Jste věřící?
Samozřejmě, samozřejmě.
Jak dlouho?
Od vždycky… Ježíš byl oslňujícím společníkem mého dětství, je oslňujícím společníkem mého profesního života a mého života vůbec.
Pomáhá vám v profesním životě?
Pořád. Byl jsem velmi šťastný, a to jistě díky němu.
A jaká je vaše představa Ježíše?
Na obrázcích mého katechismu byl vždycky někým jemným, plavovlasým, zdálo se, že při sebemenším poryvu větru uletí. On byl ale synem tesaře. Myslím, že to byl velmi silný chlapík, který měřil metr devadesát, a musel mít takovéhle bicepsy! Když vyhazoval kupce z chrámu, tak je bral po třech… a hop! Mluvil mocným hlasem a dělal gesta… Byl vůdcem lidí a já ho vidím, jak se hodně směje. Jsem si jistý, že se s apoštoly hodně smáli…
(Z televizního rozhovoru Guye Béarta s Louisem de Funèsem na Štědrý den roku 1981)
Louis de Funès (31. 7. 1914 – 27. 1. 1983) je u nás všeobecně znám díky svým filmovým rolím. Jen málo diváků ví, že přívětivý a srdečný smysl pro humor, s nímž ve své tvorbě přistupoval k Církvi, vycházel z hluboké víry. Náboženské prvky sice nejsou v jeho filmech přílišně zdůrazňovány, jelikož byl mistrem v oboru vzdáleném od patřičné vážnosti, ale dokonce i těch pár utkví v paměti.
Divák, jenž ví o jeho katolické horlivosti a tradičních názorech, zcela jistě mezi „řádky“ pozná nejednu narážku a komentář. Třeba scénu, kdy sestra vincentka, která je častou hrdinkou četnické série, při setkání s inspektorem Cruchotem na pláži (a dodejme, že je oblečená do skrovných plavek a má na hlavě velký čepec sester křesťanské lásky) vysvětluje, že „vyšla k lidu, jak to nyní činí dělničtí kněží“. Na konci Zelňačky, která měla být jeho posledním filmem, zpívají Claude Ratinier a jeho přítel Francis Charesse refrén lurdské písně Ave Maria, zatímco míří v kosmické lodi vzhůru.[1] Podobných scén je ve Funèsových filmech vícero. Nutno podotknout, že takový humor nevyvolával pobouření katolíků, nýbrž přívrženců „laické republiky“, kterým vadil sebemenší odkaz na náboženství.
Funèsovy názory se odrážely v jeho podpoře Kněžského bratrstva sv. Pia X. a jeho zakladatele arcibiskupa Lefebvra, který po koncilu žádal o právo na „experiment tradice“. Slavný komik finančně podporoval P. Françoise Ducaud-Bourgeta v době prvních, těžkých let „okupace“ pařížského kostela Saint-Nicolas-du-Chardonnet, který tradiční katolíci obsadili v roce 1977. Kněžskému bratrstvu pak odkázal třetinu svého značného majetku. S ohledem na svoje vlastenectví a roajalismus nikdy nezapomínal na den výročí smrti krále Ludvíka XVI. 21. ledna a účastnil se u této příležitosti probíhajících slavností.
Snad se nám příště při jméně Funès nevybaví, byť po zásluze, jen četník nebo v lepším případě Molièrův Harpagon.
Jakub Pytel
Převzato z Pod Mitrą.
Přeložila Marta Trnková.
[1] Můžeme mj. dodat i scénu z filmu Hibernatus (1969), kdy se rodina snaží svému šokovanému členovi, jenž byl od roku 1905 zmražen a v moderní době oživen, ukázat něco, co se nezměnilo. Vzpomenou si na kostel, který by se změnit neměl. Ale… ‒ Pozn. překl.
Sám jsem před lety vyprávěl několika lidem o katolické víře Louise de Funèse – a o jeho spojení s FSSPX. Oni si to dodnes pamatují… Začátky evangelizace často mohou mít naprosto netradiční podobu 🙂.
Kéž také dnes najdeme i mezi známými tvářemi lidi tak statečné, že se nestydí za to, co vyznávají. Že se v téhle často až protikřesťanské době nebojí jít s kůží na trh.
Není to vůbec lehké. – Ačkoliv nepatří mezi tradicionalisty, je bezpochyby statečným člověkem český režisér Jiří Strach. Za to, že netají svou příslušnost ke katolické Církvi a vymezuje se často proti excesům „liberální společnosti“, to už mnohokrát těžce schytal v médiích i na sociálních sítích…
Modleme se za to, abychom si osvojili rytířský postoj ve všech situacích svého života – abychom vždy dokázali vykonat to, co považujeme za správné. Kéž to, co vyznáváme, také naplno žijeme – tak, že nebude žádný rozdíl mezi „věřeným“ a „žitým“.
Tenhle svět potřebuje víc než kdy jindy skutečné svědectví autentických katolíků.
prosím vás, vedeli by ste vysvetliť informáciu, kde sa hovorí, že bol rozvedený? (vo svetských článkoch som na to narazil) To by totiž nebolo veľmi príkladným pre jeho život. Ďakujem.
Ad František: První sňatek byl civilní, tedy z pohledu kanonického práva neplatný.
MRČ
Děkuji moc za informace o Louisi de Funesovi.Přiznávám svoji neznalost, nevěděl jsem,že byl přívržencem tradicionalistických katolíků. Papež František by ho určitě nepochválil:-(.
Ale myslím si, že by dnes jako herec neměl moc šancí. V současnosti totiž frčí jiný typ herců.
Ideální herec dnešní doby by měl být tetovaný, nebinární, tmavší, s drdolem na hlavě a s náušnicemi v uších. Měl by nosit čepici obráceně a bojovat s uhlíkovou stopou.
A tato nynější moderní umělecká kritéria, jak snad všichni pochopí, slavný francouzký herec nesplňoval.
Přeji všem pěkné dny.
Myslím, že herci nikdy nepředstavovali výkvět ctností. Ale i dneska se najdou tací, kteří se snaží hlouběji o věcech přemýšlet (viz případ Marka Wahlberga).
MRČ
Pardon, jeho filmy znám, proto mňa překvapila tato věta:
„Na konci Zelňačky, která měla být jeho posledním filmem, zpívají Claude Ratinier a jeho přítel Francis Charesse refrén lurdské písně Ave Maria, zatímco míří v kosmické lodi vzhůru.“
Originál filmu neznám, ale v českém podání je píseň Ave Maria právě v četnickom dílu „Četník a mimozemšťané“, když sa četníci řítí v ukořistěnom vesmírnom talíři naopak dolů do moře. Ve filmu Zelňačka je pak při odletu jiná píseň.
ad Pavel P.: Smutné časy, kdy je nutno používat u věrných a zbožných katolíků přívlastek „tradicionalistický“. Pro mňa je katolík katolíkom a nekatolík nekatolíkom bez ohledu na to, kdo sa za katolíka vydává nebo prohlašuje. „Po ovoci je poznáte.“
Katolík a civilní sňatek? Uměli byste mi vysvětlit tu informaci, prosím vás?
Ad Jaroslav: Na svou palčivou otázku najdete odpověď v dětském katechismu. Proč lidé, katolíky nevyjímaje, dělají nemoudré, špatné nebo přímo hříšné věci? Je to následek prvotního hříchu.
MRČ