Někdo dluží kanadským katolíkům omluvu

V polovině roku 2021 začaly obíhat svět děsuplné zprávy o dětských obětech z řad kanadského domorodého obyvatelstva, jež byly v devatenáctém století v tzv. rezidenčních školách utýrány či přímo povražděny zvrhlými kněžími a jeptiškami. Nešťastné děti měly být pohozeny v neoznačených hrobech na pozemku školy v Kamloops, kterou spravovali misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné. Deník USA Today tehdy psal: „Ve škole pro domorodé dobyvatele byl objeven hromadný hrob s ostatky 215 dětí.“ Další média se předháněla nejen v líčení hrůz, ale někdy i udávání počtu obětí.

Už tehdy to ovšem mělo jeden háček, žádné pohozené ostatky se ve škole v Kamloops nenašly. Antropoložka Sarah Beaulieuová pouze pomocí georadaru zjistila „jisté nepravidelnosti v zemi“ a označila to za možný hromadný hrob se zhruba dvěma sty těly. Nicméně to Rosanne Casimirové, náčelnici Tkʼemlúps te Secwépemc, tedy jakési „vlády“ těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou potomky „Prvních národů“, nebránilo představovat celou věc jako jistou. Je otázkou, jestli Casimirovou vedla kmenová hrdost a skutečná touha po odhalení pravdy, nebo byly její pohnutky přízemnějšího rázu, jelikož se osobně živí tím, že je potomkem někoho, či se za něj přinejmenším vydává. Už v roce 2018 bývalá náčelnice kmene Dene Cece Hodgsonová-McCauleyová upozorňovala: „Všichni jsme slyšeli hrozné lži, které vymýšlejí jistí lidé, aby získali co nejvíc peněz.“ Není tedy divu, že se někteří nechali dále unášet na perutích fantazie, a například náčelník kmene T’exelc Willie Sellars obvinil vedení Školy sv. Josefa ve Williams Lake z každého myslitelného zločinu, včetně toho, že „kněz vhodil dítě do kotle“. Nevadí, že o tom neexistoval jediný důkaz. A vzhledem k tomu, že důkazů nebylo zapotřebí, začaly se objevovat další makabrózní pověsti. To vše vyvolalo „lidovou“ vlnu nenávisti k Církvi, jejímž výsledkem bylo více než šedesát poničených kostelů.

Nebylo nutné dlouho čekat na to, než politici pod vlivem nastalé mediální hysterie začnou soutěžit v mravním rozhořčení a podbízet se domorodcům a nejrůznějším levicovým aktivistům. A za nimi, jak už to tak bývá, klopýtali církevní představitelé. Kanadský premiér Justin Trudeau nařídil, aby na památku obětí byly v celé zemi staženy vlajky na půl žerdi, a byl vyhlášen národní Den pravdy a smíření. Papež František pak v červnu 2021 hovořil na Svatopetrském náměstí o „smutném objevu, který posiluje vědomí smutku a utrpení minulosti“. A 1. dubna 2022 během setkání se zástupci kanadských domorodců prohlásil: „Cítím také hanbu… smutek a hanbu za to, jakou roli sehrála řada katolíků, zejména těch, kteří byli zodpovědní za vzdělávání, ve všech těch věcech, jež vás zranily, a za zneužívání, jemuž jste byli vystaveni, a za nedostatek úcty k vaší identitě, vaší kultuře, a dokonce i k vašim duchovním hodnotám.“ František prosil jménem zmíněných „provinilých“ katolíků Boha i domorodce za odpuštění. Následně svou papežskou návštěvu Kanady o tři měsíce později oficiálně označil za „kající pouť“. Indiánský právník „Prvních národů“ Murray Sinclair však nebyl spokojen a prohlásil, že všechny papežovy omluvy jsou „urážlivě nedostatečné“.

Dnes už uběhly více než dva roky od „objevu“ Beaulieuové a stále nebyly předloženy žádné důkazy, které by ona hrozná obvinění potvrdily. Na místech, kde proběhly vykopávky, jako například v Pine Creeku, nebyly hromadné hroby nalezeny. Bývalý generální prokurátor státu Manitoba James C. McCrae k tomu uvedl: „Důkazy nepotvrzují hrozná líčení, která byla po několik let světu představována. Důkazy jsou buďto slabé, nebo žádné.“ Emeritní profesor historie Montrealské univerzity Jacques Rouillard v rozhovoru pro The Times prohlásil: „Nerad používám slovo ‚podvod‘, protože je příliš silné, ale v této věci také koluje velmi mnoho lží, které se nezakládají na důkazech.“ Dodal, že „bylo toho řečeno příliš mnoho, padla těžká obvinění bez důkazů“. Politolog Tom Flanagan označil události před dvěma lety za „morální paniku“. Podle něj „lidé věří věcem, které nejsou pravdivé nebo pravděpodobné, a věří jim i dál, dokonce i když se neobjeví žádné důkazy“. Také anglojazyčnému tisku začalo pomalu docházet, že se média ve svém zpravodajství přinejmenším unáhlila. Britský deník Daily Mail napsal, že „údajné hroby domorodých dětí, které měly být v katolických školách v celé Kanadě, neobsahují žádná těla“. A americký New York Post přímo přiznal: „Po dvou letech hrůzostrašných zpráv o údajných hromadných hrobech domorodých dětí v kanadských katolických internátních školách nebyly během řady vykopávek na inkriminovaných místech objeveny žádné lidské ostatky.“ Došlo prý k „protikatolické pomluvě“.

Že se před pomluvou nezdráhaly kruhy, které spatřují v katolicismu svého nepřítele, asi překvapivé není, že se k ní z nedostatku rozvážnosti či statečnosti připojili i mnozí nejvyšší církevní představitelé, je smutné a hanebné. Také naši zesnulí předci mají totiž svoje dobré jméno, pověst a čest, které nelze špinit jenom proto, že tak velí „moudrost doby“.

Martin R. Čejka