Vennari: Za oponou decentralizace Církve (3.)

Bergoglio souhlasí s Martinim

Na synodě v roce 1999 kardinál Martini volal po větší kolegiálním a synodálním přístupu v řízení Církve, přičemž nepřímo naznačoval, že nový koncil o těchto věcech rozhodne ve prospěch pokrokářů. To bylo příliš i na tehdejší Vatikán, kde se Martiniho návrhy nesetkaly s valným pochopením.

Nicméně papež František se k radikálnímu Martinimu plánu kloní. Navíc veřejně Martiniho opěvoval jako „prorockou postavu“ a „otce celé Církve“.[1]

Podobně František mluvil i v nechvalně proslulém rozhovoru s ateistou Eugeniem Scalfarim z října 2013, ve kterém Martiniho označil za „někoho, kdo je mně i Vám velmi drahý“.

František pak pokračoval: „Jako první věc jsem se rozhodl ustanovit skupinu osmi kardinálů, kteří by byli mými poradci. Ne pochlebníky, ale moudré lidi, kteří se mnou sdílejí stejné pocity. To je počátek Církve uspořádané nejen seshora dolů, ale také horizontálně. Když kardinál Martini hovořil o tom, že je třeba se zaměřit na koncily a synody, věděl, jak dlouho to bude trvat a jak těžké to bude, než se vydáme tímto směrem. Opatrně, ale rozhodně a vytrvale.[2]

„Reforma papežství“

Podrobnější návrh na „decentralizovanou Církev“ lze najít v díle arcibiskupa Johna Quinna z roku 1999 The Reform of the Papacy („Reforma papežství“). Quinn volá po:

  • větší kolegialitě a synodalitě (v duchu návrhů kardinála Martiniho);
  • větší decentralizaci ve spravování Církve;[3]
  • účasti kněží a laiků při výběru biskupa;[4]
  • způsobu volby biskupů bližším pravoslavným schismatikům a anglikánům;[5]
  • více „horizontální“ komunikaci a internacionálním přístupu;
  • větší přítomnosti laiků, zejména žen, na rozhodujících místech římské kurie;[6]
  • změně papežství s ohledem na ekumenismus, přičemž uvádí, že pravoslavní, anglikáni a protestanti ztratí zájem o další ekumenické prolínání s katolíky, pokud uvidí, že papež příliš „zasahuje“ do věroučných, pastoračních a liturgických záležitostí.[7]

Arcibiskup Quinn také:

  • považuje kurii v podstatě za hráz mezi papežem a biskupy;
  • odsuzuje monarchické pojetí papežství;
  • cítí se dotčen[8] slovy kardinála Ratzingera, která zazněla v knize Raporto sulla fede (česky „O víře dnes“) z roku 1984, kde Ratzinger vysvětluje, že biskupské konference „nemají teologický podklad, že nepatří k nezrušitelným strukturám Kristovy církve, že mají pouze praktickou, konkrétní funkci“;
  • souhlasně cituje biskupa Hadisumartu z Indonésie, který řekl: „Teologie, spiritualita, předpisy a liturgie by měly být tak různorodé, jako jsou naše jazyky a kultury. To by v budoucnu mělo vést ke změně vztahů mezi biskupskými konferencemi a římskými dikasterií. Římská kurie by se měla stát organizací spíše k informování, pomoci a povzbuzení, nežli tím, kdo přijímá všeobecně závazná rozhodnutí“;[9]
  • raduje se, že Jan Pavel II. ve své encyklice Ut unum sint z roku 1995 nepoužívá jazyk „primátu jurisdikce“ ve vztahu k papežství;[10]
  • neschvaluje používání pojmu „sbor kardinálů“, protože tím podle něj vzniká dojem, jako by byl „sbor biskupů“ „druhořadým“ tělesem;[11]
  • jmenovitě kritizuje zásah Vatikánu proti P. Jacquesovi Dupuisovi, jezuitskému modernistickému teologovi, který mezi jinými četnými herezemi učil, že falešná náboženství jako taková jsou prostředky milostí a spásy. Quinn dává najevo vůči takovému zásahu Vatikánu své opovržení, jelikož „kardinál König, indičtí biskupové a jezuitský provinciál v Indii a bývalý děkan teologie na [jezuitské] Gregoriánské univerzitě v Římě, ti všichni tento zásah zpochybnili nebo se veřejně otce Dupuise zastali“;[12]
  • stěžuje si, že synody dosud nemají rozhodující hlas v projednávaných věcech, ale pouze dávají papeži doporučení;[13]
  • naříká, že se hlavní synody konají jenom v Římě;[14]
  • projevuje své zděšení ze se skupin „restaurace“, které usilují o obnovu „nejen předkoncilní mešní liturgie, ale také předkoncilních liturgií svátostí“;[15]
  • a především volá po zcela modernistické „restrukturalizaci“[16] papežství, římské kurie a způsobu dosazování biskupů.[17]

Arcibiskup je se svým plánem „kolegializace“ stále v oběhu. Jeho poslední kniha Ever Ancient, Ever New: Structures of Communion in the Church („Stále dávné, stále nové: Uspořádání společenství v Církvi“), kterou napsal za „centralistického“ papeže Benedikta XVI. a vydal v roce 2013, obezřetně pokračuje ve stejných tématech jako „Reforma papežství“. Nyní za papeže Františka můžeme očekávat, že se arcibiskup Quinn ve svých návrzích ještě více osmělí.

Jeden se diví, proč by katolík měl vůbec přikládat nějakou váhu tomu, co arcibiskup Quinn chce říci, když jeho modernistické smýšlení vyzařuje nejen z výše zmíněných úryvků z jeho knihy, ale také jiných projevů. Z přednášky arcibiskupa Quinna v Oxfordu roku 1996 lze dojít k závěru, že považuje svěcení žen za otevřenou otázku (což mu vytknul dokonce i kardinál John O’Connor z New Yorku).[18] Když byl John Quinn arcibiskupem San Francisca, jeho diecéze byla jednou z prvních, která otevřela dveře členům spolku „Dignity“ k „pastorační péči“ o homosexuály a na jejímž území vznikla otevřeně „prohomosexuální“ farnost Svatého Vykupitele[19], pohoršující farnost, jejíž duchovní žehnali průvodů homosexuálů „Gay Pride“.[20]

Jak bylo řečeno dříve, papež František ještě jako arcibiskup Buenos Aires řekl arcibiskupovi Quinnovi během náhodného setkání v Římě, že jeho knihu „Reforma papežství“ četl a doufá, že její myšlenky budou uvedeny do života.[21]

Uvádění do života

Začátky onoho uvádění do života vidíme v celkovém směřování Františkova pontifikátu, což se zejména projevilo na bouřlivé mimořádné synodě v loňském roce a ukazuje se i v návrzích během letošní říjnové synody, kde je podle všeho otevřené zpochybňování katolické morálky, nehledě na pohoršení, které z toho vyplývá, důležitější než neochvějnost tradiční nauky.

Už jsme také zmínili, že papež František veřejně vychvaloval plán kardinála Martiniho ohledně synodality, když Scalfarimu sdělil: „To je počátek Církve uspořádané nejen seshora dolů, ale také horizontálně. Když kardinál Martini hovořil o tom, že je třeba se zaměřit na koncily a synody, věděl, jak dlouho to bude trvat a jak těžké to bude, než se vydáme tímto směrem. Opatrně, ale rozhodně a vytrvale.

Proto nechvalně známý Hans Küng nenacházel pro apoštolskou exhortaci papeže Františka z roku 2013 nic jiného než slova chvály, zejména pokud jde o kolegialitu a tzv. „církevní reformu“.

Küng řekl: „Papež František se ve své apoštolské exhortaci Evangelii gaudium jasně vyjadřuje pro církevní reformu ‚na všech úrovních‘. Obzvláště hájí reformy v uspořádání, jmenovitě decentralizaci směrem k místním diecézím a společenstvím, reformu papežského úřadu, zdůrazňuje význam laiků oproti přílišnému klerikalismu, vyjadřuje se pro větší činnou přítomnost žen v Církvi, zejména na rozhodujících místech.“[22]

Jak se zdá, František svůj program opsal přímo od St. Gallenské skupiny kardinála Martiniho a od arcibiskupa Quinna. To je očividné z čl. 32 Evangelii gaudium, kde přiznává biskupským konferencím „určitou autentickou věroučnou autoritu“.[23]

Neměli bychom být překvapeni, když čteme slova kardinála Reinharda Marxe, mnichovského arcibiskupa a předsedy Německé biskupské konference, jimiž v podstatě v jistých oblastech vyhlašuje nezávislost německé církve na Vatikánu. „Nejsme jenom filiálkou Říma. Každá biskupská konference je odpovědná za pastorační péči ve své kultuře a musí zvěstovat evangelium svojí vlastní unikátní cestou. Nemůžeme čekat, až synoda vyhlásí, jak zde máme uskutečňovat pastoraci rodiny.“[24]

Kardinál Marx podle všeho nedělá nic víc, než vnímá znamení doby a očekává, že papež František kývne na kroky, které otevřou dveře „větší věroučné autoritě“ biskupských konferencí. Výsledkem těchto kroků by byl ještě větší věroučný, mravní, liturgický a pastorační chaos. Dokonce i zesnulý Mons. William Smith, profesor morální teologie v Semináři sv. Josefa v Dunwoodie, jednou na přednášce řekl: „Důvod, proč je Řím vůči národním biskupským konferencím podezřívavý je ten, že často vedou k [nezávislým] národním ‚církvím‘.“

Na závěr ještě jednou připomeňme slova kardinála Burka, že takto navrhovaná „regionální různost“ je „prostě v rozporu s katolickou vírou a životem“.

John Vennari

 

Zdroj: cfnews.org
Přeložil ACS.

Část první
Část druhá

 

[1] J. Vennari, „The Martini Pope“, Catholic Family News, leden 2014.

[2] „The Pope, How the Church Will Change“, La Repubblica 1. října 2013. (Zvýraznění JV)

[3] S těmito třemi body se setkáváme na různých místech knihy.

[4] John Quinn, The Reform of the Papacy: The Costly Call to Christian Unity, str. 117. New York 1999.

[5] Ibidem, str. 123.

[6] Ibidem, str. 166 a 171.

[7] Ekumenicky naladěný Jan Pavel II. navrhoval s ohledem na ekumenismus blíže nespecifikované změny v pojetí papežství. Zmínku o nich nacházíme v encyklice Ut unum sint (25. května 1995), na kterou se Quinn ve své knize neustále odvolává. Quinn označuje tento prvek Ut unum sint nadšeně za „revoluční“ a „průlomový precedent“. Viz Quin, op. cit., str. 34. Stejně obhajuje změnu pojetí papežství i kardinál Kasper.

[8] Ibidem, str. 113.

[9] Ibidem, str. 160.

[10] Ibidem, str. 30.

[11] Ibidem, str. 143.

[12] Ibidem, str. 160.

[13] Ibidem, str. 113.

[14] Ibidem.

[15] Ibidem, str. 167–169.

[16] Stejně jako v případě radikálů, kteří se ve svém úsilí o zavedení nové mše odvolávali na údajnou „starobylou liturgickou praxi“, tak se i Quinn snaží vydávat své návrhy za „znovu objevení“ tradice týkající se spravování Církve.

[17] Ibidem, obsah.

[18] John R. Quinn, „The Claims of the Primacy and the Costly Call to Unity“, červen, 1996; a odpověď kardinála O’Connora, „Reflections on Church Government“, Catholic New York 25. červenec 1996. Obojí v on-line knihovně EWTN.

[19] Marian T. Horvat, „Pope Appoints Gay-Friendly Bishop to San Francisco“, traditioninaction.com.

[20] Randy Engel, „Life and Death at a Gay Parish“, traditioninaction.com.

[21] „Quinn to priest group: Church poised at a moment of far-reaching consequences“, National Catholic Reporter 7. červenec 2014.

[22] Hans Küng, „Pope Francis‘ text is a call for church reform at all levels“, The Tablet 29. listopad 2013.

[23] „Toto přání se však plně neuskutečnilo, protože ještě nebyl dostatečně vyjasněn statut biskupských konferencí pojatých jako podmět konkrétních kompetencí, včetně určité autentické věroučné autority. Přehnaná centralizace namísto pomoci komplikuje život církve i její misionářskou dynamiku.“ Evangelii gaudium, čl. 32.

[24] „German Church declares independence before the 2015 Synod: We are not a Roman Subsidiary“, Rorate Caeli 25. únor 2015.

7 Komentářů k "Vennari: Za oponou decentralizace Církve (3.)"

  1. David Hibsch | 21.10.2015 z 10:36 |

    Tohle je vážně legrační citát „Opatrně, ale rozhodně a vytrvale“, hned jsem si vzpomněl na film Bílá paní. Tam soudruh z ÚV (starý pan Prachař) radí do telefonu zmatenému tajemníkovi (pan Bek), který zjistil, že Bíla paní je,…..“soudruhu postupuj zásadově, ale takticky“. Jak se nám ty zkušenosti z éry vlády jedné strany nakonec můžou hodit. Kdo by byl čekal.:-)

  2. bandi | 21.10.2015 z 14:02 |

    Váš monitoring synody považujem za to najlepšie v našich médiach. Žiaľ, toto nie je možné povedať o ilustračných obrázkoch, obzvlášť tých k tejto sérii (Nosferatu). Zbytočne degradujú obsah článkov.

  3. Ambrozius | 21.10.2015 z 14:35 |

    Tedeum se hodí pouze a jen k zátopu v kamnech.

  4. Reagujete-li na internetové stránky, tak Vám s nimi neradím zatápět. Vlastně ani nevím, jak by to bylo možné.

    Pokud Vám jde o tištěný časopis, tak jistě víte, neboť jste ho měl bezesporu v ruce, že se jedná o silnější papír, o obálce ani nemluvě, který valně hořet nebude. Navíc si nejsem jist, zda byste se zatápěním Te Deum nedopustil nějakého ekologického hříchu, před nimiž nás varoval papež František.

    Navrhuji Vám pokus: vezměte Te Deum a Katolický týdeník a zkuste, co bude hořet lépe. Výsledek pokusu mi, prosím, sdělte.

    Martin R. Čejka

  5. David Hibsch | 21.10.2015 z 15:12 |

    Martin Čejka: Děkuji za inspiraci. To stojí za pokus, ale jsem přesvědčen, jakožto pracující v polygrafickém sektoru, že KT bude hořet mnohem lépe a když shoří, tak se doma zároveň vyčistí duchovní ovzduší. 🙂 Tedeum si po přečtění raději uložím do přihrádky.

  6. Bandi 14:02: Uvědomoval jsem si kontroverznost použití záběrů z filmu Nosferatu. Ale některé záběry mi připadaly natolik geniální, připomínajíce mi středověkou poetiku, že jsem pokušení podlehl. Jak lépe vystihnout nečistého ducha (spiritus immundus) než jako Nesuferitu, který se plíží nocí a nesnáší světlo (viz St. Gallenská skupina)?

    Za případné pohoršení se omlouvám.

    Martin R. Čejka

  7. bandi | 21.10.2015 z 15:34 |

    Váš časopis som spoznal až teraz, počas synody, keď som sa snažil nájsť nejaké čerstvé a neprefiltrované informácie. Oceňujem zmysel pre humor.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*