Ráda bych se zeptala, co dnes má katolík jako občan s volebním právem vlastně dělat, protože šance na to, že by byl v dohledné době zvolen někdo, kdo by se postavil dnešní sekularizované společnosti a začal prosazovat křesťanské hodnoty, není?
Jestliže začnu programově bojkotovat volby, čeho tím dosáhnu?
Nenabízí se alespoň možnost volit tak, aby se dalo příspět k demontáži Evropské unie či alespoň k tomu, aby se postupně vrátila ke křesťanským hodnotám?
Ještě jedna otázka: v diskuzi padla zmínka o spolupráci v rámci střední Evropy.
Myslí se tím země tzv. V4, tj. Slovensko, Maďarsko, Polsko a Česko?
A ještě jedna: je Maďarsko dnes tou zemí, která může být pokládána za přijatelnou pro katolického křesťana?
Vaše reakce je, paní Terezie, naprosto přesná. – Co má dělat katolický křesťan tváří v tvář politickému systému, který se pomocí „salámové metody“ stává stále méně a méně demokratickým: lidská práva, která tak hlasitě omílá, ukrajuje stále víc a víc (viz nyní nový příspěvek na portálu „Duše a hvězdy“ o trestním stíhání za modlitby, pronášené pouze v duchu – což je hodně šílená představa…).
Na obranu křesťanských hodnot (a v první řadě je to opravdu ochrana života nenarozených dětí) politické strany, nesoucí ve svém názvu slovo „křesťanská“ naprosto a zcela rezignovaly. Toto slovo by měly odstranit ze svého názvu – protože jejich podpora liberálů je obrovskou spoluvinou. Tzv. „lidové strany“ se gigantickou měrou podílely na vytváření současného duchovního klimatu v celé EU.
Strana, která by v Čechách a na Moravě hájila autenticky křesťanské, katolické hodnoty, neexistuje (Tomáš Halík chodí dokonce i na Slovensko radit, jak volit proevropské politické představitele; pronásledování křesťanů, jejich neustále silnější a silnější zatlačování z veřejného života do soukromí, tento padlý kněz absolutně nikdy neřeší – podobě jako současný papež i on hlavně „dělá politiku“).
Řešením pro katolíka je volit alespoň takové politické strany, které mají v programu nepodléhání celému liberálnímu portfoliu, valícího se na nás z Bruselu. – Tlaku, který má za cíl celou Evropu ideologicky přeorat, vyrvat ji z jejích křesťanských kořenů – a přinutit její obyvatele klanět se zrůdným modlám novodobého náboženství: ekologismu, ideologii LGBT, feminismu atd.
….
Ano, Maďarsko leží převelmi v žaludku těmto despotickým manipulátorům. Hillary Clintonová svého času dostávala hysterické záchvaty, když Maďaři přijali v roce 2012 novou ústavu, kde je zakotvena ochrana křesťanských hodnot – a kde je manželství definováno jako svazek muže a ženy.
Viktor Orbán se sice sám hlásí ke kalvinismu, ale málokterý premiér (bráno v celosvětovém měřítku) udělal pro ochranu práv křesťanů jako takových tolik, co on.
Veškerá špína, metaná liberály na současnou maďarskou vládu, usvědčuje tyto pokrytce hlavně z toho, že v žádném případě nejsou žádnými „strážci demokratických hodnot“, jak neustále vytrubují do světa. Fakt, že do Maďarska dnes emigrují Němci (kteří mají pokrk cenzury, stíhání za „nepokrokové názory“, celého prolhaného klimatu „politické korektnosti“), hovoří sám za sebe.
….
V samotné politice samozřejmě nenajdeme žádnou spásu – kdybychom politiku pojímali takto, vytvořili bychom si modlu. Katoličtí křesťané by se ale měli alespoň pokusit zbrzdit ty cesty, které celou společnost vedou do morálního marasmu a k otevřené vzpouře proti Ježíši Kristu a Jeho věčnému evangeliu.
Ad Terezie Šebková: O morální povinnosti hlasovat můžeme hovořit pouze v případě, kdy by se takový hlas týkal kandidáta, který, slovy Pia XII., „skýtá skutečně dostatečnou záruku, že bude bránit práva Boha a duší, dobro jednotlivců, rodin a společnosti, a to dle lásky k Bohu a katolického morálního učení“ (promluva k farářům města Říma 10. března 1948).
Pokud nikdo takový nekandiduje, pak taková přímá mravní povinnost není. Nicméně může být přinejmenším rozumné hlasovat na to, čemu se lidově říká „menší zlo“. Osobně bych to ale spíše převrátil a nazval bych to hlasovat tak, aby se „zabránilo většímu zlu“. Tedy nehlasujeme na „menší zlo“ jako takové, protože na zlo se hlasovat nemá, nýbrž svým hlasem případně bráníme „zlu většímu“.
Myslím, že Vám Váš instinkt napovídá dobře. Osobně považuji také všechny globalistické a nadnárodní politické instituce za hlavní šiřitele „anticivilizace smrti“, proto bych případně hlasoval na ty, kteří jim alespoň do jisté míry vzdorují (pokud ovšem neprosazují jiné očividné zvrácenosti).
Děkuji za tuto debatu!
Ráda bych se zeptala, co dnes má katolík jako občan s volebním právem vlastně dělat, protože šance na to, že by byl v dohledné době zvolen někdo, kdo by se postavil dnešní sekularizované společnosti a začal prosazovat křesťanské hodnoty, není?
Jestliže začnu programově bojkotovat volby, čeho tím dosáhnu?
Nenabízí se alespoň možnost volit tak, aby se dalo příspět k demontáži Evropské unie či alespoň k tomu, aby se postupně vrátila ke křesťanským hodnotám?
Za případné odpovědi předem děkuji!
Ještě jedna otázka: v diskuzi padla zmínka o spolupráci v rámci střední Evropy.
Myslí se tím země tzv. V4, tj. Slovensko, Maďarsko, Polsko a Česko?
A ještě jedna: je Maďarsko dnes tou zemí, která může být pokládána za přijatelnou pro katolického křesťana?
Vaše reakce je, paní Terezie, naprosto přesná. – Co má dělat katolický křesťan tváří v tvář politickému systému, který se pomocí „salámové metody“ stává stále méně a méně demokratickým: lidská práva, která tak hlasitě omílá, ukrajuje stále víc a víc (viz nyní nový příspěvek na portálu „Duše a hvězdy“ o trestním stíhání za modlitby, pronášené pouze v duchu – což je hodně šílená představa…).
Na obranu křesťanských hodnot (a v první řadě je to opravdu ochrana života nenarozených dětí) politické strany, nesoucí ve svém názvu slovo „křesťanská“ naprosto a zcela rezignovaly. Toto slovo by měly odstranit ze svého názvu – protože jejich podpora liberálů je obrovskou spoluvinou. Tzv. „lidové strany“ se gigantickou měrou podílely na vytváření současného duchovního klimatu v celé EU.
Strana, která by v Čechách a na Moravě hájila autenticky křesťanské, katolické hodnoty, neexistuje (Tomáš Halík chodí dokonce i na Slovensko radit, jak volit proevropské politické představitele; pronásledování křesťanů, jejich neustále silnější a silnější zatlačování z veřejného života do soukromí, tento padlý kněz absolutně nikdy neřeší – podobě jako současný papež i on hlavně „dělá politiku“).
Řešením pro katolíka je volit alespoň takové politické strany, které mají v programu nepodléhání celému liberálnímu portfoliu, valícího se na nás z Bruselu. – Tlaku, který má za cíl celou Evropu ideologicky přeorat, vyrvat ji z jejích křesťanských kořenů – a přinutit její obyvatele klanět se zrůdným modlám novodobého náboženství: ekologismu, ideologii LGBT, feminismu atd.
….
Ano, Maďarsko leží převelmi v žaludku těmto despotickým manipulátorům. Hillary Clintonová svého času dostávala hysterické záchvaty, když Maďaři přijali v roce 2012 novou ústavu, kde je zakotvena ochrana křesťanských hodnot – a kde je manželství definováno jako svazek muže a ženy.
Viktor Orbán se sice sám hlásí ke kalvinismu, ale málokterý premiér (bráno v celosvětovém měřítku) udělal pro ochranu práv křesťanů jako takových tolik, co on.
Veškerá špína, metaná liberály na současnou maďarskou vládu, usvědčuje tyto pokrytce hlavně z toho, že v žádném případě nejsou žádnými „strážci demokratických hodnot“, jak neustále vytrubují do světa. Fakt, že do Maďarska dnes emigrují Němci (kteří mají pokrk cenzury, stíhání za „nepokrokové názory“, celého prolhaného klimatu „politické korektnosti“), hovoří sám za sebe.
….
V samotné politice samozřejmě nenajdeme žádnou spásu – kdybychom politiku pojímali takto, vytvořili bychom si modlu. Katoličtí křesťané by se ale měli alespoň pokusit zbrzdit ty cesty, které celou společnost vedou do morálního marasmu a k otevřené vzpouře proti Ježíši Kristu a Jeho věčnému evangeliu.
Ad Terezie Šebková: O morální povinnosti hlasovat můžeme hovořit pouze v případě, kdy by se takový hlas týkal kandidáta, který, slovy Pia XII., „skýtá skutečně dostatečnou záruku, že bude bránit práva Boha a duší, dobro jednotlivců, rodin a společnosti, a to dle lásky k Bohu a katolického morálního učení“ (promluva k farářům města Říma 10. března 1948).
Pokud nikdo takový nekandiduje, pak taková přímá mravní povinnost není. Nicméně může být přinejmenším rozumné hlasovat na to, čemu se lidově říká „menší zlo“. Osobně bych to ale spíše převrátil a nazval bych to hlasovat tak, aby se „zabránilo většímu zlu“. Tedy nehlasujeme na „menší zlo“ jako takové, protože na zlo se hlasovat nemá, nýbrž svým hlasem případně bráníme „zlu většímu“.
Myslím, že Vám Váš instinkt napovídá dobře. Osobně považuji také všechny globalistické a nadnárodní politické instituce za hlavní šiřitele „anticivilizace smrti“, proto bych případně hlasoval na ty, kteří jim alespoň do jisté míry vzdorují (pokud ovšem neprosazují jiné očividné zvrácenosti).
Martin R. Čejka