilo, že jeho administrativa bude v celosvětovém propotratovém tažení podporovat všude na světě legalizaci potratu zaměřenou na dospívající bez ohledu na rodiče.

Přestože článek 26 bod 3) Všeobecné deklarace lidských práv říká, že „rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti“, mocné orgány OSN, např. Výbor OSN pro dodržování Úmluvy o právech dítěte, vykonávají nátlak na rozvíjející se národy, zejména africké, aby dětem už od 12 let zajistily přístup k antikoncepci a potratu. Činí tak s falešným argumentem, že právo dítěte na zdraví vyžaduje, aby stát legalizovat přístup teprve dvanáctiletých dětí k antikoncepci a potratu, a to bez vědomí rodičů.

Také UNESCO a Světová zdravotnická organizace společně s mocnými západními státy a nevládními organizacemi podporují propotratové a pornografické programy sexuální výchovy, které se snaží eliminovat úlohu rodičů jako primárních vychovatelů a ochránců svých dětí.

Sexuální výchova prosazovaná agenturami OSN, IPPF a dalšími organizacemi celosvětově vážně ohrožuje svobodu rodičů plnit úlohu primárních vychovatelů svých dětí v sexuální oblasti. V roce 2011 Mezinárodní federace pro plánované rodičovství, Populační rada a další propotratové skupiny zorganizovaly schůzku na Komisi pro postavení žen při OSN v New Yorku, jejímž cílem bylo spuštění celosvětového programu tzv. komplexní sexuální výchovy pod názvem „Všechno v jediných osnovách“.

V tomto programu tyto mocné nevládní organizace financované vládami zemí světa říkají učitelům malých dětí, že sexuální zneužívání sebe samých je lidské právo. Uvádí se tam:

„Sexualitu může projevovat každý sám na sobě … Sexualita — projevovaná o samotě… může být zdrojem potěšení a mít význam pro život (str. 84).“ … Masturbace je významný způsob, jak se člověk poučí o svém těle a sexualitě … Masturbace je bezpečné sexuální chování. Není fyzicky ani duševně škodlivá (str. 99).“

Také rodičům v západních zemích je upíráno právo kontrolovat sexuální výchovu ve školách, kam chodí jejich děti, včetně škol katolických. Například v Anglii a Walesu má mládež přístup k antikoncepci a potratu bez vědomí rodičů, a to i v katolických školách pod pravomocí Biskupské konference Anglie a Walesu. Učitele britských základních škol navíc školí Stonewall, militantní skupina hájící „práva“ homosexuálů, jejíž politikou je, že malí chlapci se musejí učit, že až vyrostou, mohou uzavřít manželství s mužem a dívky zase se ženou. Školení organizace Stonewall pro učitele probíhají i na katolických základních školách za spolupráce místních katolických autorit.

Abychom se vrátili k odstavci 86 Instrumenta laboris řádné synody o rodině, jde o přímý útok na práva rodičů. Odstavec uvádí, že „rodina, i když si zachovává své privilegované postavení ve výchově, nemůže být jediným místem pro výuku o sexualitě.“ Toto tvrzení přímo odporuje katolické nauce, která potvrzuje právo i povinnost rodičů být prvními a přednostními vzdělavateli svých dětí v sexuálních otázkách.

Odstavec 86 Instrumenta laboris vydává rodiče a děti na milost a nemilost Mezinárodní federaci pro plánované rodičovství a podobných organizací. V ohrožení nejsou jen o rodiče a děti v rozvojových zemích, které jsou závislé na pomoci mocných západních vlád, ale také rodiny, včetně rodin katolických, v západních státech.

Jak je možné, aby byly orgány synody tak slepé k duchovním nebezpečím a ohrožení životů i prospěchu rodičů a dětí v Církvi i mimo ni?

Hlas rodiny se domnívá, že jedním z nejvíce znepokojivých prvků Instrumenta laboris je zanedbání adekvátní diskuse o hříchu, a to i když jde o objektivně hříšné praktiky. Budou-li rozvedení a civilně znovusezdaní katolíci připuštěni ke svátostem, není důvod, proč by to nemělo být umožněno párům žijícím spolu bez sňatku nebo dokonce párům stejného pohlaví. To nevyhnutelně povede ke zničení přirozeného mravního zákona a pojmu hříchu. Neidentifikovat a neodsoudit struktury hříchu, které se etablovaly v celém světě a směřují ke kažení dětí, je vážným selháním. Jak mohou katoličtí rodiče vychovávat své děti ve víře, jak je mají chránit před nemravnými, ponižujícími programy sexuální výchovy a poskytováním takzvaných důvěrných služeb, tedy antikoncepce a potratu již dvanáctiletým dětem, neexistuje-li žádný pojem hříchu? Neidentifikovat tyto reálné hrozby, kterým čelí rodina, znamená dále podkopávat svobodu rodičů plnit úlohu primárních vychovatelů.

U této i jiných politováníhodných částí Instrumenta laboris vytanou na mysli Kristova slova v Lukášově evangeliu 11,33-34:

„Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.“

Papež Jan Pavel II. v odstavci 37 adhortace Familiaris consortio zopakoval trvalé učení Církve, když řekl:

„Pohlavní výchova, základní právo a povinnost rodičů, musí se dít stále za jejich pečlivého vedení jak doma, tak ve vzdělávacích ústavech, které pro své děti zvolili a které mají kontrolovat. V tomto smyslu zdůrazňuje církev zásadu subsidiarity – zástupnictví – , které musí škola dbát, když se podílí na pohlavní výchově tím, že ji provádí ve stejném duchu jako rodiče svěřených dětí.“

Katolické učení, proti němuž se staví autoři Instrumenta laboris, však podporuje Deklarace lidských práv OSN.

Významný americký právním a bioetik William L. Saunders Jr. vysvětluje, že Všeobecná deklarace lidských práv OSN prosazuje rodiče jako primární vychovatele jejich dětí. Uvádí: [citujeme] „ …článek 26 bod 3) Všeobecné deklarace lidských práv uznává, že rodiče jsou primárními vychovateli svých dětí. ,Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti’ [konstatuje článek]. Článek 26 uznává, že ve věci výchovy dětí mají přání rodičů přednost před jakýmikoli plány státu.

William Saunders zdůrazňuje historický význam skutečnosti, že Deklarace trvá na tom, že primárními vychovateli dětí jsou rodiče, když cituje Mary Ann Glendonovou, profesorku práva na Harvardu, bývalou americkou velvyslankyni u Svatého stolce a bývalou předsedkyni Papežské akademie společenských věd, která ve své uznávané knize o Všeobecné deklaraci lidských práv A World Made New píše:

„V článku o vzdělání [26]…[autoři Deklarace] provedli významnou změnu, která byla přímo ovlivněna vzpomínkami na snahu národně-socialistického režimu změnit proslulý německý vzdělávací systém v mechanismus indoktrinace mládeže programem státu. …. [K]dyž Beaufort z Nizozemí připomněl metody, jak byly německé školy používány k podkopávání úlohy rodičů, byl přidán třetí odstavec: ,Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti’.“

„Jinými slovy,“ komentuje to William Saunders, „jedním z nejvýznamnějších ponaučení, které si tvůrci Deklarace vzali z prožitku druhé světové války, bylo to, že možnost rodičů zvolit vzdělání pro jejich děti je zásadním bodem mezinárodního míru a bezpečnosti.“

Je tragické, že téměř 70 let po vydání Všeobecné deklarace lidských práv a hrůzách druhé světové války se zdá, že toto ponaučení si nevzaly přinejmenším autority Katolické církve, které koncipovaly Instrumentum laboris pro synodu o rodině.

Hlas rodiny proto vyzývá synodní otce a synodu o rodině, aby potvrdili práva rodičů být primárními vychovateli svých dětí a podnikli okamžité kroky na obranu rodičů a dětí před stále naléhavějším a vážnějším porušováním tohoto práva i v katolických institucích.

Odstavec 86 v současné podobě nesmí být schválen. Všichni katolíci a všichni lidé dobré vůle se musejí postavit na odpor proti každému dokumentu, který jakkoli podrývá práva rodičů.

 

Zdroj: voiceofthefamily.com